Co myslíte: Jsou jedináčci rozmazlenější?

O jedináčcích koluje řada mýtů. Jedním z nejrozšířenějších je tvrzení, že pokud dítě vyrůstá samo, je nesamostatné, panovačné, sobecké a navíc rozmazlené, protože je odkázáno jen na rodiče. Je na tom něco pravdy?

Psycholožka Mgr. Tereza Beníšková odpovídá: „Ne. Rozhodně to tak nemusí být. Rozmazlený jedináček je spíše mýtus, protože rozmazlené může být i dítě s několika sourozenci. Navíc v dnešní době jedináčků přibývá. Ze statistik vyplývá, že stále více párů má pouze jedno dítě (každá pátá rodina). Souvisí to s odkládáním rodičovství do vyššího věku, s potížemi s početím, s touhou zajistit dítěti i sobě vysoký životní standard. O jedináčcích se také traduje, že bývají sobečtí a nesamostatní. Stejně jako rozmazlenost to však záleží spíše na přístupu rodičů a na povaze dítěte než pouze na tom, zda má nebo nemá sourozence. Podle průzkumů jsou jedináčci tvořivější než děti se sourozencem, bývají dobře jazykově vybaveni, často jsou i rozumově vyspělejší, samostatnější a lépe si rozumějí s dospělými.“ Ačkoli si někteří jedináčci opravdu myslí, že jsou pány světa, nic se nedá zevšeobecňovat. Záleží především na charakteru dítěte a výchově rodičů. Stejně tak se nedá jednoznačně říct, jestli být v rodině „sám“ je handicap, nebo výhra. Jednoduše vše má své výhody a nevýhody. Jako rodiče jedináčka byste měli především dbát na to, abyste rovnoměrně rozdělili svou péči a zájem na jedné straně a vedení k samostatnosti na straně druhé.

Ano i ne!

Jak to vidí čtenářka Jarmila Červená, Praha 2

Vše samozřejmě závisí na výchově. Určitě neplatí, že každé rozmazlené dítě je jedináček a že každý jedináček je rozmazlený. Pravdou nicméně zůstává, že rodiče jedináčků to mají v ohledu výchovy o mnoho těžší než ti, kteří mohou svoji pozornost upřít k více ratolestem. Je opravdu hodně těžké vychovat v těchto podmínkách potomka samostatného a nesobeckého. A i když se rodiče snaží, tak sourozenec, který je dítěti vrstevníkem, je nenahraditelný.

Rodiče na ně upínají velkou pozornost, dítě tak častěji dosáhne svého i za cenu jejich velkých ústupků. Na druhou stranu to má i svá pozitiva, větší pozornost rodičů vede k tomu, že jedináčci bývají často verbálně šikovnější, lépe komunikují s dospělými a bývají také rozumově vyspělejší než jejich vrstevníci z vícečetných rodin.

A jestli je v dětství rozmazlenost někdy synonymem pro děti, které jsou nedisciplinované, tak v dospělosti je tomu přesně naopak. Rodiče nemají nikoho jiného, na kom realizovat své sny a přání, a jejich již dospělé děti pak často bývají hodně cílevědomé.

Ne!

Jak to vidí čtenářka Denisa Braunová, Praha 5

Zastávám názor, že ne každý jedináček musí být rozmazlený. Je to určitě hodně individuální. Záleží především na nás, rodičích, jak moc našim dětem budeme „dopřávat“ a rozmazlovat je. Pokud jsme jim schopni říct NE, pak si myslím, že nemusejí nastat ty těžké chvíle před obchodem s hračkami, kdy se nám naše zlatíčko začne vztekat a vynucovat si to, co chce.
Samozřejmě že jedináček může mít více věcí, protože je prostě sám. Jako rodiče mu můžeme pořídit například k Vánocům o něco více dárků, ale neznamená to, že musí být rozmazlený.

Ba naopak, někdy si myslím, že to má jedináček těžší. Je na spoustu věcí sám a doma kromě maminky a tatínka nemá nikoho jiného, s kým by si pohrál nebo popovídal, a to nemluvím o domácích pracích, které všechny děti tak milují :-) I nároky na jedináčka jsou někdy až moc přehnané, ať už ve sportu, nebo ve škole. Takže já osobně říkám, že ne každý jedináček musí být rozmazlený, ale je to dlouhá a obtížná cesta, kterou musíme jako rodiče „projít“.

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Matka ve vás se stále hlasitěji dovolává svých práv, proto není divu, že se snažíte všem okolo sebe řešit jejich problémy a nabízet…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci