Přidat odpověď

To taky znám, sice i ja jsem byla chtěná a milovaná, trvalo to jen krátce... Rodiče měli sestru, opet chtěné a vymodlené dítě (nám oběma předcházelo několik potratů), ale vím, že mamka měla sestru vždy raději, ja se o ní měla starat, nic sem nesměla dokud nebyla segra dost stará, aby se ke mě mohla přidat. Vždy jí vše prošlo a ja jsem na ni žárlila. Moje sestra ke mě sice vždy vzhlížela, ale z toho důvodu jsem to měla těžší :( všech úspěchů jsem dosáhla sama a té mladší jsem musela pomáhat, všichni si na to zvykli, že té mladší se pomáhá a ustupuje... Dokonce po škole jsem byla skoro donucena odejít a postavit se na vlastní nohy, ona stále žije doma. Teď to má v životě těžší než já. Já žiju s partnerem, mám sve bydlení a práci a ona se neumí postavit na vlastní nohy, ani nemusí... Sice jí miluju, je to má sestra, ale to upřednostňování se s námi táhne celý život a podepsal se na mém vztahu k rodině, i když je mám ráda, nejsem k nim tak otevřená, jak bych chtěla.