Dědečka mi dopekli v peci, aneb i naši předci znali inkubátor

Děda Tonda, úžasný dědeček mé kamarádky, má už od svých 20 let hlavu jako pečlivě depilované koleno. Vysvětlení má jednoduché; prý je to kvůli tomu, že ho museli dopékat v peci. Nutno dodat, že děda Tonda je nejen velký sympaťák, ale také srandista.

Ač můžeme o pravém důvodu Tondovy plešatosti právem pochybovat, o tom, že byl děda Tonda dopečen v troubě pochybovat nelze. Mé kamarádce o tom s oblibou vyprávěla její prababička, Tondova maminka, která Tondu přivedla na svět začátkem prosince 1940. Toník byl babiččino čtvrté dítě a zároveň první kluk – následník ševcovského trůnu, Tonda II. Jenže vymodlené princátko se narodilo předčasně, navíc v zimě, v době nedostatku.

A tak milého Toníka, tak jak se to na českém venkově dělávalo, dali do vystlaného pekáčku a šoupli do pece – do nejteplejšího místa ve světnici. V peci se udržovala stálá příjemná a přijatelná teplota, vlhký vzduch pomáhal udržovat hrnek s vodou, podobně jako když se pekl chleba. Tonda pěkně prospíval, „dopečený“ byl okolo Vánoc. A jelikož na vesnici vědí všichni všechno, provázel celé Toníkovo dětství dětský popěvek:„Tonda pečenáč, hlavu má jak květináč. Tonda pečenáč, už se těší na pekáč.“

Tondu dopekli, jiné „klokánkovali“

Tonda samozřejmě nebyl jediným nedonošencem, který v době nouze a neexistence inkubátoru přežil. Předčasně narozeným dětem pomáhala stálou tělesnou teplotu udržovat například máminým tělem ohřívaná duchna, tedy pokud si matka mohla dovolit po porodu několik dní ležet a nemusela obstarávat hospodářství a drobotinu. Další metoda, kterou důvěrně znaly některé přírodní národy, se nazývá klokánkování (kangaroo mother care, KMC). To pojmenoval a pro moderní svět roku 1978 objevil kolumbijský pediatr E. Rey Sanabria. Pan Sanabria v době nedostatku inkubátorů v Bogotské porodnici zavedl velmi úspěšnou metodu péče o nedonošené děti. Maminky nebo klidně další rodinní příslušníci měli celodenně, tedy 24 hodin, svá miminka připevněná pruhem látky mezi prsy přímo na holé tělo. Kojenec měl jen plínku, ponožky a čepičku a musel být ve stabilizovaném stavu. Takto se miminko zahřívalo přibližně do předpokládaného termínu porodu.

První inkubátor: Je libo ruskou vanu nebo francouzskou líheň pro kuřata?

První popsaný inkubátor, tzv. Ruehlova kolébka, byla používaná už v roce 1835 v Petrohradě. Používal jej personál v carském nalezinci, inkubátor se tehdy podobal vaničce s dvojitou stěnou, kdy byla mezi stěny vaničky nalita teplá voda. O 43 let později vymyslel francouzský lékař, Stephene Tarnier, dřevěný inkubátor (mimochodem inspirovaný líhní na kuřátka).

Tato zdánlivě primitivní zařízení však pomohla v řádech desítek procent snížit úmrtnost předčasně narozených miminek. Tehdejší francouzské statistiky uvádí, že několik týdnů po porodu umíralo až 66 % kojenců s nízkou porodní váhou, při použití inkubátoru se počet snížil na 38 %!
Škoda jen, že se naprosto úžasné moderní inkubátory někdy používají – podobně jako další skvělý objev 18. století antibiotika – jaksi preventivně. A zdravé miminko narozené v termínu je často pro klid lékařů zahřívané několik hodin po porodu v prosklené bedýnce, místo aby si hovělo „kůži na kůži“ přilepené k šťastné mamince nebo tatínkovi.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Matka ve vás se stále hlasitěji dovolává svých práv, proto není divu, že se snažíte všem okolo sebe řešit jejich problémy a nabízet…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci