Deník šílené matky (3. díl): „Jak uložit dítě ke spánku...“

kucerka 16. 11. 2012 18:28
nevím nevím..děti mám tři, nejmladšímu jsou dva roky,ale s uspáváním nebyl nikdy s nikým problém. Od miminka jsme vše směřovali k tomu,aby se v osm dávaly děti spát a i když rostly, kolem té osmé už na ně padala únava-zvyk spát - a tak se šuply do postele,pusa,zhasnout a spát... nejmladší nechce ani pohádku,od půl roku nemůže spát,dokud nezhasnu a neodejdu a je rád,když to udělám brzo a ,,neotravuju,, Dokonce si sám posbírá plyšáčky,dudlík a odchází do ložnice sám,pokud má pocit,že mi to dlouho trvá... asi jak si je kdo naučí ..kdyby mi děti skákaly ještě v deset večer po hlavě,asi bych skončila s jedináčkem.
26. 1. 2013 00:47
Myslím, že to není jen o tom jak si děti naučíte. Jsou totiž děti aktivní a pasivní. Např. chlapeček mé kamarádky si také ve dvou letech večer sám řekne, že chce spát a s usínám problém nemají, do osmi vždy spí a kamarádka se tím chlubí. Naše dvouletá Elenka si snad poprvé nedávno, když byla nemocná řekla, večer v sedm hodin, že chce spát a my byli s manželme v úžasu, protože nikdy před tím se to nestalo a opět dlouho nestane a večer vůbec nevypadá unaveně a do poslední chvíle než jde do postýlky je plná energie. Hodně se s kamarádkou scházíme a i přes den je vidět rozdíl mezi těma dvěma, např. v herně Elenka neustále lítá s na klouzačku, skáče na skákacím hradu a chlapeček kamarádky to po půl hodině zabalí a lehne si na zem jezdí si autem. Když ho nedejbože kamarádka ráno vzbudí dříve než je zvyklý a jde s ním na cvičení, kam chodíme také, tak jí tam většinu hodiny skoro prospí na klíně. Po tomto pozorování se vůbec nedivím, že jí večer krásně usíná a sám si o to řekne
2