[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Máte-li doma citlivé miminko, které rozpláče úplně každý nenadálý hlasitý zvuk od zaštěkání psa, přes hlasité vřeštění batolat na hřišti, po obligátní sousedovu vrtačku, asi instinktivně víte, co dělat – zkrátka pomazlit, pochovat a uklidnit. Miminka vám naznačí, co potřebují. Nicméně je-li dítko třeba tříleté i starší a vy stále nemůžete v jeho přítomnosti luxovat, mixovat, sekat trávu nebo přidělat poličku, stává se pro vás, ale hlavně pro dítě, které v tomto hlučném světě zkrátka bude muset přežít, život komplikovanějším. Co dál? Jak mu pomoci? Universální radu nemáme, avšak několik tipů, jak na to, vám nabídneme.
Mnohé z nás, když u svých dětí začínaly s „výukou“ chození na nočník, jednoho dne prostě onu nádobu vyndaly z krabice a daly doma na zem. Nechaly jsme malého zvědavce kolem nočníku několik dní chodit, občas se na něj posadit a až potom jsme začaly s opravdovým tréninkem.
Proč podobný postup nezkusit i v případě vysavače či sekačky? Nechte vysavač na viditelném místě, třeba vprostřed bytu, a pomozte dítěti se s tím strašlivým bubákem postupně v klidu a bezpečí domova seznámit. Zatím ale „bubáka“ nebuďte, bude lepší, když o něm nejdřív popovídáte…
Zralejším dětem mohou při překonávání těžkých situací velmi pomoci vaše příběhy a třeba i říkanky. Zapojte fantazii a vymyslete pohádku o udatném luxu, který bojuje se špínou a čím víc na ní vrčí, tím rychleji špína utíká! Laskavá sekačka zase křičí na broučky (a třeba i na Ferdu Mravence a Berušku), aby rychle utekli, protože ona tu seká trávu a nechce jim udělat bebíčko. Než nástroj zapnete, nechte dítě „bubáka“ pohladit nebo pochválit za to, jak vám pomáhá. Klidně můžete sekačce přivázat i mašli, fantazii se meze nekladou! Z „bubáka“ si zkrátka postupně udělejte kamaráda.
Vězte, že pokud přemýšlíte o tom, že vždy raději pošlete dítě na chvíli k babičce, nebo mu třeba dáte sluchátka, abyste jej ušetřila případného traumatu, prokážete mu spíš medvědí službu. Vždyť ho přeci musíte naučit žít v reálném světě a ne v růžové bublině!
Jestliže by vám vaše dítko mohlo kus své nezkrotné fantazie zapůjčit, možná byste se bála také. Právě jeho nespoutaná fantazie, ale třeba také citlivá ouška, duše a možná i vytříbený hudební sluch, a možná i kapka jakési vnitřní nejistoty mu znesnadňuje život v hlučném světě. Pokuste se být empatičtí; vždyť mnozí z nás dospělých také hluk, křik a jekot nesnášíme, ale jsme již emočně zralejší, umíme s onou nelibostí vyrovnat. Oni však potřebují naši pomoc, aby jejich strach nerostl a nepohlcoval je víc a víc. Nenechte je v tom a nenechte to jen na nich.
Pokud se vám nepodařilo najít řešení, a vše se spíše zhoršuje, není od věci konzultovat vše s pediatrem, případně s dětským psychologem, aby se vyloučila porucha sluchu nebo jiné zdravotní či psychické problémy.