Pamatuji si, že k nám domů chodili tak realističtí pekelníci, že jsem byla strachy bez sebe. Každý 5. prosinec pro mě byl navždy označen černým puntíkem v kalendáři. Už večer před nadílkou mi rodiče vyhrožovali: „Naposledy spytuj svědomí za svoje hříchy, protože máme echo, že zítra dorazí fakt zlej čert. Možná si tě odnese...“ . Bylo to hrozné, chtělo se mi zvracet, nespala jsem a vůbec... moje vzpomínky jsou zahaleny jedním velkým traumatem! Jelikož je můj syn ve věku (2,5 roku), kdy už by se možná dalo uvažovat o první návštěvě belzebuba s andělíčkem a mikulášem, hodně přemýšlím, kde je ta hranice únosnosti. Jak celé to strašící divadýlko pojmout? Rozhodně nechci, aby Edík trpěl žaludečními potížemi jako já před lety, ale přeci jen potřebuje toho strašáka, ze kterého bude mít respekt. Ano, to je ono: měl by mít respekt, nikoliv strach.

ČTĚTE TAKÉ: Jak připravit pro děti originální mikulášskou nadílku

Určitě budu vybírat takového čerta, který nebude nějak přehnaně namaskovaný. Úplně postačí rohy, trochu mouru, ocas a řetěz kolem pasu. Žádný pytel s vykukujícími dětskými nožičkami a rudé kontaktní čočky! Intenzitu hrůzostrašnosti budu stupňovat postupem let. Rohatec by měl fungovat spíš jako mentor, než jako šílená stvůra. Měl by k dítěti přistoupit, varovat ho, že v pekle všechno zlobení zapisují a přidat nějakou historku z poslední doby typu: moc dobře víme, že jsi maminku neposlechl, když chtěla, aby sis uklidil pokojíček. Rozhodně není vhodné na děti vlítnout, strkat je do pytle či jim omotávat krk řetězem. Z šoku se můžou spustit nežádoucí jevy jako noční počůrávaní, strach ze tmy a samoty. Takže svého strašáka vybírejte pečlivě a do detailů s ním proberte, co si může dovolit!