Maminka.czLáska a vztahy

Děti, násilí a erotika... Jak si poradit s všetečnými dětskými dotazy?

Ivanna Benešová 17.  7.  2011
Násilí je v dnešním světě doslova požehnaně. A to nejen v médiích, ale i v reálném světě. Podobně je tomu i s erotikou a lechtivými tématy. Jak ovšem děti na podobné „nástrahy“ dnešního světa připravit? A podle čeho rozhodovat, co sní oči vašeho potomka spatřit, a co raději ještě v jeho věku ne? Odpověď na tuto otázku není jednoduchá.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Nedávno mi jedna kamarádka – maminka pětileté Adélky – vyprávěla o cestě za prarodiči na sever Čech. Při projíždění po příhraničních oblastech několikrát upoutaly pozornost Adélky lehce oděná děvčata stojící u silnice. „Mami, podívej, ta paní má ale hezkou růžovou sukýnku. A ty pěkně dlouhé světlé vlasy. Co tady ale chudinka dělá, takhle v noci, sama u silnice, kousek od lesa,“ ptávala se nechápavě dcera mé kamarádky. A ona se jí snažila vysvětlit, že paní asi na někoho čeká, a že barevné minisukně a minišaty se v tomhle kraji prostě nosí více, než v Praze. Chvíli byl klid. Pak ale pozornost holčičky upoutal dům s velkým červeným srdcem na střeše. „Mami, kdo tady bydlí,“ ptala se dcera. A na bezbrannou odpověď maminky, že v tom domě nikdo nebydlí, ale že tam chodí pracovat paní v růžových sukýnkách, malá Adélka odvětila:„Tak až budu velká, chci tam pracovat taky!“

Tato minipříhody se jeví jako veselé pobavení. Jenže rodičům při vymýšlení odpovědí na všetečné otázky ratolestí zrovna nejveseleji není. A popravdě, možná by ani nemělo být. Vysvětlovat pětileté dceři, co to znamená prostituce, by totiž rozhodně nebyl dobrý nápad. Jak si ale v podobných situacích počínat profesionálně?

„Pohádky“ pro předškolní věk

Podle slov psychologa Vojtěch Bendy by děti měli být průběžně, než vejdou v šesti letech poprvé do školy (tudíž do prostředí, kde se setkají i s výrazně staršími a znalejšími dětmi) připraveni přijmou věci takové, jak ve skutečnosti jsou. To znamená, vysvětlovat jim věci skutečně, nevymýšlet si pohádky. Avšak mnohdy neříkat pravdu celou.

V případě malé Adélky by bylo vhodné například sdělit, že paní stojí sice v hezké minisukni u silnice, že mává na kolemjedoucí auta a snaží se pány nalákat k návštěvě domu se srdíčkem. A v domě, že bude pány lákat, aby si kupovali přehnaně drahé pití. A že ta hezká slečna u silnice je vlastně chudinka, protože tam musí stát takto spoře oděná za každého počasí, tudíž její práce rozhodně není k závidění.

Navíc je dobré podotknout, že se slečna asi ve škole moc dobře neučila, a že podobnou profesi vykonávají spíše ty hloupější. „tím dítě přirozeně a nenásilně motivujete k lepším výkonům ve škole a zájmu o učivo. Rozhodně bude lepší, když vaše dítě budete podporovat v tom, že z něho bude jednou zvěrolékař nebo třeba kosmonaut, než aby obdivně vzhlíželo k profesi nejstaršího řemesla,“ nechal se slyšet psycholog Benda.

A pokud jde o násilí, ať už v televizi, médiích anebo dokonce domácí násilí (ve fyzické, ale i psychické podobě) pak by toho mělo být dítě ušetřeno nejvíce, co to jde. A v případě, pokud se náhodou nachomýtnete s dítětem v předškolním věku u nějaké hádky nebo pranice, vysvětlete vše tak, že dotyční lidé jsou zlí. A takovéto chování prezentujte vždy tak, že je přehnané, neférové a špatné. Rozhodně byste neměli dětem říkat „ale on ta sousedka si tu facku od pána zasloužila, protože udělala to či ono špatně“. Omyl! Dítě by se nemělo učit vnímat svět tak, že násilí je správná cesta k vydobytí svých práv. Násilí je zkrátka vždy špatné.

Před školákem nic neukryjete

V době školního věku je stále těžší a těžší vykládat dětem realitu jinak, případně ji zlehčovat. Děti si totiž už dokážou leccos přečíst nebo zjistit od starších spolužáků či kamarádů. I televize a internet bývají mnohdy zdrojem jejich vědomostí. Vaším úkolem, coby rodiče, ale bude hlídat a určovat, jaké televizní pořady, webové stránky a případně i tištěná média se k potomkovi dostanou.

Ne nadarmo stanovila rada pro rozhlasové a televizní vysílání pravidla, podle nichž celá řada brutálních scén nesmí být ve vysílání před desátou hodinou večerní. A nejinak tomu je i v případě erotiky a odvážných filmových scén. Z tohoto důvodu se obecně doporučuje, aby děti, ani ve věku puberty, na televizi nekoukali bez rodičů po desáté hodině večerní. „Pokud ovšem víte, že v deset hodin večer dávají film, který znáte, anebo tušíte jeho obsah, dívejte se společně s dítětem. A v případě potřeby stručnou nenásilnou formou jisté věci povysvětlete,“ radí Benda. A dodává, že pochopitelně spolu s věkem a mentálním zráním dítěte každý rodič pozná a ucítí, kdy už nemusí vysvětlovat každou scénu, ať násilnou nebo erotickou. A kdy dítě vše dokáže pochopit samo.

Realita je jinde

Základem je, děti neomezovat, pouze je chránit před špatnými vzory. Pokud například syn shlédne porno, vysvětlete mu, že na tom, co vidí, tak ve skutečnosti není, že ve skutečnosti jsou muži k ženám při milování citlivější, případně že opravdu ne každého baví oblečení z latexu a šlehání bičem po zadku, jak některé erotické scény nabízejí. „Důležité je, aby děti nebrali vše, co vidí v médiích, jako dogma. Dítě musí vědět, že realita je někde jinde, A to nejen, pokud jde o erotická témata, ale i v případě násilí a drsných scén třeba ze rvaček,“ radí na závěr psycholog Vojtěch Benda.

Témata: Děti, Láska a vztahy, pořad, Dotaz, Násilí, Váš úkol, Pořadí, Náš, Sukýnka, Erotika, Jak, Pór, Benda, Dětský