[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Být rodičem je bezesporu ta nejtěžší a nejnáročnější role, která vás může potkat. „Pod tlakem každodenního života je řada rodičů sužována pocitem viny, pocitem, že by to určitě dokázali lépe, jen kdyby měli o něco více času, kdyby byli o něco méně unavení nebo kdyby jednoduše věděli, jak začít. Někdy to skoro vypadá, že bychom měli vychovávat své děti ve volném čase, který nám zbývá poté, co zvládneme splnit své pracovní povinnosti, péči o domácnost či každodenní dojíždění. Existují ovšem rodiče, kteří bez větších problémů vychovávají úžasné děti. Tito rodiče jsou spokojeni sami se sebou jako s rodiči a jejich děti prospívají po všech stránkách,“ říká Dr. Laura Markhamová ve své knize Aha! rodičovství. Jaké je jejich tajemství? Co přesně dělají a s čím si nelámou hlavu? Jak mluví se svými dětmi a co od nich očekávají? Prozradíme.
Ta nejdůležitější pravidla při výchově neplatí ani tak pro děti jako pro vás osobně. Všechno začíná vaší ochotou převzít odpovědnost a navázat s nimi skutečně pevný vztah. Pečujte o sebe, chovejte se k sobě jako k někomu, koho máte rádi. Pro příklad? Nechte neumyté nádobí ve dřezu a hromadu prádla na žehlení odložte na zítra a s klidným svědomím si dejte vanu nebo si sedněte ke knížce. Hlídejte své emoce a nálady, nenechte se jimi ovládat a nepřenášejte je na děti. Problémy a neshody řešte dříve, než se vám vymknou z ruky, buďte empatičtí nejen vůči svému okolí, ale také sami k sobě. Čím více pochopení budete mít pro své prohřešky, omyly a nedostatky, tím více pochopení a lásky budete mít pro své ratolesti.
Neexistuje dokonalý rodič! Jakékoli pochybení, omyl nebo selhání prostě a jednoduše znamená, že jste něco nezvládli, a to se přeci stává. Pořád jste jen člověk. Nenechte si zahltit hlavu výčitkami, berte to jako zkušenost, která vás posune dál, poučí a ukáže nový směr. Ječeli jste? Předvedli parádní výbuch vzteku? Využijte takové krize k tomu, abyste mohli ukázat, jak se chová dospělý člověk – omluví se, vysvětlí situaci, upřímně své chyby lituje a snaží se napravit, co pokazil.
„Nejdůležitějším závazkem každého rodiče by mělo být vždy stát na straně svého dítěte, zastat se ho a nikdy to s ním nevzdávat,“ zdůrazňuje doktorka Markhamová. Přijměte své dítě takové, jaké je, nesnažte se ho předělávat, reagujte na jeho skutečné potřeby, ne na takové, které by podle vás mělo mít. Děti ze všeho nejvíc potřebují cítit podporu a ocenění. I když vám momentálně lezou neskutečně na nervy a přivádí vás k šílenství, určitě najdete něco, za co je můžete obdivovat a pochválit. Samozřejmě to ale neznamená, že potomek má vždy pravdu.
V každodenním kolotoči povinností a úkolů, který obvykle začíná ranním chaosem při vypravování a končí večerním stresem při dohánění domácích úkolů a zahánění ratolestí do postele, zapomínáme často na to, co má skutečný smysl. Zastavte se, zpomalte, popovídejte si, užijte si dětský smích a radost, přivoňte si k jejich vláskům, obejměte se, přitulte před spaním. V každém takovém okamžiku totiž najdete něco, pro co stojí za to žít. Jednoduše věnujte dětem svou přítomnost, navažte důvěrné spojení. Když jste s nimi, netoulejte se myšlenkami jinde.
Jste nekompromisní rodiče, kteří tvrdě vyžadují disciplínu a poslušnost? Navzdory všem chytrým knihám extrémně přísná výchova většinou mnoho nezmůže. Jakýkoli trest totiž nevhodné chování dítěte zpravidla ještě zhorší a situace vygraduje. „Tím nejlepším, co můžete udělat, pokud chcete vychovat zodpovědné a ohleduplné děti, je vyhnout se trestům,“ uvádí Dr. Markhamová. Namísto trestání vyzkoušejte laskavé vedení potomka, stanovte mu hranice, ale snažte se být chápaví k jeho pocitům.
Co děti opravdu potřebují, kromě vaší bezvýhradné lásky a něhy? Bezpečné místo, kde mohou bez obav vyjádřit své silné emoce, zatímco vy budete bedlivě naslouchat. Takovým místem je bezesporu vaše hřejivá náruč, ve které se může dítko vyvztekat nebo vyplakat, aniž by ho někdo umlčoval nebo okřikoval. Nechte ho projevit naplno veškeré pocity, nekomentujte, prostě jen hlaďte, objímejte a hlavně – skutečně vnímejte a poslouchejte. Aby se malý člověk naučil zvládat své chování, musí se nejdříve umět poprat se svými emocemi a dokázat je ovládnout. A právě to se nejlépe učí v rodičovském objetí.
Víte, co je největším přáním a touhou každého malého dítěte? Udělat maminku a tatínka šťastnými, vidět jejich smích, cítit jejich pohlazení. Udělá doslova cokoli, abyste měli radost. Od svého potomka neočekávejte dokonalost, je to „jen“ dítě, tedy človíček, který se učí poznávat svět a dopouští se přitom spousty omylů, přehmatů a průšvihů, ze kterých vám občas třeba vstávají vlasy na hlavě. Vaše dítě se formuje a jeho osobnost se vytváří přímo před vašima očima, nepřetržitě se vyvíjí a z nevhodného chování většinou vyroste. Ujasněte si včas priority a nekárejte za „přestupky“, které patří k jeho věku (pokreslená zeď, rozbitý hrneček, ulomené kolo od autíčka, rozházené kostky po celém bytě). Mnohem podstatnější než nepořádek v pokojíčku je například to, jak se chová k mladší sestřičce nebo dětem na hřišti.
Máte pravdu, není to jednoduché a naučit se takovému nadhledu stojí spoustu úsilí i nervů. Přesto se o to pokuste. Ať už vaše dítko provede cokoli, vždycky pro vás bude snazší jednat klidně, když si uvědomíte, že zkrátka jen zavadilo o vaši citlivou strunu. Nejde o vás, nedělá to záměrně a schválně, je to prostě jen nedospělý jedinec, který se učí růst ze všech sil. A někdy to trochu zajiskří a zaskřípe. Trénujte svůj smyl pro humor, ten vám mimo jiné pomůže vyhnout se zbytečným scénám i bojům o moc. Nesnažte se za každou cenu dokázat, že máte pravdu, spíše pomozte potomkovi zachovat si vlastní tvář. Nenechte se ovládnout nahromaděným stresem, vztekem nebo přecitlivělostí, místo toho se zhluboka nadechněte a nabídněte třeba variantu: „Tak to teď pojďme zkusit znovu a lépe.“
Máte často pocit, že vás snad vůbec neposlouchá? Nevnímá a ignoruje vaše povely, úkoly i prosby? Nenechá se vyrušit a působí, že si žije ve vlastním světě, zejména, když se po něm něco vyžaduje? Až vám z podobné situace opět potečou nervy, zkuste se na ni podívat jeho očima. Kdybyste se zrovna věnovali s plným zaujetím něčemu, co vás opravdu baví, a váš partner vás nutil s tím okamžitě přestat a dělat něco jiného, co vás vůbec nezajímá, jak byste se cítili? Rozzlobeně, naštvaně a frustrovaně. Proto vždy pomáhá, když dítě ujistíte o tom, že rozumíte jeho pohledu na věc, přesto byste něco od něj potřebovali… Zakažte si křik, napomínání, výhružky a rozčilování, vsaďte na jinou strategii. Nikdy nezačínejte s potomkem mluvit, když vám nevěnuje pozornost. Skloňte se nebo se posaďte na jeho úroveň, položte mu ruku na rameno nebo se ho jemně dotkněte a podívejte se mu do očí. Počkejte, až vám pohled oplatí, a pak teprve začněte mluvit.
Ani na malou chvilku, zkrátka nikdy! „Hlavním důvodem toho, že děti s vámi spolupracují, je, že vás milují a chtějí být přijímány. Važte si vašeho vzájemného vztahu a pečujte o něj. Je to jediný způsob, jak můžete mít na dítě vliv. Bezpečný vztah potřebuje vaše ratolest ze všeho nejvíc. A vaše vzájemná blízkost stojí za veškeré rodičovské oběti,“ je přesvědčena Dr. Markhamová.