[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jsem založením hysterka. Na náhlé zvraty nálad a emoce, které jdou ode zdi ke zdi, jsem u sebe tudíž zvyklá nejen já, ale i moje okolí. Jenže v okamžiku, kdy už jsem si myslela, že mě vlastní nálady nemůžou ničím překvapit, jsem otěhotněla – a to začala teprve ta správná jízda. Připadala jsem si jako blázen. Buď jsem se hroutila z toho, že nejsem vůbec na dítě připravená a bude ze mě zcela jistě ta nejpříšernější matka na severní polokouli. Nebo jsem se vznášela na růžovém obláčku a byla jsem přesvědčená, že neexistuje problém, který bych nedokázala vyřešit lusknutím prstů.
Moje okolí vůbec netušilo, co ode mě má čekat. Což je poměrně pochopitelné, protože jsem to netušila ani já sama. Jen jsem doufala, že to porodem přejde, protože jsem svými výkyvy nálad lezla na nervy i sama sobě. Nejvíc ze všeho to připomínalo jízdu na horské dráze a absolutně mě neutěšovalo, že prý to všechny těhotné ženy mají podobné. Nebyla jsem si totiž vůbec jistá, kde jsou hranice a jestli to, co předvádí moje těhotná psychika, je ještě normální, nebo už jsem zralá na návštěvu psychiatrické ordinace.
Těhotenské emoce jsou náročné pro všechny zúčastněné. Je pravděpodobné, že nebudete rozumět ani sama sobě a dost možná si nebudete ani jistá, jestli je vaše chování ještě v normě, nebo už jste „zralá“ na odbornou pomoc. Co byste tedy měla o těhotenských emocích vědět?
Ve všech těhotenských příručkách jsou do nejmenšího detailu popsané všechny tělesné těhotenské příznaky, na které se máte v nadcházejících devíti měsících připravit. Všechny těhotné vědí, co mají očekávat od svého těla, ale jen menšina tuší, co jim připraví jejich psychika. Přitom právě psychické rozpoložení dostane v průběhu těhotenství „zabrat“ a střídají se euforické stavy s absolutní depresí a pocity úzkosti.
„Těhotenství s sebou nese spoustu změn a představuje obrovský zlom v životě ženy. Fyzické změny jsou samozřejmě také velmi podstatné, ale k nim přistupuje i zcela nová role nastávající matky, a ta samozřejmě představuje obrovskou psychickou zátěž,“ říká psycholožka Marcela Vojířová. „Zatímco fyzické změny jsou pouze dočasné, těhotná žena si uvědomuje, že role matky už je doživotní a přirozeně se k ní váže spousta pochybností ohledně toho, jestli všechno zvládne, jestli bude umět s dítětem zacházet, jestli bude dobrou matkou a podobně. To všechno v kombinaci s výraznými hormonálními změnami vytváří značný tlak na psychiku nastávající maminky. Tím samozřejmě nechci říci, že se k těhotenství vážou převážně emoce negativní, ale s těšením a očekáváním se míchá i tento typ emocí a je to zcela normální.“
Ačkoli se na hormonální výkyvy svádí často všechno možné, v průběhu těhotenství máte skutečně objektivní nárok být nervózní, podrážděná a vůbec mrzutá. Může za to dramatický vzestup hormonů estrogenu a progesteronu, k němuž v průběhu těhotenství dochází. Podle údajů American Pregnancy Association dochází k rapidnímu vzestupu progesteronu kolem desátého týdne těhotenství, kdy jej začíná vylučovat placenta. Zvýšená hladina progesteronu je podstatná pro udržení těhotenství, ale jeho vedlejším důsledkem je právě únava, bolesti hlavy, výkyvy nálad, podrážděnost a nervozita.
Aby to nebylo tak jednoduché; citlivost na progesteron je individuální, takže zatímco vy můžete absolvovat zběsilou těhotenskou jízdu s extrémními výkyvy, vaše těhotná kamarádka může být úplně v pohodě. A obě varianty jsou zcela v pořádku.
Ve hře je navíc ještě estrogen, jehož produkce se v prvních dvanácti týdnech zvyšuje víc než stokrát. Zvýšená koncentrace estrogenu sice souvisí se zvýšenou produkcí serotoninu, který je sice označován za hormon štěstí, jenže jeho velké výkyvy a nerovnováha mohou naopak vést k náladovosti a pocitům podrážděnosti.
„Pro některé ženy, které jsou zvyklé mít svůj život přesně naplánovaný a pevně v rukou, může být stresující i pocit, že nemají věci stoprocentně pod kontrolou,“ dodává psycholožka. Je samozřejmě nepříjemné bojovat neustále s únavou, podrážděností a pocity nervozity, které nemají žádné objektivní příčiny a opodstatnění. Pokuste se je však vnímat jako méně příjemnou součást těhotenství, jejíž příčina tkví v hormonálních změnách, které aktuálně ve vašem těle probíhají, a které nemůžete svou vůlí nijak ovlivnit. Jestliže se vám tedy zrovna chce plakat, ačkoli k tomu nemáte žádný důvod, klidně si poplačte. Máte na to nárok a mohou za to vaše hormony.
Dalším aspektem těhotenských emocí je právě nová role, kterou vám těhotenství do života přináší. Radost, očekávání, zvědavost i láska se tu prolínají s obavami, nejistotou a pochybami. I to je zcela normální a nemusíte mít výčitky z toho, že vám všechno nepřipadá zalité sluncem. „Běžné jsou pochybnosti o sobě samé, ale například i obavy, jakým způsobem příchod dítěte ovlivní partnerský vztah, nebo zda rodina zvládne praktické věci, jako jsou například finanční záležitosti,“ potvrzuje psycholožka. S těhotenstvím je zkrátka spojený i stres, který se pochopitelně odrazí i na vašich emocích.
Následující signály by vás měly varovat, že vaše nálady nejsou v normě a může se jednat o těhotenskou depresi:
„Často nervozita a negativní pocity pramení i z nerealistických očekávání, která těhotná žena má,“ říká psycholožka. Je to poměrně logické; ze všech stran se na vás valí fotky a reklamy znázorňující těhotenství jako stoprocentně idylické období s permanentně se usmívajícími maminkami a rozněžnělými tatínky. Když se potom srazíte s realitou a zjistíte, že vaše vlastní situace zdaleka není vyvedená v tak duhových barvách, můžete se cítit rozčarovaná, zrazená a zklamaná. Upravte proto svá očekávání do realističtější podoby. Je zcela normální, že se bojíte, nejste si jistá, jestli to zvládnete, nebo únavou sotva stojíte na nohou. Buďte sama k sobě tolerantnější a povolte si i negativní emoce a pocity. Když je budete brát jako přirozenou součást sama sebe, nebudou vás tolik vyvádět z rovnováhy. Zároveň nezapomínejte ani udělat si čas sama na sebe a věnovat sama sobě dostatek péče. Vy sama víte nejlíp, kdy a při čem je vám dobře, tak hurá (a pravidelně) do toho!