[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Maminky, babičky, ale i kamarádky se snaží s nějakým zaručeným trikem přispět do mlýna. Jenže to, co fungovalo před dvaceti lety na jedno dítě, nemusí fungovat dnes. Například moje babička asi nikdy nepochopí, že můj syn začal chodit na nočník podle jejího názoru tak pozdě - tedy ve dvou letech. Prý se měl oprostit od plen už v devíti měsících. A rady typu: "Když nesedí na nočníku sám, opři ho o židli, nebo ho přivaž k postýlce, aby nespadl," mi přijdou fakt šílené. Stejně tak mi přijde zvláštní, že moje jindy docela normální kamarádka Lucka tvrdila, jak je skvělé miminko koupat jen jednou za dva týdny, aby se nenarušila jeho pokožka. Nic proti gustu, ale čtrnáct dní je fakt extrém!
Vzpomínám si velmi dobře na radu maminky nejlepšího kamaráda ze střední školy. Potkala mě s obřím břichem na ulici a spustila vodopád dobrých tipů, jak zacházet s miminkem. "Rozhodně toho chudáčka malýho nedávej na starost chlapovi, oni to prostě nezvládají. Mimino je pro ně španělská vesnice, A rozhodně ho nenuť, aby se někde producíroval s kočárem! Kámoši by ho pak sežrali!" Nenapadlo mě, že by někdo lehce přes čtyřicet mohl mít tak předpotopní názory…
Další báječná poučka zní: dítě musí usínat v hrobovém tichu! Sama jsem po pár dnech po návratu z porodnice pochopila, jak velká je to blbost. Miminko totiž usne kdykoliv a kdekoliv a jen se postupně přivyká na své okolí. Takže pokud necháte drobečka usínat za běžného ruchu domácnosti, vyhnete se neustálému: Pssssssssssst! Velmi praktické pro život rodičů! Stejně tak není nutné, abyste dezinfikovala každou hodinu vše, co se kolem miminka mihne. Přirozená imunita se musí z něčeho budovat! A jaké nepraktické rady jste dostala vy?