[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Zajímavé je, že se aplikuje jak ve vyspělých státech jako je Německo či Nizozemí, tak se využívá se i v zemích rozvojových, např. v Indii. Tento způsob výuky je vhodný i pro handicapované děti. Dnes u nás funguje přibližně desítka základních škol a okolo padesáti tříd v mateřských školách. S touto metodou se můžeme setkat například i v mateřských centrech nebo v centrech pro postižené děti. Co si dnešní rodiče mohou z tohoto pedagogického přístupu odnést a jaké její principy mohou využít?
Každé dítě prochází vývojovými etapami, kdy je nastaveno k tomu nabývat vždy určité znalosti a dovednosti. Například řeč se nejlépe učí v prvních třech letech života. Mnohé výzkumy vlčích dětí ukazují, že pokud se člověk nenaučí mluvit přibližně do sedmi let, pak má pramalou šanci řeč se plnohodnotně doučit, propásl svou senzitivní fázi.
Je však nejen potřeba sledovat, aby se dítě naučilo co má a senzitivní fázi nepropáslo, pozor však musíme dávat také na to, abychom neučili dítě něčemu, na co ještě není zralé. Mnoho rodičů má například zkušenost, že pokud přihlásí na kurz angličtiny předškolní dítko, naučí se pár základních slovíček, ovšem v případě, že kurz navštěvuje středoškolák, pokrok je nesrovnatelně větší.
Tato formulka je jedním z hlavních hesel Montessori pedagogiky. Učitel nebo rodič by neměl odstraňovat z prostředí dítěte překážky, ale měli by ho tím prostředím (potažmo životem) provázet. Samozřejmě je potřeba tuto zásadu aplikovat vždy s ohledem na věk a bezpečí dítěte. To znamená, že pokud máte roční dítě, tak ho nenecháte opařit ho horkou vodou, ale hrnek s vařícím čajem z jeho dosahu odstraníte.
Pokud se však dítě chce najíst samo lžičkou, je dobré mu pomoci, aby si pomohlo samo. Dát mu tedy lžíci, nachystat jídlo, usadit do židličky a nechat ho, aby se pokusilo nakrmit, pokud to nepůjde, budete samozřejmě připraveni mu pomoci.
Dítě by si mělo samo vybrat, co bude dělat. Na učiteli nebo rodiči je, aby mu nabídl alternativy. Maminka tedy předškolákovi nabídne, že si mohou vyrábět ozdoby na stromeček, jít sáňkovat, nebo se naučit nové koledy. Pak už nechá na dítěti, na co má zrovna chuť a náladu. Dítko by si však mělo něco zvolit, nemělo by se nudit. Svoboda tedy není chápána jako anarchie, vždy jsou daná pravidla, která je třeba dodržovat.
Čtěte také: Kdy je ten pravý čas dát dítě do školky?
Pokud si dítě s něčím hraje nebo se věnuje nějaké činnosti, dospělý by ho neměl rušit. Dítě by se mělo učit, že když nějakou činnost začne, pak je třeba ji také dokončit, proto by to neměli narušovat ani rodiče. V případě, že potřebujete někam opravdu přijít na čas a dítě se něčemu věnuje, upozorněte ho pár minut předem, že bude potřeba činnost co nejrychleji ukončit, aby mělo ještě čas dodělat to nejnutnější a připravit se na změnu.
Na každé činnosti je možno najít něco pozitivního. Dospělý by se měl tedy spíše snažit hledat klady, než neustále poukazovat na nedostatky. Ovšem zastánci Montessori pedagogiky radí, aby se to s odměnami a pochvalami nepřehánělo. Dítě by mělo danou činnost provádět, protože z ní má radost a že jej těší, nemělo by to dělat jen kvůli odměně. Domnívám se, že myšlenky Montessori pedagogiky mohou být cennou inspirací a pomocníkem ve výchově.