Maminka.czOtcové

Co by měl každý táta naučit svého syna? Umět prohrát i zdolávat překážky

Simona Procházková 22.  9.  2020
Co by měl každý táta předat svému synovi? To je jednoduché, to nejlepší ze sebe samého. Jak moc se z pohledu muže liší výchova kluků od dcer princezen a čím vším se otcovská stopa podepíše v dalším životě potomka?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Ve vztahu otec a syn platí více než kde jinde, že jablko obvykle nepadá daleko od stromu. Právě táta je zásadní autoritou, prvním a největším mužským vzorem. Pro každého kluka je prostě nepřekonatelným superhrdinou, idolem a modlou. Cokoli udělá, vymyslí, řekne a vykoná, to je to jediné opravdové a správné, a s tímto vědomím by se tátové měli chovat a jednat. Vše, co totiž „malí muži“ odkoukají od otce, je bude provázet dál do života.

„Každý kluk je rošťák a každý táta má v sobě kus malého kluka. Společně se pak mohou dostat na tzv. vlnu alfa. Znáte jako stav naprostého uvolnění a odpočinku bez duševního napětí, který typicky přichází například těsně před usnutím. V takovém případě nevnímají, nevidí a neslyší a jen prožívají přítomnost a radost z momentálního okamžiku, ve kterém prožívají nezapomenutelné chvíle. Ty jediné a jedinečné chvíle. Takový otisk přetrvá až do chvíle, než z malého kluka bude táta. A vlastně ještě déle,“ říká psycholožka a speciální pedagožka Mgr. Anna Lukešová. Právě na tátovi leží zodpovědný úkol, představit synovi život, uvést ho do světa, dát mu správný příklad, naučit ho pravidlům, pomoci zorientovat se ve vztazích a vytvořit zdravou hierarchii hodnot. Jenže jak na to?

Nevlastní táta: Nevděčná role, nebo nová šance? Hlavně dejte dětem čas

Chci být jako ty!

Dříve, když táta praštil do stolu, bylo vymalováno. Dnešní moderní rodiny obvykle nefungují na principu patriarchátu, přesto by měl být otec tou hlavní silou, respektovanou autoritou. Každý normální kluk přece touží po tátovi, který mu důvěřuje, dokáže ocenit a neodsoudí nebo ho nebude mít méně rád jen proto, že mu třeba něco nejde (ať už je to matematika, jízda na kole nebo třeba fotbal). Táta je tu od toho, aby nastavoval jasná pravidla hry a trval důsledně na jejich dodržování. Měl by vymezovat hranice a mantinely, navzdory lásce a „spojenectví“ se nebát jasně řečeného „NE“. Maminky mají někdy tendenci své malé chlapečky možná až přehnaně ochraňovat, rozmazlovat a šetřit. Tátové ale kolem nich nejspíše s kapesníkem, náplastí nebo hotovou svačinkou kroužit nebudou. Jistě, nos utřou, tkaničky pomůžou zavázat, zároveň od nich ale budou nejspíš vyžadovat aktivitu, spolupráci, úsilí a viditelnou snahu. Zřejmě každý táta si přeje, aby jeho syn byl zručný, šikovný, uměl si poradit „po chlapsku“ a dokázal překonávat překážky, zkrátka aby nebyl „bábovka“. Ne každý si ale uvědomí, že je potřeba ho k tomu vést, podporovat, ukazovat, jak na to správně. A taky chválit. A vymýšlet nové a nové výzvy.

Když od dětí odejde máma: Chlapec ztratí první lásku, dívka svůj vzor!

Máma tulí, táta je superhrdina

Táta je pro syna, stejně jako maminka, ujištěním bezpodmínečné lásky a otevřené náruče. V mámě nachází chlapeček jistotu, že se má kam jít vyplakat, že u ní vždy získá tu největší ochranu, pofoukání, pusinku a pomazlení. Tátové dávají lásku najevo jinak. Jejich vztah se synem může mít mnoho podob. „Ta nejméně potřebná, spíš dokonce škodící, je nedopřání pocitu bezpečí a lásky, kdy táta ukazuje tu drsnou stranu plnou rad o tom, jak se chlapi musí pochlapit, nebrečet a pomalu nemít žádné emoce. Co se pak stane? Spousta zmatků a pochybností: Musím přece takový být, řekl mi to člověk, ke kterému vzhlížím a kterému důvěřuji.

 

Táta nejlépe naučí syna, jak překonávat překážky, poradit si s prohrou a umět se chovat „po chlapsku“.

 

Jak se to promítne do synovy duše? Má být ještě drsnější než táta? Nebo bude naopak zakřiknutý, protože mu tento přístup nebude vlastní, ale nebude vědět, co s tím? Ta nejpodstatnější podoba jejich vzájemného vztahu má být plná souznění, vysvětlování, společného kopání do míče na zahradě, mytí auta, připravování překvapení pro mámu či založení kapely ze všech hrnců a vařeček v kuchyni, která je pro ně zrovna teď daleko podstatnější než fakt, že máma zrovna potřebuje v klidu uvařit oběd,“ vysvětluje Anna Lukešová.

Bez emocí se to neobejde! Podívejte se na dojemné fotografie otců, kteří vdávají své dcery

Tohle by měl každý táta naučit svého syna…

  • Naučte ho, že mluvit o svých pocitech a dávat najevo emoce není nic špatného nebo dokonce nedůstojného! Když se za své city nestydí táta, není přece důvod cítit se kvůli tomu „divně“.
  • Povídejte si s ním jako rovný s rovným (samozřejmě s ohledem na věk), dáte tím najevo, že si ho ceníte a berete vážně. Upřímný dialog posílí vzájemné pouto a důvěru mezi vámi.
  • Vysvětlete mu, jak je důležité umět vyhrávat i prohrávat a že schopnost vyrovnat se s prohrou je důležitá, prohra je přirozenou a nevyhnutelnou součástí života.
  • Hrajte si spolu – od batolete po puberťáka, možností máte nepřeberně – od stavebnic, autodráhy až po fotbal nebo střelbu z luku. Během her s tátou se přece každý kluk nejlíp naučí zvládat emoce z vítězství i porážky a pozná, že se vždy musí zase zvednout, sebrat síly a jít dál za svým cílem. Neúspěch není žádná hanba!
  • Díky tátově roli syn přejímá chování k ženám, vytváří si obraz vztahu muže a ženy. Ukažte mu, jak být džentlmen. Nejlépe tím, že ve vás bude mít názorný příklad. Jak projevovat uznání a úctu, to vše by měl pochytit od otce, kterého sleduje od útlého věku.
  • Naučte ho, jak se bránit, jak být rozhodný a silný a kdy a za co má smysl se postavit, jak se zastat druhých, projevit nesouhlas, kdy má smysl do konfliktu nebo nedorozumění zasahovat a ukázat sílu, kdy zase raději situaci spíše ignorovat nebo nechat „vyšumět“.
  • Zdůrazňujte (a názorně ukazujte vlastním příkladem), že laskavost, slušnost, pokora a soucit nejsou projevem slabosti, ale silného ducha a zdravého charakteru.
  • Veďte ho k tomu, že domácí práce a pomoc v domácnosti jsou běžnou a zvládnutelnou povinností, při které se muži nemusejí cítit „potupně“ nebo „zženštile“. Inspiraci najde chlapeček nejlépe opět u vlastního táty. Názorně předveďte, že vyluxovat, vyžehlit si košili nebo uvařit večeři není žádná věda. Pro začátek se o to můžete pokusit společně.

Opora i autorita

Je pravda, že my maminky zbožňovaným chlapečkům leccos odpustíme, obletujeme je nebo nad některými jejich povinnostmi občas mávneme rukou. Ať už z důvodu, že když si ty hračky uklidíme samy, bude to rychlejší, nebo si zkrátka nechceme cuchat nervy dalším z výbuchů vzteku, vyděračskými slzičkami nebo nekonečným kňouráním (přiznávám, sahám si do svědomí – s tím navlékáním ponožek, protože „to nejde“, a zavazováním tkaniček už u našeho předškoláka opravdu skoncuju). V případě táty obvykle jen tak něco neprojde. To táta na něj zodpovědnost „hodí“ s klidem, bez obav nebo výčitek svědomí.

Adam Gebrian: Syn mě naučil dívat se na město jinýma očima a nespěchat

Táta by měl být vůdcem, učitelem i parťákem. Víte, že pozdější potíže a problémy s chováním, například nerespektování autorit nebo zmatek ve vztahu, mají často svůj původ v tom, že tito „potížisté“ zkrátka nepoznali důležitou a neochvějnou otcovskou autoritu, na kterou se mohou spolehnout a o kterou se dá opřít? Jednoduše řečeno, nikdo jim včas nenastavil hranice, za které se už nesmí. Logicky se pak projevují tak, že mají z autorit strach nebo se proti nim bouří, aniž by znali pravý důvod, proč to tak je.

Článek vyšel v časopisu Maminka a byl redakčně zkrácen. Aktuální číslo si můžete koupit na ikiosek.cz/maminka. Tady si můžete objednat i předplatné s dárkem.

Už ji máte? Největší číslo roku vás dojme, inspiruje a provede světem mateřských trendů
Témata: Školák, Syn, Dospívání, Otec, Puberta, Předškolák, Otcové, Nejen pro tatínky, bábovka, Teenager, Alfa, Otisk, Chlapeček, Vysvětlování, Táta, Láska, Tata, Anna Lukešová, Luke, Emoce, Vztah, Kluk, Výbuch, Soucit, Maminka