[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Tradice praví, že dívky, které se chtěly provdat, řezaly 4. prosince (na svátek Barbory) větvičky třešně. Pokud jim do čtyřiadvacátého rozkvetly, přání se jim mělo do roka vyplnit. Jiná verze tohoto zvyku praví, že kolikátý den po uříznutí větvička vykvetla, tolikátý měsíc následujícího roku měl být pro dotyčného/dotyčnou šťastný. Dnes si lidé pořizují barborky do svých domovů převážně z dekoračních důvodů.
Tradice, která se z pochopitelných důvodů do dnešní doby dochovala spíš z knížek, i když v posledních letech jsou hlavně ve velkých knihkupectvích či papírnictvích k dostání jednoduché sady na lití olova, ke kterým nepotřebujete nic víc než sporák a hrnec se studenou vodou. Roztavená trocha olova se vylije do nádoby se studenou vodou, kde okamžitě ztuhne. Podle tvaru, který vytvoří, se hádá, co dotyčného v příštím roce čeká.
Hodně se dříve věštilo z rozkrojených jablíček či rozlousknutých ořechů. Jadřinec ve tvaru hvězdičky znamenal štěstí, kříž varoval před smrtí či vážnou nemocí. Podobně tomu bylo u ořechů. Zdravý vnitřek předpovídal radost a štěstí, černý neštěstí a smutek.
Ořechů se využívalo i při dalším věštění. Do vyloupnuté skořápky se umístila svíčka a zapálená se pustila po vodě. Její „chování“ ukazovalo na budoucnost dotyčného v příštím roce.
Svobodné a nezadané dívky házely pantoflem, aby se dozvěděly, zda se do roka provdají. Postavily se zády ke dveřím, vzaly pantofel (či jakoukoli jinou botu) a pravou rukou ji hodily za sebe. Pokud špička směřovala ke dveřím, očekávala se do roka svatba a odchod z domu.
Usnadnit rozhodování při volbě toho pravého měl svobodným dívkám zvyk zapichování sirek do jablka. Každá sirka představovala jednoho nápadníka. Všechny se zapíchly do jablka a ve stejnou chvíli se zapálily. Ta, která hořela nejdéle, ukázala na dívčina vyvoleného.
Podle staré tradice prý ten, kdo vydrží čtyřiadvacátého celý den nejíst maso, uvidí zlaté prasátko (v pohanských dobách bylo prase symbolem slunce a o zimním slunovratu - 21. prosince se Země začíná znovu ke Slunci přiklánět). Přísnější verze této tradice hovoří o půstu absolutním. Rodiče často dětem za odměnu držení půstu ukazovali zlaté prasátko jako odraz zrcátka na zdi.
Další skupina zvyků se váže ke kapřím šupinám. Traduje se, že několik kapřích šupin pod talířem při štědrovečerní hostině má přinést hodovníkům po celý rok dostatek peněz. Stejného efektu má docílit vložení kapří šupiny do peněženky.
Australské štědrovečerní večeře se díky tamním zeměpisným šířkám podávají často na terasách, v zahradách či klidně v parku nebo na pláži. Na Ukrajině se nikdy nevzdali používání juliánského kalendáře, a proto slaví Vánoce až 7. ledna. Mezi oblíbené vánoční dekorace v Brazílii patří zejména řezané květiny.
Na Hawai Vánoce začínají připlutím vánoční lodi s obrovským nákladem tradičních vánočních pokrmů. Santa Claus sem nepřijíždí na tradičním sobím spřežení, ale po vodě ve svém člunu. Ve Španělsku děti dostávají dárky až na Tři krále a to přímo od tří králů. Do školy jdou až po 7. lednu. V USA, ale například také ve Velké Británii či v Nizozemsku děti rozbalují dárky až pětadvacátého ráno.
Ježíšek nerozdává dárky jenom u nás, ale také třeba v Rakousku či v Lucembursku. Ve Švédsku dárky roznáší naparáděný vánoční kozel.