Daniela Peštová: Úspěšná v modelingu i v charitě!

Světově uznávaná topmodelka a trojnásobná maminka pracovala pro renomované návrháře a objevila se na titulních stránkách většiny módních časopisů.

Když jsem na internetu hledala informace o vás, z jistila jsem, že na českých stránkách je vaše jméno spojováno téměř ve všech případech s vaším životním partnerem, zpěvákem Paľem Haberou. Přijde mi, že ve světě jste díky své profesi mnohem více uznávána než v Čechách. U nás zkrátka asi více „letí“ mladé pseudomodelky, které se párkrát objeví na mole nebo v bulváru. Čím to podle vás je?

Jaká poptávka, taková nabídka… Já osobně beru modeling jako svou profesi, ne jako příležitost urvat si pět minut pomíjivé slávy potupným chováním před zraky bulváru…

Když jsme domlouvali rozhovor s vámi, překvapilo mě, že jste projevila zájem fotit se v džínách a tričku. Může za to role trojnásobné maminky, a tudíž apel na pohodlí, nebo jste si všech společenských rób a šatů užila bohatě na mole nebo třeba při focení?

Šlo mi spíš o pohodlí mých dětí. Víte, já jsem z práce zvyklá mít na sobě ledacos a je mi to v podstatě jedno, na tu chvilku, než bude fotka hotová. Ale s dětmi je to přece jen jiné. Chtěla jsem, aby si focení užily, cítily se uvolněně a to by asi v naškrobených oblečcích moc nešlo. Navíc když vidím malé děti navlečené do nepohodlných modelů, kravatek a motýlků, mám z toho husí kůži :-)

Před dvěma lety jste se zapojila do kampaně kosmetické firmy Avon Stop domácímu násilí. Jak dopadla a jaký jste z ní měla pocit?

Musím říct, že odezva na ni byla výborná. Například azylovému domu v Praze se podstatně zvýšil počet telefonátů a dotazů na pomoc. Také já osobně mám zkušenost, že se některé ženy z mého okolí otevřely a říkaly: „Děkujeme, ta kampaň nám pomohla.“ Otázka domácího násilí je ale bohužel natolik komplikované téma, že je to běh na dlouhou trať. Pevně doufám, že Avon bude ve své kampani pokračovat, a já budu moct být ještě jakkoli nápomocna.

Další projekt, kterého jste se účastnila, byla kampaň Módní svět proti anorexii. Setkala jste se někdy osobně s modelkami, o kterých jste věděla, že trpí touto poruchou?

Moc si nevzpomínám, možná v začátcích, když jsem chodila přehlídky. Velkou část své kariéry jsem trávila focením spodního prádla pro značku Victoria´s Secret nebo plavek pro magazín Sport´s Illustrated (pro každoroční plavkový speciál časopisu, pozn. red.). Tam byste příliš hubenou modelku hledali jen těžko.

Pracujete ještě pro Nadaci Leontinka, která se zaměřuje na děti se zrakovým postižením? Pokud ano, co je vaším posláním?

Už ne, ale Leontinka úspěšně funguje i nadále. Jejím posláním je umožnit dětem s tímto postižením integraci do společnosti, vzdělání a společenských, sportovních i volnočasových aktivit. Jsem ráda, že jsem mohla být u jejího rozjezdu.

O kráse a životním stylu

Není tajemstvím, že jste nedávno oslavila čtyřicítku. Jak se udržujete ve formě, vypadáte úžasně?! Děkuji, za velkou část může určitě genetika. No a pak taková ta klasika: nekouřit, nepít alkohol, dodržovat pitný režim, cvičit a nestresovat se! Snažíte se nějak dodržovat zásady zdravé výživy? Co se ve vašem jídelníčku nesmí v žádném případě objevit a čemu naopak dáváte přednost?

Nemám žádnou černou jídelní listinu, jím v podstatě všechno, co mi chutná. Je ale pravda, že se snažím, aby to byla zdravá a vyvážená strava. A kdyby vaše děti zatoužily po nějaké nezdravé pochoutce, odoláte jim? Tak Ella například nesmí kolu a vůbec všelijaké bublinkaté nápoje dostane spíš výjimečně. Snažím se vyhýbat i škodlivým „éčkům“ v cukrovinkách. Ale třeba po večeři jsou děti zvyklé na něco sladkého.

Čtěte také: Eva Decastelo: Jsem zvědavá, jestli Míša bude mít sestřičku, nebo brášku!

Můžete porovnat všechna vaše těhotenství, v čem se od sebe lišila a co jste vnímala jinak? Mezi vaším prvním a posledním porodem je přece jenom rozdíl třináct let…

Všechna moje těhotenství byla v podstatě stejná, tedy pohodová. Cítila jsem se pokaždé výborně a opravdu jsem si to očekávání užívala. Yanick i Ella se narodili v New Yorku, a přestože jsem rodila ve stejném městě, první porod proběhl v nemocnici, která nebyla zrovna nejnovější. Měla jsem ale u sebe svého báječného pana doktora, a to pro mě bylo nejdůležitější. Ellu jsem sice přivedla na svět už v nové a krásné nemocnici, zato bez svého lékaře, takže pocit, že rodím s „cizím“ člověkem, mi trochu vadil. No a náš nejmenší se narodil v pražském Podolí, kde byli všichni moc milí a příjemní. Na rozdíl od předchozích dvou porodů jsem rodila bez epidurálu a musím říct, že právě poslední porod byl nejlepší, opravdu jsem si jej vychutnala. Zní to asi trochu divně, ale ten pocit, když přichází děťátko na svět, stejně jako ta euforie s tím spojená, to je prostě něco nádherného…

Náš život v pěti…

Jste taková „mezinárodní“ rodina. Paľo pochází ze Slovenska,tatínek nejstaršího syna Yanicka z Itálie, ten se navíc stejně jako Ella narodil v Americe, malý Paul zase pro změnu v Česku. Jak mezi sebou doma mluvíte?

Ano, to tedy jsme! Paľo je Slovák, Yanick má stejně jako Ella dvojí občanství – americké a české. Paul má zatím jenom české. Mluvíme anglicky i česky. Když si ale chceme s Yanickem říct něco, co nemají slyšet ostatní, tak si to povíme italsky :-) Nějakou dobu jste žili společně v New Yorku. Kdybyste srovnala nejen životní styl a úroveň, ale především mentalitu a způsob výchovy dětí tam a tady, kde se podle vás žije maminkám celkově lépe? Řekla bych, že se pomalu smazávají hranice i co se výchovy týče. Když to řeknu hodně obecně, americká výchova je mnohem benevolentnější než v České republice. Děti tam prostě mají více prostoru k vyjádření sebe sama, rodiče se zase snaží nepotlačovat jejich osobnost. Někdy, myslím, až zbytečně moc... Osobně jsem zastáncem takové té střední cesty a snad se mi to i daří. Největší rozdíl vidím v dostupnosti různých aktivit, především pro nejmenší děti. V Čechách mi dost chybí takzvané „Children Museum“, tedy prostory, kde si děti můžou hrát, ale zároveň se i něco naučit. Většinou to bývá spojeno s výtvarným uměním nebo hudbou, ale v podstatě tu toho najdete pod jednou střechou tolik, že tam můžete chodit týden co týden a nikdy se tu nebudete nudit ani vy, ani vaše děti.

Prozradíte nám něco o nich, jaké jsou, co je baví…

Každý je úplně jiný, ale v podstatě jsou to velmi hodné a citlivé děti, navíc se smyslem pro humor. Yanick je velký flegmatik, máloco jej dokáže rozhodit, už odmalinka se s ním dalo vyjít a takové to běžné období vzdoru jej úplně minulo. Teď je v pubertě, ale zatím je to bez problémů. Je velmi společenský a ovládá skvěle tři jazyky. Ella je pro změnu trochu komplikovanější povaha. Má poměrně vysoké nároky, a to především sama na sebe. Pokud není něco podle jejích představ, dokáže se pořádně rozčílit. Na jednu stranu je to ale zase dobré, aspoň se v životě neztratí. Je soutěživá, taky ráda a nádherně kreslí. S Yanickem jsou oba vášniví čtenáři. A náš Pavlík? To je zase velký zpěvák a šoumen. Od tatínka má doma kytaru, kterou drží jako kontrabas a zpívá a zpívá... :-)

Yanickovi je čtrnáct. Pomáhá vám s péčí o dva mladší sourozence?

Moc se do hlídání mladšího brášky nehrne, stejně jako Ella. Oba chodí do mezinárodní školy a ta je momentálně zaměstnává ze všeho nejvíc.

O zpívání, Paľovi a víkendech v pyžamu

Inklinují k hudbě i Yanick s Ellou?

Kromě našeho malého „budoucího zpěváka“ začal s lekcemi kytary Yanick, tak uvidíme, jak dlouho jej to bude bavit. Já jsem bohužel hudební talent do vínku nedostala, mě se raději neptejte :-)

Takže si společně nezazpíváte?

To zase ano a jak rádi! Ale bez tatínka, ten se naším „uměním“ náramně baví a myslím, že i tiše trpí.

Jak trávíte s rodinou volný čas?

My moc „akční“ nejsme. Už tím, že děti končí školu obvykle až po třetí odpoledne a čtyřikrát do týdne chodí do různých kroužků, ze kterých se dostaneme domů až kolem páté hodiny, nám během pracovního týdne moc volného času nezbývá. A právě proto, že je jejich školní týden tak dlouhý, si spíš užíváme, jak já říkám, „pyžamové víkendy“, kdy neděláme v podstatě nic, jen si hrajeme, díváme se na filmy... A taky rádi chodíme na „prohazky“, jak říkají děti.

Jak jste se seznámili s Paľem?

Poprvé jsme se potkali před deseti lety při moderování soutěže Modelka roku. Do té doby jsme se neznali, naše komunikace tak probíhala v rámci zdvořilosti – odkud jsme, co děláme... Pověstná jiskra přeskočila až později :-)

Posloucháte jeho muziku? Máte nějakou oblíbenou skladbu?

Mám od něj ráda spíše ty pomalejší věci. To si pak představuji, že zpívá jen a jen o mně… :-)

Kde a jak budete trávit blížící se Vánoce? Vyrazíte na hory, nebo někam za teplem?

Vždycky to řešíme až na poslední chvíli, ale vzhledem k tomu, že děti mají ve škole celý měsíc prázdniny, nejspíš stihneme obojí.

Prozradíte, jaké máte plány do budoucna?

Zastávám heslo NIC NEPLÁNOVAT!

Čtěte také: Eva Decastelo: Jsem zvědavá, jestli Míša bude mít sestřičku, nebo brášku!

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Doma se umíte kvalitně postarat o práci strojů a krášlení vaší zahrady. Později už však máte chuť víc se bavit, jak naznačuje postavení…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci