Když bylo mému prvnímu synovi asi deset let, přišel za mnou a řekl mi: „Mami, kluci ve škole říkali, že dárky kupují pod stromeček rodiče a já jsem prý pěkný hlupák, když věřím na Ježíška!“ Dost se na mě mračil a nenávistně si mě přeměřoval od hlavy k patě. Proč jsme mu lhali? A mají kluci pravdu, nebo ne? Byla jsem trochu zděšená, ale pak jsme si sedli a dospělácky jsme to probrali. Porozuměl tomu a pochopil i to, že před svými mladšími brášky bude i nadále předstírat, že dárky na Štědrý den nosí Ježíšek a že i on bude dobrovolně v téhle vánoční hře rád pokračovat. Vždyť o tom to vlastně je – o zaběhlých rituálech, které Vánoce dělají Vánocemi.

Proč věřit na Ježíška?

Podle psychologů není vhodné dětem existenci Ježíška vymlouvat, pokud v něj věří – pohádkové bytosti prostě k Vánocům patří. Proč? „Lidé a především děti potřebují své rituály, jsou to pravidelnosti, které s sebou přinášejí pocity jistoty a bezpečí. Tyhle tradice mohou být každodenní, každotýdenní nebo i každoroční, jako jsou právě Vánoce. Rodina by si měla nalézt svůj způsob trávení svátků a ten se snažit dodržovat každý rok, ať je to typický přístup, ke kterému patří psaní Ježíškovi, zdobení stromečku, koukání na pohádky a kapr k večeři… Mělo by to být v každém případě něco výjimečného a slavnostního, na co se děti těší a budou na to i vzpomínat. Atmosféra, kterou jednou předají i svým potomkům,“ vysvětluje dětská psycholožka Mgr. Barbora Krčmářová. Vánoce nejsou jen drahé dárky, není to jen uhoněná mamina a mrzutý táta ani naklizený byt, je to zřejmě od každého trošku. „Možná je to vůně cukroví linoucí se bytem, možná to jsou koledy pouštěné stále dokola, možná je to pravidelná návštěva babičky s dědou, je to prostě něco typického, něco, co se v rodině každoročně opakuje, je to množství detailů, které vytvářejí nádech nevšední svátečnosti,“ říká psycholožka.

Mluvit pravdu, nebo ne?

Děti-předškoláčci se nacházejí v tzv. magickém období. V této době jsou všechny nadpřirozené a fantazijní bytosti součástí jejich běžného života. Věří na víly, princezny, vodníky a jiné postavy… Pomáhají jim vypořádat se se všemi nespravedlnostmi, se kterými se během dne setkávají. „Přispívají k rozvoji představivosti, rozšiřují jejich osobní svět a Ježíšek je typickým představitelem dobra, které odměňuje. V tomto období je tedy velmi žádoucí dětem jejich víru ponechat,“ domnívá se psycholožka Krčmářová. Od sedmého roku začíná dítě uvažovat více realisticky a ohledně existence nadpřirozených bytostí vyvstávají otázky. Takže jakmile se dítě zeptá, zda Ježíšek existuje, nebo ne, neměli byste jako rodiče dítěti lhát.

„Zbytečné zdlouhavé ponechání dítěte v iluzi může být ukončeno krutým rozčarováním a narušením důvěry mezi rodičem a dítětem na dlouhou dobu. Jsou děti, které tohle sdělení přijmou bez mrknutí oka, ale jsou děti, které se s ním potřebují vyrovnat. V každém případě je dobré potomka na sdělení o neexistenci Ježíška postupně připravovat. Už ve třech čtyřech letech je možné dítěti říct, že Ježíškovi se musí pomáhat, a proto společně vyrobíte dárek pro někoho ze svých blízkých,“ radí psycholožka. Dítě se tím naučí, že je příjemné nejen dárky dostávat, ale také je dávat. Můžete rovněž říct, že Ježíšek nosí dárky jen dětem, ale dospělí si je nadělují sami. V poslední fázi můžete říct, že Ježíšek naděluje jen těm, kdo na něj věří, těm ostatním se dárky musí kupovat. „Prozrazením neexistence Ježíška nemusí rituál se zvonečkem, prskavkami a podobnými zvyklostmi spojenými s příchodem Ježíška končit. Aspoň jednou za rok si můžeme všichni hrát – hrát na to, že nějaký Ježíšek doopravdy existuje,“ dodává Barbora Krčmářová.

Jiný kraj, jiný mrav

Ježíška máme vlastně jen u nás, v jiných zemích děti obdarovávají jiné kouzelné bytosti. Víte které? V Norsku a ve Finsku naděluje dárky skřítek Misen, v Německu vánoční duch Weihnachtsmann, v Polsku svatý Mikuláš, ve Švédsku červený skřítek Jultombe a ve Spojených státech nám čím dál známější Santa Claus. Bohužel, ten dorazil i k nám a začíná poměrně silně vytlačovat našeho tradičního Ježíška, který to v jeho barevné konkurenci rozhodně nemá snadné. Pravda ale je, že dětem to je asi tak trochu jedno a nejdůležitější pro ně je, když najdou pod stromečkem dárky, které si přály. Záleží na tom, co u vás doma preferujete – zda Ježíška, nebo jeho rivala Santa Clause. V každém případě přítomnost jednoho nebo druhého skřítka podpoří skvělou atmosféru tajemna, která k vánočním svátkům neodmyslitelně patří. U nás doma máme jasno: favoritem je a navždy zůstane Ježíšek. Je na něj totiž spolehnutí, neokupuje nákupní centra a vždy vymyslí pro každého něco extra.

Když jedno dítě věří a druhé ne…

• Hodně záleží na starším dítěti, zda je schopné toto zjištění neprozradit. Je možné zkusit s ním uzavřít dohodu, vysvětlit mu, že mladší sourozenec ještě věří a že by nebylo dobré mu tuto radost vzít.
• Pokud je mladší sourozenec ještě hodně malý, stejně staršímu jeho sdělení nebude věřit. V určitém věku je ale pro děti velmi těžké, skoro nemožné, takové tajemství udržet.
• Pokud se tedy mladší zeptá, vždy je možné použít osvědčenou větu, že Ježíšek existuje jen pro ty, kdo na něj věří…
• Podporujte tradice – vytvořte s dětmi obrázkový kalendář na každý den, krájejte jablíčka, zkuste si pustit lodičky ze skořápek ořechů po vodě…