Dětem čistí zuby rodiče aspoň do šesti let

Reklama 7.  10.  2014
„Dětem čistí zuby rodiče aspoň do šesti let, do jedenácti je dočišťují, a v pubertě hlídají,“ říká v rozhovoru o stomatologické péči zaměřené na děti na pražské Brandeis Clinic zubní lékař MDDr. Ondřej Klika. Kdy má smysl děti poslat na dentální hygienu, v jakém věku je začít učit zacházet s mezizubními kartáčky nebo jak řešit panický strach z ošetření, se dočtete dále.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Kdy má rodič s dítětem poprvé přijít k zubnímu lékaři a jak taková návštěva probíhá?

Péče o dětské pacienty začíná, jakmile se prořežou první zuby do dutiny ústní. Většinou nás tak navštíví rodiče s dítětem ve věku okolo 1 roku. Malým dětem čistí zuby rodiče. V návštěvách je proto instruujeme, aby věděli, jak tuto hygienu dětem provádět. Je nesmírně důležité, aby rodič uměl provádět ústní hygienu správně sobě.

Za předpokladu, že rodič neprovádí hygienu správně u sebe, nemůžeme čekat, že ji bude správně provádět u svého dítěte. Pokud tedy vídáme opakovaně nevhodnou hygienu u dítěte, je vhodné poslat k dentální hygienistce nejprve rodiče. Děti posíláme na dentální hygienu v případě nutnosti až přibližně od osmi let věku.

V jakém věku si dítě může zuby čisti samo?

Okolo tří až čtyř let věku si už většinou zkouší dítě čistit zuby samo. Tato hygiena probíhá spíše v podobě kousání kartáčku a polykání zubní pasty. Proto je velmi důležité, aby rodiče stále čistili chrup svého dítěte. Jejich úlohou je vysvětlit a ukázat vhodné metody čištění, aby dítě v budoucnu vědělo, jak má hygienu provádět. V šesti letech si dítě dokáže chrup čistit samo, ne však dokonale. Proto by měla hygiena probíhat tak, že si dítě zuby vyčistí a poté mu je rodič dočistí a upozorní ho na případné chyby.

Toto období je často krizové, jelikož rodiče předpokládají, že je dítě schopno chrup čistit dobře a přijdou pak do ordinace se slovy: „Čistí si po každém jídle, ale Vy jste mu našel tři kazy, jak je to možné?“

Takový dohled, tedy od šesti let, by měl trvat do jakého věku?

Dočišťování by mělo probíhat přibližně až do 11 let. Poté už stačí dítě občas zkontrolovat. Důležité je období puberty, kdy by měli rodiče zbystřit, protože v tomto období dospívající v hygieně poleví.

Jak lze řešit panický strach dítěte před ošetřením?

Prevencí. Především pravidelnými návštěvami od přibližně 1 roku věku, kdy si dítě začne postupně zvykat na lékaře a ví, že většina návštěv u zubaře je pouze „formalitou v podobě spočítání zoubků“. Další výhodou je i to, že pravidelnými kontrolami zamezíme vzniku stavů, kdy je například nutno více zubů z důvodu destrukce kazem trhat. V případě malého strachu pacienta mnohdy postačí, aby lékařem instruovaní rodiče dítěti několik dnů před výkonem opakovali, co ho čeká, a lékař pak v ordinaci vysvětlil postup ošetření.

Může se stát, že je strach dítěte podmíněn negativní zkušeností ze zákroku na jiném pracovišti, například po úrazu, těžké nemoci a podobně. V případě, že takové dítě nepřesvědčíme ke spolupráci, je možné provést ošetření v analgosedaci, kdy použijeme malou dávku sedativa či anestetika podle charakteru výkonu. Látku můžeme podat buď ústy, vstříknout do nosu, popřípadě injekčně do svalu nebo do žíly. K podání analgosedace je třeba vyjádření dětského lékaře a malý pacient bude muset omezit jídlo a pití několik hodin před výkonem.

Po výkonu pak musí vyčkat do plného probuzení na klinice, a po cestě domů být pod dohledem dospělého, který se mu bude plně věnovat. Je třeba, aby rodiče ošetření svého dítěte v analgosedaci domluvili dopředu s lékařem, který jim podrobně vysvětlí, jak bude probíhat.

Proč se plombují mléčné zuby?

Dočasné zuby sice časem vypadnou, ale to u některých zubů ve druhé fázi výměny proběhne až třeba okolo jedenácti let věku dítěte. Do té doby je nutné je zachovat, aby plnili svoji funkci. Dítě se pak může bez problému najíst a není pod psychickým tlakem. Ten může nastat v případě, že dítěti chybí předčasně vyšší počet zubů, pak se stane terčem posměchu ostatních dětí, protože se od nich liší. V případě kazu je nutné zub ošetřit tak, že kaz odstraníme a zhotovíme výplň. Za předpokladu, že je kaz veliký, je bohužel nutné zub odstranit, jinak by mohl vzniknout zánět.

Jaké plomby poskytujete?

V dnešní době u dětí používáme bílé plomby. Nejedná se ale o stejné jako u dospělých klientů. Mají kratší životnost, zato disponují antikariézními účinky, tedy snižují riziko vzniku kazu v místě výplně. Výhodou je také jejich tuhnutí, kdy při postupu nemusíme dodržovat absolutní vlhkost, jako to vyžadují výplně u dospělých. To má velkou výhodu vzhledem ke spolupráci s dětským pacientem. Další vlastností, která je podobná jako u výplní pro dospělé, je přilnavost ke stěně zubu, což zamezuje proniknutí bakterií okolo výplně a vzniku sekundárního kazu.

Jsou nějaká rizika amalgámových plomb?

Obecně, v dnešní době, se od tohoto materiálu upouští z nejrůznějších důvodů. Nejčastěji jde o vznik sekundárního kazu okolo nebo pod výplní, a často vznikají praskliny z důvodu páčivých sil, kdy může dojít časem až k rozlomení takového zubu. Dalším důvodem je estetika.

Jak se řeší ulomený mléčný zub?

V případě, že dojde k uštípnutí části dočasného zubu, postupuje se podle rozsahu poškození. V případě, že je defekt malý a nejsou žádné další komplikace, zub se pouze zaleští. Na žádost rodiče můžeme zub samozřejmě dostavět, ale v takovém případě je nutno zvážit věk malého pacienta, aby vydržel o něco delší výkon, než je běžné zhotovení výplně u dětí. Za předpokladu, že došlo k většímu úrazu, je častou volbou odstranění zubu.

Je rozdíl v kazivosti mléčných a stálých zubů?

V podstatě ten hlavní je, že u dočasných zubů dítě nemá takovou kontrolu nad svojí hygienou, jako může mít dospělý člověk, na kterém je v tomto směru dítě závislé. U dítěte tak může vzniknout nikoli zcela vlastní vinou řada kazů. Vinit pak mohou rodiče pouze sami sebe.

Co s kazem, který je v prostoru mezizubí: lze mu předcházet třeba mezizubními kartáčky?

Kaz se léčí úplně stejně, jediné, co výkon prodlouží, je nasazení matrice, tedy takové ohrádky, která nám pomáhá správně vytvarovat mezizubní prostor. Mladý dětský pacient má plno práce se naučit vhodnou metodou si čistit zuby pouze kartáčkem, natož nití či mezizubním kartáčkem. Tato úloha bývá ztížena menšími ústy, motorikou dítěte a také většinou menšími mezerami mezi zuby, kam se kartáčky ani nit nemusí vejít. Pomůcky na čištění mezizubních prostorů bych tak doporučoval až u starších dětí, které už mají prořezané nějaké stálé zuby.

Jaké jsou možnosti prevence dětských zubních kazů? Na internetu se nabízí například fluoridace, ochranné pečetění zubů nebo preventivní výplně.

Nejlepší prevencí je správné provádění ústní hygieny. Fluoridace se v dnešní době provádí většinou jen u hendikepovaných pacientů, kde není možné provádět ústní hygienu v požadované míře, nebo u pacientů s poruchou tvorby skloviny či dentinu neboli zuboviny. Ochranné pečetění zubů se využívá v situacích, kdy má pacient hluboké fisury, rýhy v zubech, a díky tomuto anatomickému jevu není možné vlastní snahou zajistit dokonalou hygienu. Štětiny kartáčku totiž neproniknou až na dno těchto fisur.

Bakterie se však do těchto míst dostanou a zub se časem začne kazit. Pečetění zubů spočívá v zalití fisur plombou bez vrtání. Další možností jsou preventivní výplně, které jsou podobným řešením, ale provádíme navíc zásah do fisur tenoučkým vrtáčkem, kterým je rozšíříme, vyčistíme a překryjeme stav výplní. Osobně preferuji tento postup, protože mám jistotu, že jsem odstranil případně přítomné bakterie. U samotného pečetění se může stát, že bez zmíněného zásahu do zubu může dojít k zapečetění jak obtížně čistitelných prostor, tak i samotných bakterií, a v takovém případě může docházet k vzniku kazu pod pečetěním.

Co mohou ovlivnit rodiče a co je dané geneticky?

Například poměrně častá vada nazývaná amelogenesis imperfecta nebo dentinogenesis imperfecta, kdy jde o vrozenou poruchu tvorby skloviny nebo dentinu, která je způsobena geneticky nebo také antibiotickou léčbou matky během těhotenství tetracyklinovými antibiotiky. Rodič tuto poruchu pozná v podobě bílých skvrn na zubech, v horších případech odlupováním skloviny a až tmavě žlutohnědými skvrnami nebo dolíčky na zubech.

Většina problémů je ale obhajována výmluvou klientů v duchu: „to už babička měla plno kazů, já taky, takže to má chudák po mně“. Jde pouze o „dědictví“ nevhodné metody čištění, jak jsem uvedl již dříve, kdy rodič neprovádí vhodnou hygienu dutiny ústní sobě. Nemůžeme pak čekat, že jeho děti se budou chovat jinak.