reklama

Co vše uvízne miminkům v paměti aneb Jak funguje dětská paměť

Co vše si pamatuje miminko? Porod? Bolest, kterou mu způsobilo píchání oušek nebo třeba legrácky s dědou, který s vámi už není?

Určitě vás to už mnohokrát napadlo, pamatuje si miminko právě tento okamžik - špatný či krásný? Určitě i vám samotným se občas mihne hlavou obraz nebo pocit z velmi raného dětství, kdy váháte, jestli jde o vzpomínku, sen či podvědomé přání? Možná pak také přemýšlíte, zda a jak mohou tyto hluboké vzpomínky miminko ovlivnit.

Renomovaný australský psycholog a psychoterapeut Robin Grille dokonce tvrdí: „Každá zkušenost, která má výrazný radostný nebo bolestný emocionální význam, má na vyvíjející se nervovou soustavu miminka přetrvávající vliv, ať už je, nebo není, později schopno si tuto zkušenost vědomě vyvolat.“

Dva druhy paměti: Jedna je „hotová“ druhá „zraje“ do 4 let!

Lidský mozek, tedy i mozek malého miminka, v sobě mimo jiné ukrývá i dva důležité orgány s tajemnými jmény: amygdala a hipokampus. Zatímco žensky znějící amygdala zpracovává a uchovává emocionálně vypjaté zážitky – ty krásné i ty velmi ošklivé, mužsky znějící hipokampus ukládá do šedé kůry mozkové sdělitelné a v čase seřazené vzpomínky, které pak dokážeme pěkně popsat a vyprávět o nich. V čem je tedy háček? Či spíše jádro pudla? Zatímco amygdala je u novorozence již dotvořená, hipokampus se loudá a je plně vyvinut až okolo 3 až 4 roku života!

„Většina dospělých si nepamatuje nic z prvních tří až tří a půl roků svého života,“ tvrdí renomovaná psycholožka Patricia Bauer. Pravě proto neumíme vnímat rané vzpomínky jako sled událostí, ale díky amygdale jsme schopní zapamatovat si emoce a pocity, avšak neumíme je přiřadit k dané události. Má-li tedy dítě jakési dva druhy paměti, má i dva druhy vzpomínek. (Mimochodem, pokud jste se někdy kvůli životním těžkostem ocitly v křesle u psychoterapeuta, možná to vše pro vás není vůbec žádná novinka.)

Vždyť to za chvilku zapomene! (Nebo snad ne?)

Stále více psychologů a psychoterapeutů zdůrazňuje obrovský význam raných vzpomínek z nejútlejšího dětství na celkovou osobnost člověka. „Způsob, jakým jako miminka zažíváme okolní svět, ovlivňuje naši rozvíjející se osobnost, emocionalitu i způsoby chování na dlouho dopředu,“ upozorňuje v těchto souvislostech Grille. Ony „nevědomé“ vzpomínky nás prý v životě ovlivňují mnohem víc, než si připouštíme a jejich stín nám může dlouhodobě zasahovat do života – pozitivně i velmi negativně! I s tímto dědictvím se však lze s pomocí odborníků postupně vyrovnat – odpustit, přijmout, porozumět a pochopit apod.

Jak vnímají naše hádky a emoce nenarozené děti?

Plod v těle ovlivňuje nejen strava, tekutiny a třeba i léky, které nastávající maminka konzumuje, ale i silné emoce, které prožívá. Psychoanalytik Karl Heinz Brisch tvrdí: „Stres, který děti zažívají v děloze, k nim doléhá skrze jejich matku. Pokud se ona cítí být stresu vystavena, dostává se k dítěti skrze placentu matkou vylučovaný hormon kortizol. Doporučujeme proto matkám, aby se pokud možno vyhýbaly situacím spojeným s těžkým stresem nebo strachem.“

Podobná přínosná doporučení však mohou v některých velmi starostlivých a přepečlivých maminkách vyvolávat další úzkost, kdy se obávají, zda svému nenarozenému děťátku neškodí, když se rozčílí na hrubého souseda, pohádají se s partnerem nebo si zanadávají v autě. Tyto maminky ale Brisch uklidňuje: „Menší nebo střední stres nenarozené děti naproti tomu nepoškozuje.“ Ostatně podobně je to i s námi.

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Pokud jste se už skrze Venuši zbavili zklamání po svém pracovním a emocionálním neúspěchu, večer se můžete věnovat spoustě zábavných a…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama