Patří vaše děti k milovníkům kreslení nebo třeba keramiky? Pak jistě patříte vy k hrdým rodičům, kteří jejich výtvory pravidelně ukládají někam na významné místo v domácnosti. Jak probouzejí výtvarné cítění u svých potomků naše čtenářky? Přečtěte si jejich příběhy...

Hrátky s pastelkami

Můj syn je na typickou výtvarnou činnost ještě malý, ale když sestře hlídám její dvě dcerky (6 a 8 let), hrajeme společně výbornou kreslicí hru „namaluj“. Nachystám každé včetně sebe papír rozdělený na čtyři stejně velké části a pastelky. Pak jedna z nás začne a řekne třeba: „Namaluj hrad“, a každá z nás nějaký hrad podle své fantazie nakreslí. Následně pokračuje další, například: „Namaluj ptáčka“, a tak dále.

Až pokreslíme celý papír z obou stran, tak si obrázky porovnáme, komentujeme je a něco nového okoukáme. Je zajímavé, že ta mladší má hned jasnou představu, jak její hrad nebo ptáček bude vypadat, a za pár sekund má „načmáráno“, a ta starší dlouho přemýšlí, ale nakonec nakreslí naprosto úžasný obrázek. Myslím, že tato hra také ukáže, jak je kdo rozhodný a jakou má představivost.

Mária Šajbanová, Hradec Králové

Důležité barvy

Domnívám se, že už u kojenců můžeme podporovat výtvarné cítění prostřednictvím barev.

Proto jsem jako snad každá maminka svému synovi už od narození věšela nad postýlku a později na zem nejen hračky, ale i jiné jednobarevné či různobarevné předměty (pestré rukavice, plastové kuchyňské nádobí a jiné). Teď, když kluk o rok povyrostl, koupili jsme mu barvičky na malování prsty. V našem případě se jedná spíše o malbu dlaní na tělo a podlahu (proto je používáme v kuchyni), i když máme velký papír. Bez hranic prostoru to je ale o to větší zábava - pro syna samozřejmě.

Helena Matějíčková, Jílové u Prahy

Krásno kolem nás

Máme dceru Aničku (8) a syna Honzíka (7). Už odmalička se snažíme ukazovat jim svět kolem nás, a to nejen tak, že jezdíme na kole, lyžích a hrajeme si hry na počítači, ale také tak, že se snažím jim ukázat, že svět je i o krásných věcech. Od čtyř let s nimi chodíme do divadla na představení pro děti, loutkové mají nejraději. Bereme je na výstavy obrázků a nejrůznějších předmětů, které s výtvarným uměním souvisejí (keramika, dřevo, hračky...). Jezdíme do muzeí a navštěvujeme i historická místa, kde jim ukazuji, jak v minulosti umělci pracovali a co k tomu třeba potřebovali. Nejdřív jsem si myslela, že je to nebude bavit, ale naopak. Hrozně rádi chodí zejména do divadýlka a milují představení, ve kterých herci vstupují i do hlediště mezi děti. Doma si pak vždycky sedneme, povídáme si o tom a poté vyndáme velké čtvrtky a snažíme se každý namalovat svoji představu toho, co jsme viděli. Je to někdy velká legrace a zábava, kterou si užíváme všichni. Myslím, že bychom obecně neměli zapomínat na to, že svět není černobílý, ale že má spoustu podob.

čtenářka z Prahy