Maminka.czMateřská škola

Dcera se nám vrátila ze školky pokousaná. Učitelka to odmítá řešit

Michaela Karavarakis 9.  10.  2013
Malá Janička (3) se už dvakrát vrátila ze školky do krve poškrábaná a pokousaná v obličeji. Učitelka přehrává zodpovědnost na rodiče útočníka, ti jen bezmocně krčí rameny. Pomoc malé Janě a jejím rodičům nikdo žádnou nenabídl.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

První útok

„Před zhruba měsícem vyzvedával manžel dceru ze školky. Jakmile ho ve dveřích uviděla jejich učitelka, hned mu spěchala v ústrety. A za okamžik manžel pochopil proč,“ líčí Hana. „Janička měla pod okem dva krvavé škrábance. Nebyly to jenom červené šlincy, jako když se někde silně bouchnete. Byly na nich zaschlé krvavé strupy. Aby vám někdo udělal takovéhle krvavé škrábance, musí mít buď nehty ostré jak žiletky, nebo musí hodně přitlačit,“ vzpomíná Hana.

Nejde to uhlídat

„Manžel byl samozřejmě dost v šoku. Učitelka hned přispěchala s vysvětlením, že se to stalo při volné zábavě po dopolední svačině a že není v její síle všechny děti najednou ohlídat. Když se manžel zeptal, kdo jí to udělal, odpověděla učitelka pouze, že jeden chlapec.

Překvapení pod tričkem

Já jsem se doma samozřejmě zhrozila, ale Janča se tvářila, jako že se vlastně nic nestalo a tak jsme to nechtěli zbytečně rozmazávat. Večer při koupání nás ale čekal další šok. Jana měla pod tričkem na rameni dva velké modré kousance. Otisky zubů byly stále patrné a nebylo pochyb o tom, jak se tam dostaly.

Obavy jsou zbytečné

Druhý den jsem vedla Janičku do školky já. Vzala jsem si učitelku stranou a ukázala jí kousance. Dostalo se mi stejné reakce jako předešlý den manželovi. Paní učitelka jen pokrčila rameny a vysvětlila mi, že některé děti jsou - cituji „živější a hůře zvládnutelné“ než jiné a že kde selže výchova v rodině, nezmůžou oni zázraky. Když jsem se pídila po tom, kdo jí to udělal (Jana mi doma byla schopná říct jen „kluk ve školce“), dozvěděla jsem se opět pouze, že jeden chlapec. Na dotaz, jestli je z její třídy a jestli se to může opakovat, se paní učitelka pouze pousmála a sdělila mi, že v dětském kolektivu nikdy nelze podobné nehody vyloučit, ale že je velmi nepravděpodobné, aby se opakovaly.

Druhý útok

Nicméně ani ne týden na to se nepravděpodobné stalo skutečným. Janička přišla ze školky s krvavým kousancem ve tváři a dalšími škrábanci rovněž v obličeji. Manžel v šoku mi volal hned, co ji vyzvedl, a okamžitě jsme běželi k doktorovi. Dostali jsme mastičku s antibiotiky a ujištění, že po kousnutí ani škrábancích nezůstanou viditelné jizvy, i když jejich hojení bude trvat dlouho.

Řešte to s rodiči

Druhý den ráno jsem vlítla na učitelku, ale byla na mě viditelně připravená. Ještě než jsem mohla cokoli říct, zastavila mě a vrazila mi papírek s telefonním číslem maminky onoho chlapce. Prý by se mi chtěla omluvit a tak to mám dál řešit s ní. Byla jsem úplně zkoprnělá. Ale já to nechci řešit s ní, ale s vámi! Další blahosklonný úsměv a ujištění, že ona má na starosti patnáct dětí a nemůže hlídat jenom moji dceru. Proto bude lepší, když zavolám oné mamince a vyřeším to s ní.

A co teď?

Mamince jsem nakonec zavolala a omluvy se mi dostalo. A taky postesknutí: 'On ten náš Šimůnek tohle občas dělá. A nevíme, jak ho to odnaučit.' To mě opravdu uklidnilo. Takže teď s manželem řešíme, co s tím. Risknout to a nervovat se, jestli příště nepřijde Janička ze školky zjizvená do konce života? Nebo najít novou školku, do které bychom ale museli vozit dceru autem a já, jelikož nemám řidičák, bych ji nemohla odpoledne vyzvedávat, ani jí tam ráno dávat? Nevíme, jak dál.“

Hana (29 let)

Témata: Děti, Dcera, Mateřská škola, učitel, učitelka, UčíTelka