[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Posedlost tím, co jíme, se dnes objevuje už i u malých dětí. Samozřejmě nemusíte vyšilovat, když váš potomek začne na nějakou dobu z jídelníčku škrtat určitou potravinu, včas byste ale měla zachytit varovné signály a poradit se s odborníky, co ještě zdravé je a co už nikoli. Pozor! Zvýšenou péči tomu, co vaše ratolest jí, a co naopak odmítá, byste měla věnovat přibližně od tří let, kdy dítě odchází z vaší náruče a dohledu do kolektivu mateřské školy, kde může okoukat věci a zvyklosti, na které nejste připravena!
Jedná se o úplně první revoltu, kterou děti provádějí zcela vědomě. A dospělí jim nahrávají, když přemlouvají, poskakují a žadoní, aby miláček snědl ještě jedno sousto. Pediatři se shodují v tom, že je skvělé, pokud se vám podaří uhlídat dítěti vyvážený jídelníček. Jestliže ovšem nastane například období, ve kterém váš drobeček striktně odmítá maso, nemusíte se z toho hroutit. Kromě toho, že maso může odmítat u rodinného stolu a ve školce se jím cpát ostošet, je dobré vědět, z jakých jiných zdrojů doplnit proteiny a železo. Nasaďte tvaroh, jogurty, luštěniny a spěte klidně. Chuť na momentálně nechutnou potravinu se zase vrátí. Navíc aby vaše dítě začalo strádat, muselo by dodržovat striktní jednodruhovou dietu minimálně čtvrt roku, což pod vaším dohledem nejspíš nehrozí a váš rebel to ani nevydrží. Pokud přece jen ano, je vhodné poradit se s nutričním terapeutem o dalším postupu.
Jedna známá žene svou dceru prakticky do záhuby. Kromě toho, že malá holčička odmítá jíst chleba s rostlinným tukem a vždy se ptá na složení všech potravin, které jí jsou servírované, dokonce si prý nedávno před zrcadlem prohlížela neviditelné špíčky v pase a tvrdila, že s nimi musí něco rychle udělat, protože jinak prý bude hnusná! Známá, tedy exmodelka, se jejímu chování pobaveně usmívá a nevidí na něm nic nevhodného. Nutriční terapeutka Jarka Švejdová ale varovně zdvihá prst: „Je rozdíl mezi tím, jestli dítě odmítá nějakou potravinu třeba proto, že se ve školce jeho vrstevníci shodli na tom, že je zkrátka hnusná, anebo jestli se malá holčička snaží svou maminku napodobit tak urputně, až z toho může být za pár let zralá na psychiatrické vyšetření a následnou léčbu s některou z poruch příjmu potravy.“ Dávejte si proto i vy pozor na to, jak často a které potraviny odmítáte, jestli se se svým partnerem nebavíte nadmíru o dietách a cvičebním plánu... Jistě, je hezké v dětech budovat vztah ke zdravému tělu, ale nic se nemá přehánět. Děti jsou prostě vaším zrcadlem, ať chcete nebo ne, tak se podle toho taky chovejte.
Jestliže si vaše dítě stěžuje, že se jídlo v jídelně nedá konzumovat, máte dvě možnosti: Buď se hlouběji zajímat o to, co jí a přinutit vedení školky, aby se nad skladbou jídelníčku minimálně zamyslelo (hurá, vážně už existují zařízení, kde plíčky, hrachovou kaši nebo podobné noční můry nepodávají, i když jinak stanovený nutriční plán dodržují na výbornou). Nebo dávat dítěti krabičky s domácí stravou – čímž z něj ve škodolibém kolektivu uděláte outsidera, nebo poslední varianta – odbývat obědy, ale o to víc se věnovat skladbě rodinných večeří. Jenže máte na to čas a náladu? Neptejte se svého dítěte každý den automaticky, co mělo k obědu. O jídle si s ním povídejte, nechte ho, ať samo vymýšlí, co by si dalo k večeři, jaké pochoutky by rádo o víkendech. Poslední varianta je totiž asi ta nejlepší. Přes týden jíme, co je, o víkendu si případné nedostatky vynahradíme něčím dobrým. Naučte své dítě, že jíst zdravě je chutné, zábavné a taky rodinné.