Pozor na rizika!

Snad každá novopečená maminka chce být, v prvních měsících po porodu, svému děťátku co nejblíže. A tak nejlepším a nejbezpečnějším řešením, které doporučují i odborníci, je nastěhovat malou postýlku do ložnice. Je to praktičtější kvůli kojení a jinému nočnímu vstávání, přebalování apod. Také budete jistě více v klidu, může-li dítě kdykoli zkontrolovat. Pokud se ale rozhodne spát s miminkem přímo ve vaší posteli, mějte se raději na pozoru a zvažte rizika! I když si třeba myslíte, že instinkt vám to nedovolí a že máte dostatečně velkou postel, nebezpečí udušení, zalehnuti či přehřátí je tu pořád dosti vysoké! Raději stáhněte u malé postýlky postranní bočnici a přirazte ji k vaší manželské posteli. Nepřijdete tak o své navyklé teritorium a přitom budete stále a hlavně bezpečně svému miminku nablízku…

Co oborník, to jiný názor

Další a další měsíce plynou a z vašeho miminka je najednou batole či předškolák, kterému dopřejete „komfort“ v podobě vlastní postele ve jeho pokoji. Ne ale každé dítě je z téhle zásadní změny nadšené. A tak vám dá jasně najevo, že jedině ta vaše – manželská postel, je pro něj tím nejlepším místem a bezpečným úkrytem pro strávení noci. Ať už tam zahučí hned před usnutím nebo v průběhu noci, důvodů, k tomu aby nakonec skončilo pod vaší dekou dokáže najít spoustu… V období od dvou do šesti let, děti trpí nejrůznějšími strachy, bojí se pavouků, tmy, bouřky či nejrůznějších bubáků. Trápit je ale může i strach o vaši pozornost- například s příchodem sourozence… A tak nejspíš opět vyměknete. Zbytek noci tak strávíte na hraně postele, zatímco váš miláček, roztažený mezi vámi, spokojeně oddechuje…

Je to ale tak v pořádku? Odborníci se v této otázce hodně liší a bohužel nelze nalézt jednoznačnou odpověď. Např. podle britské expertky na duševní zdraví dětí, Margot Sunderlandové, by děti až do věku 5 let měly spát se svými rodiči v posteli. Prý podle výsledků 800 studií, vykazuje mozek odloučeného dítěte podobnou aktivitu, jako když dítě pociťuje fyzickou bolest. Dítě spící po tak dlouhou dobu s rodiči se stává pak klidným a vyrovnaným dospělým! Naproti tomu například mezi českými lékaři, převážně starší generace, se najdou tací, kteří trvají na důsledném dodržování odděleného spaní. Nejen kvůli nebezpečí úrazu, ale i kvůli zbytečně velkému fixování se, hlavně k matce.

Vaše intimní zóna

Existuje ale i další důvod, který je potřeba s potomkem v ložnici zvážit. Nesebral vám náhodou všechno vaše soukromí? A co váš sexuální život, není kvůli tomu už v troskách? Příležitostí, kdy byste si s manželem mohli dopřát pár vášnivých chvil nejspíš od porodu razantně ubylo. Když navíc budete dlouhodobě sdílet s dítětem jednu postel, sexuální touha nejspíš skončí na bodu mrazu. Obzvláště když už je dítě starší a zvídavější. Samozřejmě, že jsou i jiná místa pro milování, ale i tak byste se neměli nechat úplně okrást o „vaše oblíbené a intimní teritorium.“

ČTĚTE TAKÉ: Šok pro rodiče: Školka je i nadále připraví o příspěvek

Zlatá střední cesta

Nabízí se tedy nejjednodušší rada – dítě ve společné posteli vůbec neučit spát. Ale je jasné, že tohle dokáže ve skutečnosti asi málokterý rodič. Nejlepší proto bude vybrat zlatou střední cestu: Společná postel ano - ale jen výjimečně! Sice budete nějakou dobu potřebovat pevné nervy, ale věřte, že výsledek se nakonec dostaví.

Důležité rady!

• Děti by spaní v rodičovské posteli neměly brát jako každonoční pravidlo.

• Vše závisí dohodnutých pravidlech, která ale musíte důsledně dodržovat. Zapojte do toho samozřejmě i partnera a táhněte za jeden provaz. Když dítě bude mít naději, že jeden z vás podlehne a povolí, zkusí to brzy znovu.

• Zaveďte pravidelné večerní rituály, kdy si dítě zvykne usínat s pohádkou a vaší blízkosti - přesto ve své vlastní posteli...

• S „nočním cestovatelem“ v předškolním věku se jistě už domluvíte. Zkuste ho odvést zpět do jeho postele a chvíli u něj posedět. Pokud je dítě dost staré na to, aby dokázalo pojmenovat své strachy a úzkosti, zeptejte se ho, co ho trápí. Povídejte si s ním o něm a pokuste se společně najít řešení. Například tlumené světlo po celou noc apod.

• Důležité je dítě motivovat. Za každou noc, kterou stráví sám ve své posteli, ho můžete odměnit nějakou pozorností.

• Samozřejmě jsou výjimečné situace, kdy můžete společné spaní tolerovat- např. v případě velkých změn - nemoc, stěhování, nástup do školky, narození sourozenec, návrat z nemocnice apod. Nebo si můžete sami určit vlastní „výjimečné dny.“