U nás doma se vždycky hodně četlo. Od obrázkových knížek s říkankami až po pohádky bratří Grimmů, Boženu Němcovou či Karla Čapka.

Bohužel, v dnešním přetechnizovaném světě plném počítačů ubývá společných chvil s rodinou. A to je obrovská škoda. Protože pokud chcete, aby z vašich dětí vyrostli moudří, šťastní a dobří lidé, je vhodné jim hodně číst.

Nejen začarovaný svět

Pohádka má vždy svůj vlastní svět, a možná vás hned napadnou víly, lesy, obři, draci a kouzelníci, mluvící mravenečci a ptáci ohniváci... Pro spoustu lidí je tenhle svět nadpřirozený a neskutečný, ale není to tak docela pravda. Je řada pohádek, kde nenajdete nic začarovaného ani mystického, ale bude v nich vystupovat hloupý král, Popelka, líný Honza na peci, zlá macecha nebo mazaný krejčík. A jak říká Karel Čapek, pohádka se nedá definovat svými motivy a látkami, ale svým původem a svou funkcí – pohádka vlastně není původně literatura, ale povídání, a rodí se z potřeby vypravovat a naslouchat. Skutečná pohádka žije podle Čapka jen tam, kde nepřevládlo písmo – tedy hlavně u dětí. Nedivte se, že vaši potomci sahají právě po těchto příbězích, jsou jim vlastní.

„Pohádky slouží jako zásobárna znalostí o světě kolem nich. Děti se jejich prostřednictvím učí, jak to na světě chodí, o boji dobra se zlem. V příbězích jsou ukryté všechny archetypy, chování lidí i typické mezilidské konflikty. Pohádky pomáhají děti vychovávat, protože v nich jsou různá morální ponaučení,“ vysvětluje dětská psycholožka Tereza Beníšková. Někteří lidé mají pocit, že báchorky stejně vždycky dobře skončí, že se z nich dítě vždy naopak naučí, jak to na světě chodí, ale tak to není. „V příbězích hrdina vždycky musí překonat nějaké protivenství, osvědčit statečnost, odvahu, píli či trpělivost, vydržet nějaké trápení, pak teprve dojde kýženého cíle. Tím učí také dítě překonávat křivdy, něco dokázat, zvládnout, vydržet... Učit ho být dobrým kamarádem, pomáhat slabším,“ dodává psycholožka.

O čem jsou příběhy?

Pohádky jsou různé – kouzelné (fantastické, například Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Zlatovláska apod.), realistické (ze života, například Tak svět oplácí), pohádky čarodějné (o čertech), o zvířatech (mají blízko k bajkám, například O hloupém vlkovi nebo Tři malá prasátka), pohádky legendární (často jsou žertovné a vyskytují se v nich postavy převzaté z církevního prostředí), pohádky stupňovité (např. O kohoutkovi a slepičce) či pohádky o lidských nectnostech (o lhaní, loupežích, závisti).

Kdy začít dětem číst a co

Už ročním dětem se dají číst jednoduché krátké pohádky. „Začněte zhruba v roce a pokračujte podle reakcí dítěte. Určitě je dobré s dětmi nejprve knížky prohlížet, ukazovat si v nich obrázky, číst si říkadla, a pak teprve začít s pohádkami, například o nějaké oblíbené postavičce. Osvědčené jsou třeba krátké příběhy o Krtečkovi,“ radí Tereza Beníšková. Podaří-li se vám najít knížku s rýmovačkami a pohádkami, které jsou prokládané říkankami (například O Budulínkovi), rozhodně ji kupte. Krátké říkanky jsou dětem srozumitelné a děj činí jednodušším. Předškoláčkovi už pořiďte nějaké klasické pohádky, starší školák jistě ocení příběhy s delším dějem, který je rozdělen do kapitol. Velmi populární jsou pohádky z večerníčků, Králíci z klobouku, Víla Amálka, Vodník Česílko či Křemílek a Vochomůrka. Moje děti milovaly nejen Krtečka, ale líbilo se jim také O klukovi z plakátu nebo pohádky o zvířátkách. Pokud ale vaše dítě pohádka nebaví, nenuťte ho ji doposlouchat. „Nabízejte mu jiné, zkuste jiné obrázky, jiný druh příběhu. Prohlížejte si s dítětem knížky v době, kdy je dobře naladěné a kdy se chce také mamince, když prohlížení knížek baví oba,“ doporučuje Beníšková.

Radost a potěšení

Ptáte se, zda je dobré nechat na dětech, aby si samy vybraly knížku, kterou ony chtějí číst? Podle psycholožky stoprocentně ano! Čtení má být radost, mělo by dětem přinášet potěšení a k tomu přispívá vlastní výběr čtené nebo předčítané knížky. „Rodiče by se spíše měli postarat o to, aby jejich děti měly v knihovničce takové knížky, s nimiž souhlasí. Ze které si mohou děti vybrat, kterou chtějí a rodiče pokaždé budou pro. To znamená především pečlivý výběr při nákupu nové knihy. Dnes je na trhu spousta skvělých knížek, ale také spousta špatných, nekvalitních,“ radí Tereza Beníšková. „Nerozhodujte se vždy jen podle obrázků, někdy jsou ilustrace sice krásné, ale kniha se nedá jinak číst. Začtěte se do knížky nebo si nechte doporučit knížku od ostatních rodičů, nějakou, se kterou mají dobrou zkušenost,“ radí dále psycholožka.

To je hezký obrázek.

Cesta ke knížce

Chcete, aby vaše děti milovaly knížky obecně? Pak jděte příkladem. Když vás dítě uvidí, jak si pravidelně a s chutí čtete, bude mu tato činnost připadat jako samozřejmá. „Není chvíle, aby děti neviděly otevřenou knihu někde na stole nebo na nočním stolku, “ říká osmatřicetiletá Hanka z jižní Moravy. Podle psycholožky Beníškové se vztah ke knížce zakládá už v raném dětství. „Je dobré dětem každý den na dobrou noc číst. Dítě by mělo mít dostatek zajímavých knížek, mělo by dostávat knížku k narozeninám, svátku, Vánocům i jen tak,“ říká Tereza Beníšková. A jak dlouho dětem číst? To se hodně liší od věku dítěte, jsou děti, které už v roce a půl vydrží pozorně poslouchat pohádky dlouho, a jiné, které ještě ve třech letech neposedí a poslouchají jen maličkou chviličku. „Rodiče by měli dětem číst nejprve krátké příběhy a podle jejich reakcí vybírat delší texty. Začínejte určitě s pohádkou, která trvá jen pár minut a není složitá. Uvidíte, jak ji dítě přijme,“ říká psycholožka Tereza Beníšková.

Několik pohádkových osobností

Hrdina: Vyskytuje se u všech národů a kmenů bez rozdílu barvy, rasy atd. Veliký válečník, dobyvatel, rytíř, který jde do světa a poráží draky a obry, vysvobozuje princezny a stává se králem. Je vlastně symbolem slunce, které vítězí nad zimou a zahání na útěk mraky.

Princezna: Smutná, pokořená, čekající na vysvobození, pyšná… i tato představa má svůj zdroj v obecném životě. Každý latentní hrdina v nás má právo na svou princeznu, i my jsme hodni lásky princezny. Každá milovaná žena je princeznou v očích toho, kdo se o ni uchází, ale i ve svých vlastních očích.

Popelka: Motiv Popelky, děvečky odstrkované, sirotka, se též velice často objevuje v pohádkách kdekoli na světě. Každá „děvečka“ má svůj střevíček a každá zasluhuje, aby ji někdo dovedl na trůn. Je v ní zachycena metafyzická spravedlnost pohádek.

Chytrák: Enšpígl, Nasredin… všude existuje intelektuální hrdina, který se těší zvláštnímu uznání posluchačů. Bývá zlomyslný taškář, který hledá, co by kde komu provedl, jak by se dostal ze šlamastyky. Jde o univerzální pohádkový motiv, který dává svědectví, že ve všech dobách a prostředích požívá bystrý mozek a čilá „huba“ jisté amorální úcty.

Hloupý Honza: I on je téměř univerzální pohádkový typ. Někdy to není ani hrdina, ani chytrák, ale obyčejný prosťáček dobrosrdečné povahy, který je všem pro smích a nehodí se k ničemu. Úspěchu dosáhne prostým štěstím, které mu spadne do klína. I nás v životě občas něco takového potká…

Celé Česko čte dětem

Projekt Celé Česko čte dětem vznikl proto, aby si společnost uvědomila, jak ohromný význam má pravidelné čtení dítěti pro jeho emocionální vývoj a pro formování návyku číst si v dospělosti. Vědci a praktikové shodně tvrdí, že pravidelné hlasité předčítání učí děti jazyku a myšlení, rozvíjí jeho paměť a obrazotvornost, obohacuje ho o vědomosti a vzorce morálního chování, posiluje jeho sebevědomí. Pravidelné předčítání v přátelské atmosféře je spolehlivý a účinný způsob, jak se může čtení stát pro dítě stejně přitažlivým, či dokonce ještě přitažlivějším než televize. Právě to je správná cesta, jak dát dítěti pocit důležitosti. Investujte tedy aspoň dvacet minut denně do hlasitého čtení – jim a s nimi – a vychovejte ze svých dětí vnímavé čtenáře. Ne nadarmo někdo řekl, že národ, který málo čte, málo ví. A národ, který málo ví, přijímá špatná rozhodnutí – doma, v obchodě, u soudu, kdekoli. A čtenářem se nikdo nerodí, čtenáři musíte ukázat cestu, odmalička. Více na www.celeceskoctedetem.cz

Maminčin odborník Mgr. Tereza Beníšková psycholožka, pracuje v pedagogicko-psychologické poradně v Kadani, zaměřuje se na diagnostiku dětí a dospělých

Pohádka má dítě dobře naladit

Děti mají rády opakování. Přispívá to k předvídatelnosti světa, k pocitu jistoty a bezpečí. Proto chtějí stále dokola číst stejnou pohádku z jedné knížky... V knihovničce dítěte mohou mít své místo i knihy, které vycházejí z filmů, jako například Bořek stavitel, Mašinka Tomáš apod. Když to nejsou jediné knížky, které rodiče dítěti čtou, proč ne. Nezapomínejte na atmosféru. K pohádce patří klid a pohoda, pocit bezpečí a lásky. Rozhodně se nehodí, když rodiče na dítě během čtení pohádky zvyšují hlas, peskují je za nějaký prohřešek, který se stal již dříve, něco dítěti vyčítají. Pohádka má dítě naladit, uklidnit a sblížit.