reklama

Další šanci (ne)dostaneš...

Pokud je to možné, neměli bychom v sobě hromadit křivdy, příkoří, zklamání. Důležitou podmínkou odpuštění je sdělení hříšníkovi, že obnovení vašeho vztahu (kolegiálního, přátelského nebo partnerského) je možné a za jakých podmínek. Odpuštění každopádně není ze strany oběti povinností, s níž můžete kalkulovat předem! ...2. díl článku

<<< První díl článku

Psycholožka Zuzana Lišková denně poslouchá ve své poradně příběhy o nejrůznějších odhaleních: on dlouhodobě tají nemanželské dítě, ona zase manžela nechá pečovat o kukaččí mládě. „Na řešení takových problémů neexistuje jeden zaručený recept. Stejně jako manželka prvního může zcela legitimně považovat chování manžela za neodpustitelné, může manžel té druhé přijmout své ‚pěstounství‘ a nevyvozovat z toho žádné důsledky. Protože nezáleží ani tak na tom, jaký osud nás potkal, ale na tom, jak jej přijímáme,“ říká odbornice.

Čeho je moc, toho je příliš

O odpuštění se nejsnáze mluví těm, které život šetřil a žádné extra velké viny nikdy odpouštět nemuseli. To ovšem není případ šestačtyřicetileté Jany. Život jí uštědřil několik tvrdých lekcí a odpouštění má dobře promyšlené: „Člověku, kterého miluji, tomu důvěřuji i odpouštím. Pokud už však praskne nějaká nepříjemnost, je pro mne důležité, když si o ní na rovinu promluvíme. Každý může někdy chybovat i ublížit.

Ovšem pokud se zklamání řetězí, důvěra je opakovaně pošlapávána a vztah začíná víc bolet než těšit, nezbývá nic jiného, než jej ukončit,“ říká. Pokud vám kdokoli, koho máte rádi, lže a vy o tom víte, je podle psycholožky Zuzany Liškové dobré pokusit se zjistit, proč to dělá. „Někdy se ukáže i náš podíl na neochotě druhých říkat nám pravdu. Pak bychom měli i my sami změnit vzorce svého chování. Rozhodně bychom však měli lháři říct, jak na nás jeho nepravdy působí,“ doporučuje.

Podle Martiny Trojanové se dá v životě odpustit mnohé, jedná-li se o jednorázovou křivdu. Pak nebývá problém dát hříšníkovi druhou šanci, aby se pokusil o nápravu. Když se však točíte v kolotoči odpouštění a dalších a dalších šancí, je to sebemrskačství a nikoli jednání hodné obdivu. „Kdo lže opakovaně, ať už kvůli nevěře, nebo jiným záležitostem, tomu bych další šance nedávala. Jestliže takto lže nějaký čas, není žádný důvod se domnívat, že to jednoho dne dělat přestane,“ říká Martina Trojanová.

Důvod – proč neodpustit a nedávat šanci napravit se – je zřejmý: když nevíte, kdy váš partner mluví pravdu a kdy lže, nemůžete mu důvěřovat. A důvěra je základem každého vztahu, ať se bavíme o byznysu, nebo o partnerství. Když neodpustíte, neznamená to, že jste sobci, ale že chráníte sami sebe. Nebo si umíte představit život, ve kterém si dnes a denně říkáte, jestli „je Pavel opravdu tam a tam a dělá to a to nebo je někde jinde a kde“. Jak se budete cítit a jak si budete připadat?

Nesnižuje to náhodou vaši sebeúctu? Nemluvě o tom, kolik energie vám tyto a podobné myšlenky odčerpávají. Máte to zapotřebí? Jak říká Zuzana Lišková: „Odpuštění nám mimo jiné uvolňuje prostor pro důvěru, naději, lásku. Zároveň však nemáme povinnost přátelit se s lidmi, kteří nám křivdí, ubližují nám a zklamávají nás. Svou šanci prostě prošvihli.“

Jak správně odpustit?

Pokud se rozhodnete odpustit a dát druhému další šanci, potřebujete se – především jedná-li se o nevěru – vyzbrojit silnou vůlí, a to hlavně v tom, jak budete s partnerem o průšvihu komunikovat. V takové situaci totiž pochopitelně člověku snadno ujedou nervy a najednou sami sebe slyšíte, jak z vás padají obvinění, výčitky, jekot. V první řadě se musíte smířit s tím, co se stalo, a pak se k tomu nevracet. Ze zkušenosti psychologů vyplývá, že zejména ženy očekávají od mužů modré z nebe jako satisfakci: aby odprosil, aby dokázal, jak je hodný a podobně.

ČTĚTE TAKÉ: Kdy má cenu za vztah ještě bojovat a kdy to raději vzdát?

To se ale málokdy stane, zvlášť pokud je pořád zamilovaný jinde, což ze dne na den – jakkoli je rozhodnutý svůj milenecký vztah ukončit – prostě neutne. Nejhorší je dokola se na ten vztah vyptávat a chtít vědět, vědět, vědět. Neříká se jen tak, že čím méně informací, tím jednodušeji lze časem třeba alespoň částečně zapomenout. Druhá důležitá zásada v odpouštění zní: nechtějte po partnerovi žádné zapřísahání se, že už nikdy nic podobného neudělá. „Ničeho tím nedosáhnete a sami sebe odsuzujete k věčným pochybnostem. Slovní ujišťování důvěru do vztahu vrátit nepomůže.

Naopak spíš založí na podezírání a případnou žárlivost, od kterých je zase jen krok k dalším výčitkám, a tedy stálému jitření celé záležitosti,“ domnívá se Martina Trojanová. Zkrátka a dobře, když se rozhodnete odpustit a dát další šanci, odpusťte, dejte jasně najevo, že před hříšníkem stojí nová příležitost, ale pak už se k celé záležitosti nevracejte.

Pokud někdy v myšlenkách přece jen zakolísáte, připomeňte si, jaké významné hodnoty pro vás vztah má – a na nich by odpuštění mělo stát. Musíte prostě znovu uvěřit. I když jste zjistili, že partner umí podvádět a lhát, nebo já nevím co ještě. Když se to nenaučíte, přijde podezírání a žárlivost. A ty jsou jako kyselina. Neustálá kontrola, představy, domněnky, užírání se – to není život.

Ať se mezi vámi stalo cokoli, jednou jste se rozhodli odpustit, tak udělejte tlustou čáru a zkuste to znovu. Možná to nepůjde. Ale i s tím je třeba počítat. Protože taková je realita.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Máte sklon chovat se jako ostatní lidé líně, je ale pravda, že na všem vidíte pozitivní i negativní stránku, která vás překvapuje.…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama