[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
…že už nikdy nebudu bezstarostná
Nemyslím to teď ve vyloženě negativním smyslu slova - jako že s narozením dítěte mi nadobro skončily prima časy a začaly nekonečné nervy a stresy. Ale je fakt, že od té doby co máme Amálku, musím všechno brát vážněji a domýšlet do důsledků. Člověk na sebe porodem vezme břemeno zodpovědnosti, které vlastně do konce života nesloží. Co kdyby manžela vyhodili z práce? Jaké auto je bezpečnější? A která autosedačka? Dělám všechno pro zdárný vývoj mého dítěte? Vybrala jsem si dobrého partnera - ve smyslu: bude naší dceři dobrým tátou? atd atd. Člověk musí najednou uvažovat v mnohem širších souvislostech a zvyknout si, že ne on sám, ale jeho dítě je alfou a omegou veškerého dění. - Magda, 33 let, divadelní režisérka
…že musím přestat porovnávat
Anička je o týden mladší a už si umí sama dojít na záchod, zatímco ty si ještě ani nesundáš kalhotky, Barunko. Maminka Klárky ji přihlásila na aerobic pro nejmenší, neměly bychom taky s něčím začít? Honzík už umí všechny barvy, kolik jich umíš ty? Hm? Tak honem... Od malička pořád nějaké porovnávání. Porovnávání schopností překulit se z břicha na záda, porovnávání počtu zubů… už mi to leze krkem. Bohužel toto téma zůstává (a patrně to tak bude i nadále) vítaným námětem rozhovorů většiny mamin, co znám. Já už se jich ale neúčastním. - Alexandra, 28 let, účetní
…že když se mi dítě skutálí z postele, nejsem hned špatný rodič
Neznám nikoho, opravdu nikoho z našich známých, co mají děti, komu by se jejich potomek jednou neskulil z pohovky nebo postele. Poprvé si to člověk vždy šíleně bere: 'Jak to, že jsem to nepředvídal? Jak to, že jsem ji/ho nehlídal? Znamená to, že jsem nezodpovědný rodič?' Ne, neznamená. Postupně si uvědomíte, že k dětství a k dospívání sem tam nějaká ta modřina patří a že nemůžeme děti uchránit vždycky před vším. - Tereza, 27, učitelka jazyků na volné noze
…že není ostuda poprosit o pomoc
Vždycky jsem byla soběstačná a byla jsem na to hrdá. Jenže pak se narodil Matýsek s Aničkou a já nevěděla, kam dřív skočit. Manžel se domů z práce vracel až kolem sedmé večer a pravidelně jezdil na několik dní v měsíci pryč. Brzo mi došlo, že nemůžu vláčet dvojčata všude po drogeriích a lekárnách a k tomu tahat krabice umělé výživy (museli jsme přikrmovat) a balíky plen. Zapojila jsem mamku i tchyni a když nemohly oni, poprosila jsem jednu svoji bývalou kolegyni z práce. Všechny byly ochotné a ukázalo se, že vlastně nic není problém a vše se dá zvládnout. Jen jsem se musela naučit si říct. - Gábina, účetní
…že bez vlhčených ubrousků nesmím z domu
Spíš taková drobnost, ale je fakt, že už mi snad tisíckrát zachránily život. Ať už šlo o plnou plenu, nudli, špinavé ruce, čerstvé odřeniny, kapající zmrzlinu nebo rozbitou přesnídávku v uličce krámu… Bez vlhčených ubrousků se už z domu nehnu. - Klára, 31, asistentka