Maminka.czNovorozenec

Jedináček nemusí být rozmazlený fracek. Záleží to jen na vás

Martina Machová 24.  5.  2012
O jedináčcích se traduje mnoho mýtů; prý jsou rozmazlení, sebestřední, často lakomí a nesamostatní rozumbradové. V lepším případě vycepovaní perfekcionisté, kteří nesnesou prohru. Jedince se zmíněnými rysy lze však vychovat prakticky z kohokoliv, záleží pouze na přístupu rodičů. Nebo nesouhlasíte?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Pohledná šestiletá Eliška má velice problematického dospívajícího bratra s diagnostikovanou poruchou soustředění. Děvčátko je jeho pravý opak; jde jí, na co sáhne, má spoustu kamarádů, ve škole nemá kázeňské problémy, dobře se učí. Rodiče si po letech problémů se starším bratrem plnými doušky užívají nadané malé princezny, vkládají do ní všechny své naděje i ambice a jako ke královskému dítku se k ní i chovají, což se v Eliščině chování začíná velmi zřetelně projevovat.

Matěj má dvě starší sestry, je několik let očekávaným malým fotbalistou, následníkem sportovního trůnu svého otce i dědečka. Sestry ho obletují, mužští členové rodiny zbožňují. Výchovný přístup Eliščiných i Matějových rodičů k jejich „malým princátkům“ si v ničem nezadá s výchovou jedináčka, tak jak si ji mnozí z nás představují.

Rozmazleného jedináčka lze vychovat i z posledního dítka čtyř sourozenců

Jedináček si svou roli v rodině nevybral, nemůže za to, že je sám a mnohdy za to nemohou ani jeho rodiče. Rozumní rodiče pak dokážou z jedináčka vychovat naprosto samostatného, příjemného a nesobeckého jedince, který si v ničem nezadá s dětmi s početnějších rodin.

ČTĚTE TAKÉ: Co nám děti říkají svým zlobením aneb nic není bez příčiny

Nicméně existují i rodiny s více dětmi, kde dokáže specifický výchovný přístup vychovat typického jedináčka z jakéhokoliv dítka. Své vykonají například ambiciózní a velmi puntičkářští rodiče s tendencí mít své děti neustále pod kontrolou, smysluplně zaměstnané, dokonale se chovající a vyjadřující, či naopak rodiče bezvýhradně tolerantní, s velmi volným stylem výchovy, kterým dítka takříkajíc skáčou po hlavě. Ať je to tak nebo onak, samozřejmě platí, že být jediným dítkem v rodině má své specifické klady i zápory.

Některé věci chtějí čas

Je-li jediné dítko v rodině bezproblémový, normálně se vyvíjející jedinec a rodiče rozumní, pravděpodobně nebude co řešit. Potíže mohou nastat tehdy, vybočuje-li dítko jakkoliv z normy a rodiče jsou přespříliš úzkostní, nadmíru nejistí, v bezmezné důvěře vzhlížející k moudrým knihám a různým výchovným guru, než aby alespoň částečně spoléhali na selský rozum a rodičovskou intuici. V takové situaci začíná mnohadílný seriál návštěv odborníků a různých seminářů. Dítko je podrobováno neustálému pozorování, porovnávání a nakonec bývá do problému doslova uzavřeno. Přestože mnohdy k řešení stačí, aby rodiče dali dítěti pauzu.

Brácha je brácha

Ano, máte pravdu, některé situace si jedináček prostě nemá možnost odžít. Kupříkladu krizi, kterou s sebou přináší příchod dalšího sourozence do rodiny, nemá šanci učit se řešit běžné sourozenecké šarvátky, vyrovnávat se se sourozeneckou rivalitou a mnohé další. A protože právě překonané krize nás mnohému učí; neušlapávají moudří rodiče svým jednorozeným cestičky a poslední zmrzlinu v mrazáku zásadně dělí tři díly.


A co vy? Souhlasíte s tím, že jedináčci musí být nutně rozmazlení a sobci? Podělte se o svůj názor na webu Nerozhodni.cz.

Témata: Děti, Předškolák, Novorozenec, Školák, Batole, Kojenec, Jedináček, Jed, Jedi, Byt, JEN, Volný styl, Fracek, FRA, Vaš