Už když byl Jáchymovi měsíc, musel jsem mu jeho šatník závidět. Měl víc věcí než já a přítelkyně dohromady a denně přibývaly další. Dřív k nám návštěvy chodívaly vyzbrojené láhví vína nebo kořalky, teď se hrnuly do dveří třímajíce miniaturní bodýčka, ponožky velikosti mého palce nebo čepičky jako dlaň. Známí nosili i tak bizarní věci jako lyžařskou kombinézu nebo golfové tričko Benetton. Miminkovská garderoba začala zabírat další a další šuplíky a spousta užitečných věcí jako sbírka korálů a kamínků ze seychelských podmořských útesů (na kterou jsem od té doby, co jsem ji pracně nasbíral, ani nesáhl), košile, které už asi deset let nenosím (ale možná se do nich jednou vrátím) nebo staré video (jasně, že máme DVD rekordér, ale přece to nevyhodíte?!), musely v rámci akce Více místa pro miminko! putovat do sklepa.

Prvních pár měsíců stačilo Jáchymovi jedno bodýčko na den, jedno na noc a k tomu zavinovačka – ideálně barevně sladěná. Ovšem od té doby, co konzumuje netekutou stravu, která se milostpánovi servíruje na lžičce (za kterou se dá velice snadno chňapat, případně ji nepozornému rodiči rovnou ukořistit a následně s ní vítězoslavně mávat a ohodit kaší či rozmixovaným jablíčkem nejen sebe, ale i všechno v dosahu tří metrů), převléká se několikrát denně a většinu svých modýlků využije. Navíc se po dlouhém snažení konečně naučil plazit, a tak těmi oblečky, které nestihne ušpinit jídlem (nebo poslintat tak, že by se daly ždímat), vytře za sedací soupravou a spolehlivě najde všechna místa, kde to naše uklízečka Oxana trochu odflákla. Co se týká samotného aktu oblékání a svlékání, zatím při něm kupodivu moc nebojujeme, a když miminko není vyloženě špatně naladěno, celkem bez problémů spolupracuje.

Ochotně nastavuje ruce i nohy a asi je ještě moc malý na to, aby protestoval proti nesympatickým barvám nebo materiálům. Jen ponožky nemá rád – tedy nemá je rád na nohou, mnohem raději je žvýká.

V jejich svlékání je přeborník, a tak mu je mnohokrát za den oblékáme, vysvětlujeme, že fakt nejsou k jídlu, a demonstrativně před ním pochodujeme sem a tam v těch svých – ovšem bez valného výsledku. Nejspokojenější je ale stejně coby nudista, a proto už se moc těšíme na horké léto (jestli letos nějaké bude), kdy si konečně tuhle zábavu bude moci dosyta užít.