Po nahlédnutí Vás zřejmě bude čekat šok. To, že jsou některé hry pro děti beznadějně nudné a nezábavné je možné považovat za to nejmenší.

Jednou z her, kterou autorka doporučuje pro čekání u lékaře, je zavázat dítěti oči a nechat ho pohybovat po čekárně, přičemž dítě jmenuje předměty, na které narazí. Nevím, kolika maminkám je příjemná představa, že jejich dítě rukama ohmatává celou čekárnu, která je plná nemocných dětí.

Tato hra je autorkou doporučována pro děti již od 2 let. Osobně bych nenechala dvouleté dítě, ať se zavázanýma očima zakopává o hračky a přepadává přes židle.

Další hrou, kterou považuji za rozhodně nebezpečnou je Splasklá bublina. Děti mají nanést na nafouklé balónky holící pěnu a snažit se balónek oholit tak, aby balónek nepraskl. V prvé řadě dávat dětem na hraní žiletky je více než nezodpovědné. Prasknutí balónku přímo před obličejem dítěte může být docela traumatický zážitek, který může vést k šoku nebo až k fóbickému strachu z balónků.

Autorce bych také vytkla práci s motivací dětí. Místo, aby děti sbíraly vítězné body, byly za výsledky chváleny či dostávaly odměny, v knize většinou najdeme postup, že kdo se splete, vypadne ze hry, případně bude ostatními účastníky na chybu upozorněn. Mimo negativní motivaci může převažující charakter her vést k přílišné soutěživosti a konkurenci mezi sourozenci.

Některé hry z této knihy mohou být pro Vás inspirativní, ovšem je potřeba z nich pečlivě vybírat a upravovat je dle zásad zdravého rozumu.