Všechno zlé je k něčemu dobré

Jako asi každý rodič jsme okolo druhého roku našeho děťátka začali vybírat školku. Protože bydlíme na malé vesnici, bylo jasné, že školku si budeme muset vybrat v místě zaměstnání. A protože jsme s manželem po ukončení mateřské měli pracovat ve stejném městě, moc na výběr jsme neměli. A tak jsme v červnu šli k zápisu do školky se smíšenými třídami.

Paní ředitelka byla sice moc příjemná, ale neumožnila nám přijít se do školky podívat s dítětem s odůvodněním, že mají hodně dětí. Moc se nám to nelíbilo, ale nedalo se nic dělat. A tak v září náš malý nastoupil do školky. Protože byl mladší tří let, chodil jen jednou týdně na tzv. zvykání. Honzík byl odmalička společenské dítě, a tak se do školky těšil. První dvě návštěvy byly v pohodě, pak se ale něco změnilo.

Honzík se ze školky vrátil s rozraženým rtem a od té doby jsme do školky i ze školky odcházeli s děsným řevem. A popravdě řečeno, bylo to dost vyčerpávající. Začátkem listopadu však manželovi náhle změnili pracoviště a já bych tu stávající školku časově nestíhala. Tak jsme museli školku řešit znova. Naštěstí ve vedlejším městě, kam manžela přeložili, měli místo ve školce s rozdělenými třídami na „malače“ a „velkače“. A tak jsme s obavami vedli 1. prosince Honzíka do nové školky. Bylo to, jako když mávnete kouzelným proutkem.

Paní učitelky jsou naprosto skvělé, takové „maminy“, a náš Honzík kolikrát ani nechce domů. Strach ze školky a slzičky se u nás už neobjevily, i když boulí a karambolů jsme měli ve školce už nespočet. Moje rada při výběru školky tedy zní: Ne každá školka je vhodná pro malé tříleté děti, obzvlášť pokud má smíšené třídy a příliš tvrdý režim. A tak pokud se vašemu dítěti ve školce nelíbí, dejte na svůj instinkt, a pokud je to alespoň trochu možné, změňte ji.

M. Jarousková, Budkovice

Prosadila jsem svou

Mám dvě děti, Helenka navštěvuje 6. třídu základní školy. Do školky chodila i přes nesouhlas mé matky, protože jsem nechodila do zaměstnání. Chodila tam dva roky, a i když docházka do školky nebyla nutná, jsem ráda, že jsem si prosadila svou a Helenka do školky mohla chodit. Janička je nyní ve školce v místě našeho bydliště a je integrovaná mezi zdravými dětmi (i když je nemocná). Už tam chodí třetí rok a jsem ráda. Máme sice odklad školní docházky, ale to nevadí, jsem ráda, že může chodit s ostatními dětmi do školky. Myslím si, že předškolní zařízení je pro všechny děti dobré a užitečné v rámci utvoření kolektivu, motivací k práci i soudržnosti mezi dětmi. Jsem ráda, že i na vesnici je možnost najít mateřskou školku a že i zde může být většina dětí v předškolním zařízení.

Dagmar Drozdová, Velké Karlovice

Důvěra a kultivovanost

Jak vybrat tu správnou? Myslete hlavně na dítě. My jsme hned od samého začátku věděli, že chceme takovou, kde se praktikují waldorfské principy a metody práce. V těchto školkách se nezaměřují jen na rozvoj intelektu, ale hlavně na výchovu napodobováním. Poskytují dětem co nejširší nabídku toho, co rozvíjí vůli, cítění a myšlení, a to se mi líbí. Vlastně všechno, co ve školce dělají, je vedeno snahou, aby mělo dítě možnost spoluprožívat a spoluvytvářet život v mateřské školce. Naší dcerce jsme nakonec takovou našli, a jsme moc spokojeni. Během týdne se jim střídají různé činnosti - malování, pečení chleba, kreslení, pohybová výchova, modelování a práce se dřevem. Významné místo má ve školce také každý den klasická pohádka - ze začátku ji dětem čtou, později ji předvádějí třeba s loutkami. Naše Elinka je ve školce nadšená, a my také. Učitelky se chovají k dětem skvěle, vytvářejí si k nim dobrý vztah a jsou kultivované. To oceňuji. Neměnila bych.

čtenářka z Brna