Dcera nechce jíst. S manželem se neshodneme, jak to řešit

Helena 3. 10. 2017 12:34
Myslím že to zbatečně prožíváte a Váš manžel má pravdu.To samé jsme měli se synem když byl malý.Vůbec jsme to neřešili a to snědl třeba banán za celý den.Je pravda že někdy snědl jen oplatky a sladkosti.A svět se nezbořil nakonec jedl co mu chutalo.Dneska je dospělí mladý můž a je zdravý jak řepa.Myslím že různé věci v dětství nemá cenu vůbec prožívat opravdové starosti v životě přijdou.Tohle bych vůbec neřešila
Radka 3. 10. 2017 12:47
máme to podobně, syn má 9 let a je neskutečně vybíravý a pokud by to šlo, žil by jen na sladkostech. Takže jí málo, sladkosti má na příděl a taky to nijak moc neřeším, jsou dny, kdy fakt toho sní hodně, protože má prostě hlad...takže já si myslím že to děláte dobře...naštěstí já takový problém s manželem nemám, v tom jsme za jedno.
Dana 3. 10. 2017 12:50
Dobrý den,
já jsem opačného názoru. Dcerka má tentýž problém s jídlem už od okamžiku prvních příkrmů a i když by jí manžel chtěl dávat sladké ve chvíli, kdy nechce jíst, řeknu mu své stanovisko (bude vybíravá díky tomu, že nemusí co nechce a nacpe se sladkým), tak ji pak nechávám hladovět a do dalšího jídla nic nedám.
Já sama jsem jako dítě byla vybíravá a doteď si k některým potravinám hledám cestu, ale aby se takto chovalo naše dítě, to je nepřijatelné. Synovec ode 3 let nejí vše, ze všeho si vybírá a v 7 letech je kost a kůže. Ať si to každý dělá po svém, já budu raději, když jí dám pevný mantinel (nechceš jíst, nejez), než vychovat rozmazlené vybíravé dítě.
Dana 3. 10. 2017 12:55
Ještě dodám, že máme s manželem dohodu - jsem přísnější pouze u jídla, spánku a pokud jsou povinnosti. Jinak ať má volnou výchovu. Toto radí psychologové, tak nač dítě zatěžovat víc, než je nutné.
Mám v živé paměti, jak jsem byla jako malá vybíravá, takže u dcerky raději 2 h hladu, než aby ukázala na sladké a hned ho dostala. Mantinel u jídla má, ví že neustoupím a já naopak vím, že zkouší, kam až může zajít a co jí dovolim/nedovolím jíst namísto oběda. Hezký den
Romana 3. 10. 2017 15:25
Děláte to dobře nenechte si do toho kecat zvláště ne od tchyně .S mužem se zkuste dohodnout vidí přece že jste skvělá máma dcerka ve vaší péči nijak nestrádá měl by Vás naopak podpořit společně se vám návrat k normálnímu stravování zdaří dříve.Takhle budete vy ta zlá maminka která zakazuje a on ten hodný tatínek který dovolí a když to dcerka zjistí začne toho zneužívat i v jiných situacích . Hodně štestí
Jana 3. 10. 2017 13:13
Dobrý den,
je mi líto, že prožíváte toto komplikované období. Nevím, jestli vaše diskuse s manželem se dějí před dcerou, každopádně si z této situace vaše dcera může do budoucna odnést to, že kdy jeden rodič zakáže (cokoliv), druhý dovolí. A to není dobré. Tím bych u něj zkusila argumentovat. My se s manželem dohadujeme o mnoha věcech, hodně se neshodneme, a na našich dětech se to podepisuje - začínají být velmi neposlušné = ve všem. Co se toho jídla týká - já souhlasím s vámi a vaší metodou, prostě nechat vyhladovět. Já dětem nechávám volnost, resp. sušenky, pouze pokud jsou nemocné a opravdu nemají chuť k jídlu (a to pak nechtějí ani ty sladkosti). Jinak nám je ale úspěšně rozmazlují babičky, a to je taky těžké. Každé dítě je prostě jiné a někdo se vzpamatuje a začne jíst normálně, někdo ne. Náš syn (2 roky) taky není moc velký jedlík, takže ho musím hodně zabavovat (hračky, kreslíme si, vyprávím pohádku ...). U dcery (4 roky) zafunguje, že ji krmím, i když ve školce jí sama. Zkuste najít způsob, aby váš manžel nebyl u toho, když jí. U nás to taky tak musím občas udělat.
Držím vám palce a přeji hodně trpělivosti!!!
Chozé 3. 10. 2017 13:15
Manžel je mamánek a jeho přístup vaše dítě ničí. Dítě potřebuje jasný řád a pravidla a zároveň svobodu. Naše malá má taky tři a moc nejí, dostane malou snídani, oběd, večeři, tu sní a pokud chce, tak si přidá. Je to mnohem lepší postup než jí toho dát na talíř strašidelný kopec. Když nesní, má smůlu a čeká na další jídlo. Nějakou dobrotu samozřejmě někdy dostane, ale pouze pokud sní normální jídlo. Dítěti časem samo dojde, že je lepší se aspoň trošku najít a nemít hlad.
Helena 3. 10. 2017 14:10
Milá Evo, moc dobře Vám rozumím a soucítím s Vámi. Naprosto souhlasím s Vaším přístupem. Postavila bych se k tomu stejně.
Mám dvě malé děti a oba jsou od základu nejedlíci - hlavně starší dcera. Už v době příkrmů s ní bylo každé jídlo očistec. Zprvu ji stačilo zaujmout nějakým předmětem. Po čase to vygradovalo tak, že jsem u jídla vykrámovala půl kuchyně, abych našla ten nejzajímavější předmět, a manžel u toho ještě rozptyloval její pozornost, aby se slečna nakonec po 3/4 hodině najedla. Občas jsme oba skončili úplně vyšťavení. Ale dítě bylo po jídle. Malá jedla úplně nejlíp, když "nevěděla", že jí. Taky jsme si prošli několika neshodami a hádkami, ať ji nechám bez jídla apod. Bohužel na tento přístup jsem neměla žaludek. Dcera se sice narodila jako krásné zdravé donošené dítě, ale od počátku je drobná a všechny růstové grafy brousí na spodních příčkách. Takže dítě s váhou 8 kg v prvním roce jsem prostě nedokázala nechat nenajedené. A když už jsem ze zoufalství jí bez jídla nechala, vstávala jsem za noc třeba desetkárt, protože hlady nespala. To si to pak člověk hodně rozmyslí ...
Ale všechno se nakonec vyplatilo. Dnes jí bude 5 let. Drobná je pořád, ale jí obstojně. S heslem "papáme všechno" se naučila konzumovat vesměs všechny druhy potravin a miluje ovoce a zeleninu. Podařilo se mi u ní vypěstovat i nějaké hranice pro konzumaci sladkostí a sušenek. Takže si dá kousek a ví, že to stačí. Nebo že dobroty jsou až po jídle. Dokonce k tomu teď vede svého malého brášku.
S ním už je to o něco těžší. U druhého dítěte se tyhle hranice a smysl pro pořádek (napřed jídlo, potom dobroty) nastavují mnohem hůř. Ale zase je sám o sobě o něco lepší jedlík a není až takový hubeňour.
Věřím, že když vytrváte, Anežka se srovná. Bohužel by to z mého pohledu chtělo ještě "vychovat" manžela a eliminovat vliv tchýně ... což je nelehký úkol.
Co takhle nechat manžela jeden či dva dny na sušenkách a křupkách? ... možná by mu došlo, že tahle cesta není pro tělo úplně nejlepší.
Iva 3. 10. 2017 15:05
Upřímně nevím, co je správně. Moje dcera je taky nejedlík. Když byla malá, jedla úplně všechno a nebyl s ní problém. Ale čím byla starší, tím to bylo horší. Asi to souvisí i s vývojem osobnosti. Dítě si začíná prosazovat svoje. Dnes je jí 14 let a váži 32 kg. Vždycky když něco přibere, tak jenom díky tomu, že vyroste. Upřímně řeknu to takhle. Dcera miluje sladké. Ve škole je schopná sníst ke svačině jenom sladké, jinak nejí klidně celý den. Vařím to, co má ráda (moc toho není). Ostatní jídlo jenom samé nezdravé věci (hranolky, brambůrky, párky v rohlíku apod.) - to si většinou koupí sama. Už to neřeším. Ať jí, co chce, hlavně když něco jí. Manžel byl naprosto to samé, asi geny nebo co a dnes jí všechno (a byl taky jako lunt). Co nadělám. Naštěstí druhé dítě jí všechno bez problémů a normálně. Často se setkávám s názorem, že jí rozmazluju, když vařím podle ní, ale je mi to fuk. Kdo to nezažil, nepochopí. Jinak je zdravá, zuby bez kazu. A její doktorka taky říká, že dobrovolně žádné dítě hlady neumře. No, v případě své dcery si tím tedy tak jistá nejsem.
Žáková 3. 10. 2017 15:41
Paní doktorka i Vy máte naprostou pravdu. Má dcera také asi ve třech létech
po dvou dnech u tchýně odmítla jíst rajskou, kterou bez problému před tím jedla,
nedostala nic k jídlu, ani ovoce, zeleninu a o pamlscích jsem ani neuvažovala,
na svačinu rajskou opět odmítla a při večeři si jí přidala.
Hlady neumřela, půldenní půst ji zdravotně jen prospěl, a jelikož se mi manžel do toho nepletl, jedlo se od té doby všechno co jsem dala na stůl.
Pokuste se manželovi vysvětlit, že ji nechrání ale naopak velmi jí ubližuje.
Nejen že návyk na sladkosti, který u ní pěstuje vede k obezitě, ale cukry kazí zuby
jsou skrytými "zabijáky". A navíc to není výchovné. Až bude v pubertě muže se vám všem, to ustupování a vyhovění jejímu přání hodně nevyplatit.
Zdenka 3. 10. 2017 16:24
Prošla jsem si se synem podobným očistcem a taky jsme se s manželem i dost přeli o výchovné metody. Já jsem z autoritativní rodiny kde se muselo poslouchat a jíst vše. On z rodiny kde si každý mohl jíst kdykoliv a cokoliv navíc z rodiny jedlíků kde se nikdo s podobným "jevem" nesetkal. Měla jsem o syna strach možná někdy přehnaný ale od 2 let hrozně špatně jedl, byl to jeho způsob jak s námi manipulovat, bylo to náročné. Musela jsem nejdříve "vychovat" manžela a pak syna. Pomohlo že se nám narodila ještě dcera která jedla moc hezky a neměli jsme taky tolik času pořád skákat kolem našeho "hubeňoura" a s kazícíma babičkama jsme to taky museli dost utnout. Dnes je synovi 9 a je to o hodně lepší, dá se říct že jí dobře a celkem vše. Tyto děti si vždy najdou nějaký způsob jak to na rodiče zkoušet ať je to jídlo nebo cokolov jiného, hlavně se nedat, držim palce!!
Jana 3. 10. 2017 17:36
Dobry den, domnivam se, ze mate uplnou pravdu. Syn si take velmi vybira a zkousi (je mu 10) ale vi, ze pokud neco nesni, nic jineho nebude. Kolikrat se treba u babicky stane, ze necha obed s tim, ze uz nemuze (nebo je mu spatne) a kdyz babicka vytahne zakusek, zazracne mu vyhladne (nebo se mu udela lip). Doji obed a teprve potom dostane zakusek. Deti se maji rady a dobrovolne hlady neumrou Drzim palce, at se Vam podari manzelovi vysvetlit Vase stanovisko a doufam, ze Vas podpori.
Lucie 3. 10. 2017 22:53
Můj syn jedl vždy špatně, ale už vím jak na něj. Najít sport při kterém spotřebuje hodně energie a po sportu mu uvařit co má rád. Hodně toho pak sní a roztáhne si trošku žaludek a bude lépe jíst i další jídla. Tento recept u nás funguje a schvaluje ho i lékařka.
.
Alzbeta 4. 10. 2017 10:29
Uvarte ji co má ráda. Zeptejte se ji na to:"Co by sis dnes dala?"Určite se něco najde. Jakékoli nucení a hádky kolem toho,co jí a nejí to jenom zhoršují. Čim větší stres kolem jídla, tím horší chuť na ně. Mám 3 dcery,které velmi málo jedly, když byly malé. Časem se to zlepší. Myslím, že jídlo by mělo být zážitek a ne důvod k hádce. Nevěnujte dceři tolik pozornosti a ona sama začne jíst.Chce to hodně trpělivosti a klidu. Hlavně žádné hádky s manželem 😉 Narodila se z lásky, která je mezi vámi. Musí to tak být pořád, aby se cítila šťastna a vy i manžel také. Krásný den 😊
pajinka 4. 10. 2017 12:05
Dobrý den, já mám to samé u syna. Jsou dny, kdy nechce nic (hlavně, když je nemocný, to třeba za tři dny sní jeden banán). Pak jsou dny, kdy jí normálně, ba naopak žere , jak nezřízená střela. Každopádně sladkosti jsou jen za odměnu a v omezeném množství. Máme úmluvu, že si musí každé jídlo ochutnat s tím, že očička nevědí, jak dané jídlo chutná, ale že jazýček to pozná hned. A když mu to nechutná, může to jít do koše vyplivnout a sníst jen, to co chce (v 90% jí dál, protože to chutná). Další věcí je, že mu jídlo "nemíchám" dohromady. Na talíři má vždy zvlášť přílohu a vedle toho buď maso nebo omáčku, ale nepatlám mu to dokupy. Buď sní vše nebo jen něco z toho. Třeba vařené maso v omáčce nejí vůbec, ale řízečky atd to ve velkém. Já sama jako dítě moc nejedla a vím, jaké jsem měla trauma, když to do mě ve školce a škole cpaly. V první třídě jsem vážila 18kg a mladej je po mě. Pokud je jinak zdravá, tak bych si s tím hlavu nelámala, však až bude chtít, tak se nají.
Lucie 4. 10. 2017 14:31
Dobrý den, taky mám syna špatného jedlíka, ale vím, že to má po mě i po tatínkovi. Pro nás byla záchrana školka. Pro moje nervy to byl balzám, nenervovat se každý den u oběda. Pro syna jiný přístup, pokyny od paní učitelky, ostatní děti, které papají líp ho taky inspirovaly. To nám vlastně pomáhalo i dřív, když jedl spolu s dalšími dětmi. Jídelníček rozšiřujeme postupně, ale je to vážně lepší a to jsou mu teprve 4. Pomazánku nesní zatím ani jednu, ale nepřestávam doufat. Nechávala jsem ho hladem, kdyz byl menší, ale byl schopný nejíst přes oběd až do večera a večer zase obědové jídlo odmitl, tak uz jsem mu dala rohlík a mléko. Rozhodně bych mu nedala sušenky nebo sladké, ale něco neutralniho, co má rad ano. Dobrá rada je za nás taky jídlo nemíchat dohromady a dat možnost sníst třeba jen přílohu. Hlavně se nehadejte o jídle před ní, protože to okamžitě pochopí a bude toho zneužívat.
Vlasta 4. 10. 2017 16:09
Sama dítě nemám (na článek sem se proklikala omylem). Když jsem byla malá (5-6 let) tak sem byla u babičky s mojí sestřenkou, ona se ve všem nimrala a nic nechtěla jíst. Tak když sem si dojedla svoje jídlo, tak sem jí sebrala její a snědla ho lol Takhle to šlo pár jídel za sebou a pak to snědla normálně a chránila si to jídlo. Teď je to vtipná historka. Osobně si myslím, že pokud to dítě vyloženě něco neodmítá (na základce když paní učitelka nutila jíst spolužáka čočku, tak se vyzvracel do talíře) tak se mu nemá dávat jiné jídlo, než to co mají ostatní... Zbytečné rozmazlování.
Velká holka 4. 10. 2017 16:29
Jednoznačné stanovisko neexistuje. Každé dítě je jiné, každá rodina. Sama jsem bývala velký "nejedlík". Sourozenci se cpali, rodiče se cpali... já nic. Maminka plakala u dětské lékařky, že není možné, aby tolik let po válce (1965) dítě umřelo hladem. Pila jsem jen mléko. Kolem čtvrtého roku jsem přidala tvrdé kůrky od chleba. Ovoce jsem nechtěla žádné. Žádné maso, brambory, rýži.... Bonbónky a čokoláda mi chutnaly. Vzpomínám si na test, který rodina společně s doktorkou riskla, když mi byly asi 4 roky. Jídlo pro mne bylo v tu dobu utrpení. Na stole bylo jídlo, nikdo mne k němu nevolal, nechali mě, ať si hraju nebo koukám, jak jedí. Vůbec mi to nevadilo. Naopak - šíleně osvobozující pocit. Nikdo se neptal na pocity, asi bych otázce ani nerozuměla. Druhý den už se mě vyptávali, jestli nemám hlad. Neměla jsem. Nevzpomínám si, že bych někdy jako dítě měla hlad. Třetí den to rodiče vzdali a podstrčili mléko. Za čas mě zase pobízeli do jídla, ke kterému jsem pak získávala až odpor. V 8 letech dvouměsíční ozdravovna, kde jsem zhubla a trpěla přístupem fašistických sester. Ve škole jsem měla pořád samé jedničky, sporty mi šly všechny, jen to proklaté jídlo. Zhruba ve 12 letech jsem začala jíst. Hodně. Asi jsem doháněla "hlad" za předchozích 12 let Dnes je mi přes 50, dietní chyby mi prochází, můžu jíst, co chci a kdy chci. Jsem zdravá a plná energie. Dcerka Vám hladem opravdu neumře. Chápu i Vašeho manžela ... sušenkami se také neotráví Chce to nadhled a moc neřešit. Někdo se naučí rychle mluvit, někdo jíst. Asi tak. Ve stejném věku nemusíme všichni dělat stejné věci. Dokonce si každý svým způsobem můžeme zařídit život tak, jak nám vyhovuje. A to i tehdy, když nám jsou 3 roky.
Andrea Matviak 4. 10. 2017 21:19
Dobrý večer. Nic z toho co tu píšete neznám. Syn 9 let,od doby, kdy se narodil ještě nepřestal jíst. Dobrovolně děti hlady neumřou.Nechceš jíst,nejez. Nic jiného nedostaneš.Hezký večer všem.
Bb 5. 10. 2017 11:30
Dobrý den, mám tříletého syna a máme to podobně, a jídlem bojujeme od 9 měsíců, ale myslim ze děláte dobře, taky nejsem zastáncem cpát dítěti sladkosti když nechce jíst. Moji rodiče mi vždycky říkali tak mu dej aspoň sušenku at má něco v žaludku, což jsem odmítla, myslim ze když dítě vidí ze nemusí jíst a dostane sladkost začne toho využívat. Jsou sice ještě malý, ale ne hloupý 😀. Jen škoda ze v tom nejste s manželem za jedno.
jarka 6. 10. 2017 06:02
doporučuji nedat žádné sladkosti jen ovoce a nechat vyhládnout samo dítě na to dojde že má hlad nenutit
terka 6. 10. 2017 16:18
Zdravím,
myslím si že váš manžel to zbytečně prožívá.
Mám dvojča kterým je už devět let. Dcera měla období (3roky)kdy si vzala lžičku jogurtu za celý den a neměla hlad - po třetím dnu jsem ji položila piškoty na stůl,dotkla se jich až pátý den.Ten den snědla celý sáček. PO celou dobu pila čaj.
Ze začátku jsem z toho byla vystrašená až pak jsem pochopila že jde o hru kdo vydrží dýl. Byla jsem to já když další den chtěla "papat" jak říkala řekla jsem ji že nemám uvařeno že nechtěla jíst ale že pokud chce že ji uvařím ten den mi řekla že ne a dala si dva piškoty,druhý den rano vstala a už mi brala snídani od ruky a od te doby v pohodě.dítě to dlouho nevydrží, hlady neumře, ale myslet si že jste krkavčí matka je nesmysl,je to hra kdo dýl vydrží.
Asi v 7letech se to stalo znova,opět jsem hodila piškoty na stůl a tentokrát to trvalo jen 4dny.
každý dítě je jiný,kdyby nejedla vůbec nic a ani třeba nepila a trvalo to víc jak týden pak bych možná byla z toho už nervozní
22