Maminka.czRozhovor

Cukrářka Iveta Fabešová: Jaký dezert by nikdy nedala do pusy, a co naopak milují její dvě děti Kuba a Natálka?

Dita Mrázková 25.  5.  2023
Do povědomí se dostala díky televizní soutěži Na nože!, kde došla až do finále. Dnes je její jméno spojeno nejen s Werichovou vilou, kde provozuje cukrárnu, ale především s dezerty, které jsou hotovým mistrovským dílem. Jak zvládá skloubit práci s péčí o děti? A které z nich možná jednou půjde v máminých stopách?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Iveto, vzpomenete si na svůj první vlastní kulinářský výtvor?

Ano. Bylo mi asi osm a v časopisu Méďa Pusík byl recept na karamelové sendviče s mandarinkami. Chtěla jsem udělat radost mamince, ale skončilo to katastrofou. Špinavá kuchyň a já popálená od karamelu.

Takže jste se jako malá holka motala v kuchyni ráda? 

Ano, ale nemyslím si, že o moc víc než jiné holky. Myslím, že plně se moje vášeň k jídlu a gastronomii projevila až v pozdějším věku.

Existuje nějaké jídlo, nejlépe dezert, které byste nikdy nepozřela?

Punčový řez. Ten opravdu nemám ráda. Přijde mi šílené, že rumem rozmočený piškot někdo považuje za vrchol cukrařiny. (směje se)

Co je tedy vaše srdeční záležitost, na čem ujíždíte?

Miluju věneček! Ten nejvíc uspokojí moje chuťové buňky, když mám chuť na sladké. 

Mě tedy naprosto fascinují vaše dětské dorty. Jsou právě dorty ta nejtěžší cukrářská disciplína, jak se říká?

Já to takto nerozděluji, protože moje zákusky jsou všechny dělané jako "monoporce", tedy malé dorty, takže mezi tím nevidím moc rozdíl. Ale dětské dorty vzbudily neskutečné emoce a já jsem za to moc ráda, protože přesně o emocích by to mělo být. 

Vaším přáním bylo „naučit Česko jíst luxusní francouzské dezerty“. V čem jsou jiné oproti těm tuzemským?

Nejsou jiné. Říkám vždycky na svých kurzech, že nemáme jiné korpusy ani jiné krémy, máme pouze jiný přístup. V tom je mi francouzská cukrařina blízká. V úctě k řemeslu, k surovinám. To si myslím, že nám chybí.

Když si vzpomenu na dezerty, které jsem jako dítě milovala, vybaví se mi okamžitě vámi nemilovaný punčový řez, linecké kolečko a dort harlekýn. Přijde mi ale, že všechny tři současné kousky se nedají s těmi před 25 lety srovnat. Čím to je? Surovinami, jiným postupem, receptem?

Asi ano, ale i před 25 lety jsme měli trochu jiné vidění světa, a co nám chutnalo dřív, by nám dnes možná ani nechutnalo. Já bych si přála, aby si lidé dopřávali co největší kvalitu, jakou si můžou dovolit, protože opravdu platí, že jsme to, co jíme.

Když se vrátíme k vašim začátkům, tedy k době, kdy jste soutěžila v pořadu Na nože!: co bylo vůbec to nejtěžší? Začala jste být mediálně známou, pochválila vás kapacita ve svém oboru Zdeněk Pohlreich. Lidí s podobným záměrem jako vy byla ale určitě spousta…

Já nevím, jestli nás v té době byla spousta. Ono je vždycky rozdíl říkat, že si něco přejete, že něco chcete – a pak to skutečně realizovat. Tu skutečnou práci za vás totiž nikdo jiný nikdy neudělá a v tu chvíli se pak rozevírají ty pomyslné nůžky mezi snílky a úspěšnými lidmi. Se vší pokorou...

Dnes je velkým tématem podpora lokálních výrobců, farmářů, zemědělců. Z jakých surovin, pokud to není tajemství, pečete vy?

Z těch, které jsou kvalitní. A je mi celkem jedno, z jaké jsou země. Já potřebuji, aby ta surovina byla kvalitní a kvalita byla konstantní. To je pro mě jediný ukazatel.

 

děti tolik nevnímají, že jejich maminka peče, spíš vnímají, že mě lidi poznávají. to pak mají majetnické sklony a říkají, že to je jejich maminka.

 

Co nejvíc milují vaše děti, čím je v kuchyni potěšíte?

Kubíka svíčkovou omáčkou a Natálka miluje rajskou a palačinky. Řekla bych, že jsou velmi standardními dětmi, co se jídla týče. (směje se)

Které z vašich dětí to baví v kuchyni?

Jakoubkovi je šest let a čas v kuchyni ho baví moc, řekla bych, že i víc než Natálku, které je devět. Ale má jiné zájmy. Kuba má jídlo velmi rád a zajímá se o přípravu. Oba asi tolik nevnímají, že jejich maminka peče, spíš vnímají, že mě lidi poznávají, že se chtějí třeba vyfotit, to pak mají takové majetnické sklony a říkají, že to je jejich maminka. Natálce například spolužačky říkají, že jejich maminky pečou podle mě, a to ji těší.

Čím vás v poslední době děti překvapily?

Překvapují mě často. Například tím, jak umí mimo jiné vyhodnotit, kdy se z maminky stane podnikatel a prostě musí počkat a vydržet, nebo tím, když se schovají v pokoji a pak přijdou s obrovským srdcem a křikem: "Mami, máme tě rádi, jsi skvělá." To jsou chvíle, které mi dávají energii, že se dá zvládnout úplně všechno.

Jste časově hodně vytížená. Jak se snažíte skloubit práci s péčí o děti?

Upřímně, je to složité, člověk si vždycky musí trochu vybrat, jestli ošidí práci, nebo děti, v jeden moment nemůže být prostě na dvou místech. Ale za ty roky jsem se naučila velmi rychle vyhodnotit, co má prioritu, a co naopak počká. V dnešní době máme všichni pocit, že všem na všechno musíme odpovědět hned. No, nemusíme...

Máte nějaký zatím nesplněný sen?

Přála bych si, aby se všechno z minulosti uzavřelo a aby v mém životě zůstali přesně ti lidé, kteří v něm teď jsou.

Témata: Děti, Slavné maminky, Rozhovor, Rodina, Mateřství, Výchova, Rodičovství, Inspirativní ženy, Syn, Dcera, Vaření, Kariéra, Děti a jídlo, dezert, kuchyně, dort, vaření s dětmi, Iveta Fabešová, cukrářka, Werichova vila, kavárna IF Café, Zdeněk Pohlreich, Maminka, Jakoubek, Česká republika