[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Podobně jako se Finové obejdou bez známek, nelpí ani na klasickém dělení předmětů – těch tradičních mají jen málo, jinak jde většinou o průřezová témata. Včetně důrazu na kvalitu života a na to, aby si děti osvojily klíčové kompetence – kromě jazyků sem patří komunikace, týmová spolupráce či sociální dovednosti. Výsledek? Každý student mluví třemi i čtyřmi jazyky, s prvním začínají už ve školce, ale většinu se naučí až od deseti let a později. A ono to stačí. Mimochodem, pořady pro děti se tu nedabují.
Časopis Maminka rozjel celoroční K tabuli půjde české školství! Myslíme si totiž, že vaše i naše děti si zaslouží lepší školy, než do jakých jsme chodili my. A že jsme to právě my rodiče, kdo může tyhle změny vybojovat.
„Učíme jen pár hodin denně, tři až pět vyučovacích hodin maximálně. Někde jsou hodiny delší, mají 75 minut. Ale děti mladší devíti let nikdy nemají odpoledku,“ popsal finský odborník.
Na to navazuje systém různých odpoledních aktivit, aby děti nebyly samy. Část z nich je veřejná a bezplatná, aby si je mohli dovolit i rodiče, kteří nemají zrovna moc peněz.
Na druhém stupni už je hodin více, ale tak, aby to dávalo smysl – důraz se klade třeba na cizí jazyky. Tehdy už se děti musejí začít více připravovat na školu i doma, ale na prvním stupni se domácích úkolů nedočkají. Finští učitelé si zakládají na tom, že dokážou děti všechno naučit ve škole.
Soukromé školy jsou tu tudíž jen výjimečné. Finové usilují o to, aby mezi školami byly co nejmenší rozdíly – rodiče pak nemusejí složitě a zdlouhavě vybírat instituci, kam budou dítě denně vozit. Děti zapíšou do nejbližší základky a je to. Vzdělávání je jinak úplně zdarma. Finové také nemají soukromé školy, respektive je jich velmi málo. Chodí do nich necelá dvě procenta dětí, jsou většinou v jiných jazycích nebo vedené ve vyhraněném, alternativním směru.
FINSKO JE VZOREM PRO MNOHÉ DALŠÍ ZEMĚ I V BOJI SE ŠIKANOU. NA UNIVERZITĚ V TURKU VYMYSLELI METODU NAZVANOU KIVA, KTEROU POUŽÍVAJÍ NA VÍCE NEŽ DEVADESÁTI PROCENTECH TAMNÍCH ŠKOL. V ČEM JE TEN TRIK?
MÁ TŘI PILÍŘE: Prvním je prevence, druhým intervence – okamžité řešení. A třetím neustálé monitorování situací a změn, které se na škole dějí, pomocí on-line nástrojů. Zní to možná trochu technicky, ale v praxi znamená, že děti přestávají být pasivními svědky a vědí, že pokud se všichni postaví před tyrana společně, nebude se to už příště opakovat.
Součástí programu jsou, mimo jiné, nápadité on-line hry, například: Žák, který má největší pravděpodobnost, že bude obětí šikany, se stane tím, kdo šikanuje, a žák, který má největší sklon šikanovat, se stane obětí. Program je skvělý díky tomu, že se zaměřuje primárně na žáky, kteří jsou svědky šikany, ne na učitele. Díky programu mohou děti nahlásit šikanu on-line, protože často strach důvodem toho, že mlčí.
Další zajímavostí je i to, že cílem programu není potrestat toho, kdo šikanuje. Žáci sami navrhnou, jak by mohli změnit své chování, a po týdnu či dvou se zjišťuje, zda se situace zlepšila. Trest přijde až ve chvíli, kdy nedojde k žádnému zlepšení. Program během deseti let snížil počet případů šikany ve školách skoro o půlku. Získal dokonce evropskou cenu za prevenci kriminality. A je tak zajímavý, že se jím inspirovaly i další země, třeba Itálie, Dánsko, Velká Británie, Chile, Německo, Lucembursko, Švédsko, Maďarsko či Estonsko.