Maminka.czKojenec

Spi, maličký…

Ivana Ašenbrenerová 1.  2.  2010
Budí se vaše děti třeba i pětkrát za noc? Obtížně usínají, vztekají se a nevydrží v postýlce? Pak je načase naučit je spát.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Do devíti měsíců usínala naše Klárka v posteli s námi. Když jsem ji pak přestala kojit, nadešel čas ji přemístit do její postýlky. Jenže když jsme se o to pokusili, ozval se řev, jako by ji na nože brali. Chtěla jsem ji vzít a dát zpět k nám, ale manžel zasáhl a řekl, že se toho ujme sám. Pustil mi televizi na plné pecky a řekl mi, ať mě ani nenapadne hnout se z obýváku. Při každém zaplakání přišel do ložnice, klidně a důrazně dcerce řekl, ať spinká, že jsme blízko a zase šel za mnou. Tu noc to takhle proběhlo asi desetkrát. Druhou noc to bylo už jen šestkrát a třetí noc třikrát. Po týdnu už Klárka spala sama ve své postýlce,“ vypráví Helena (30) z Brna. Pro všechny děti platí něco společného - chcete-li, aby dobře spaly, je nutné jim vytvořit vhodné podmínky a také dodržovat určité spánkové zásady. Jedině tak se vám může podařit to, co je pro vás teď noční můrou.

Proč je nutný

Sotva se vám narodí dítě, už byste od něj nejraději chtěla, aby spalo v noci osm až dvanáct hodin. To je ale nesmysl. Celých devět měsíců se miminka v bříšku řídila téměř opačným rytmem - raději spala ve dne než v noci. A vy teď po nich chcete, aby se svého režimu vzdala jako mávnutím kouzelného proutku téměř ze dne na den. Kojenci mají jiný spánek než dospělí a procházejí výraznými změnami. „Novorozenec a malý kojenec prospí většinu dne a svůj cyklus spánku a bdění si řídí podle tří- až čtyřhodinového intervalu krmení bez závislosti na denní době. Do jednoho roku potřeba spánku klesá asi na 14 hodin a spánek se soustřeďuje převážně do delšího nočního úseku, dítě si „seřizuje“ svoje vnitřní biologické hodiny podle toho, jak se střídá světlo a tma, a také na základě podnětů z okolního prostředí.

Malé děti mají více spánku paradoxního, tedy takového, který je spojený se sny a je důležitý pro časný vývoj nervové soustavy. Zároveň jsou však náchylnější k probouzení,“ vysvětluje neuroložka MUDr. Iva Příhodová. Za normálních okolností však dítě znovu samo usíná a o probuzení vlastně ani nemusíte vědět. Během prvního roku je tedy důležité důsledně a laskavě dítěti pomáhat, aby si samo vytvořilo spánkový režim. „U dětí, které trpí poruchou spánku v kojeneckém věku, se častěji objevují později poruchy chování, jako je hyperaktivita, nepozornost, poruchy nálady a nespavost,“ říká dr. Příhodová. Kdy je tedy vhodné začít se správnými spánkovými návyky? Podle lékařky je to doba již kolem třetího měsíce věku.

Jaké jsou problémy

Se spánkem má potíže 30-50 % kojenců a batolat. Potřeba spánku je do určité míry dána geneticky, podobně jako temperament dítěte, takže skutečně existují děti, které hůře spí a častěji se budí na základě vrozených dispozic. „Ovšem většina ostatních dětí spí špatně kvůli chybám ve spánkovém režimu a výchovných postupech rodičů,“ říká neuroložka Příhodová. „Naše půlroční dcerka se v noci několikrát vzbudí a dožaduje se kojení. Ale nikdy vlastně nepije, jen si tak cucá bradavku. Vím to, ale nikdy neodmítnu,“ vypráví Radka (25) ze středních Čech. Pokud má dítě v tomto věku normální hmotnost, pak má dostatečné energetické zásoby, aby bez jídla vydrželo celou noc. A pokud se jídla dožaduje, je to spíše ze zvyku než z nutnosti. Nejdříve ale musíte dítěti situaci vysvětlit, poskytnout mu pocit bezpečí a něhy.

Chyby tedy dělají zejména úzkostlivé a přehnaně starostlivé maminky. „Rodiče neučí děti usínat samostatně, ale navyknou je na usínání třeba při kojení, při krmení z láhve, při houpání nebo ve své náruči. Dítě, které se pak v noci probudí (což je u kojence normální), není schopné znovu usnout, dokud nemá stejné podmínky jako při usínání. Batolata zase při rodičovské nedůslednosti odmítají ulehnout, neustále vstávají z postýlky, chtějí další pohádku a podobně,“ dodává lékařka.

Jak na věc

Dítě, které se nenaučí, jak samo usnout, bude vždy vyžadovat, aby mu někdo přišel na pomoc v okamžiku, kdy se v noci probudí. Pláč by vás neměl donutit, abyste si k němu sedli, lehli nebo ho přenesli do vaší manželské postele. Máte dvě možnosti - podlehnout a žít podle jeho požadavků, nebo ignorovat jeho vydírání a naučit ho usínat podle určitých pravidel. Dítě si během prvního roku života vytváří řadu dovedností a stejně tak si musí vytvořit i správný režim spánku a bdění. „Jsou to rodiče, kdo musí pomoci. Možná se vám některé metody mohou zdát tvrdé a přísné, ale pokud se chcete zbavit nočního probouzení, zkuste je akceptovat,“ radí neuroložka Iva Příhodová. Jak tedy začít?

  • Dítě má mít svoji vlastní postýlku a spát v ní.
  • Snažte se dodržovat pravidelnou dobu usínání a probouzení.
  • Prostředí, ve kterém dítě usíná, musí být příjemné - tiché, raději neosvětlené o teplotě kolem 20 °C.
  • Příprava na spánek by měla probíhat neměnným způsobem -koupání, čas na zklidnění, teplé mléko nebo kojení, zpěv nebo povídání, pomazlení. Žádné „ještě chvilku“ - všechny děti, i ty malé, na rodiče zkoušejí svoje metody oddalování spánku.
  • Dítě nemá usínat hladové.
  • Kolem tří měsíců věku už začněte prcka dávat do postýlky ospalého, ale bdělého. Po uložení se rozlučte, dejte mu pusu, pohlaďte ho a odejděte, aby si zvykl na usínání o samotě.
  • Dítě má usínat za stejných podmínek - stejná hračka v postýlce apod. Neuspávejte dítě v náručí, při krmení a tak dále - bude to vyžadovat i v noci.
  • Od šestého měsíce vynechávejte noční krmení.
  • Kojence ukládejte na záda nebo na bok, nikoli na bříško.
  • Pláče při usínání? Slovně ho uklidněte nebo pohlaďte, ale neberte ho z postýlky ani nerozsvěcujte.
  • Rozhodně nepoužívejte láhev s pitím jako uklidňující prostředek!
  • Je už dítě větší? Buďte nekompromisní a trvejte na svém: „Chci, abys byl za pět minut ve vaně. Pojď do koupelny a žádné průtahy!“
  • Ignorujte jeho prosby o prodloužení lhůty, a pokud je to nutné, odneste ho do koupelny.
  • Přichází dítě v noci do vaší ložnice? Pokaždé, když to udělá, vezměte ho a odneste zpět do jeho postýlky, uložte ho, zhasněte a zavřete dveře. Pokud to uděláte vždy, dítě velmi brzy pochopí, co po něm chcete, a rituál si zautomatizuje.
  • Myslete i na postýlku - umístěte ji na světlém místě, ale v žádném případě ne tam, kde je nadbytek přímého slunečního záření, ani tam, kde je průvan. S přibývajícím věkem ukládejte dítě do postýlky stále níž, aby bylo v bezpečí.
  • Dítě by mělo spát na rovině, tedy žádný, ani maličký polštář. Ten mu můžete dát až tehdy, když umí sedět nebo se samo zvednout, což je asi kolem osmého měsíce.

Důležité je vytrvat

„Snažila jsem se zavést pevný režim, ale vždycky jsem nakonec podlehla pláči a byla jsem opět na začátku,“ vypráví Jitka Mrázková (32) z Jihlavy. Bohužel, hodně maminek se snaží zavést spánkový režim, ale ve finále selžou a jejich odhodlání je pryč. „Pokud nejste odhodlaná vytrvat, vaše selhávání může potíže se spánkem dítěte ještě zhoršit,“ říká MUDr. Iva Příhodová. Ovšem vždycky se můžete pokusit o změnu. Vybraný způsob závisí na temperamentu dítěte a toleranci rodiče. „Pokud dítě naučíte usínat, postupně pak zmizí i noční probouzení. Musíte ale počítat s tím, že první a druhou noc téměř probdíte, pláč dítěte bývá úmorný, ale pak obvykle následuje úspěch. Nesmíte se prostě nechat odradit. Pokud ale víte, že jste slabá a nevydržíte, s opatřeními ani nezačínejte, protože tím potíže ještě upevníte,“ dodává lékařka. Co tedy zkusit, abyste špatně vytvořené návyky změnili?

  • Zkuste změnit dobu usínání. Využijte doby, kdy je dítě nejvíc ospalé a tento čas striktně dodržujte.
  • Můžete posunout dobu koupání o pár hodin dopředu nebo ji nechat na druhý den ráno.
  • Ignorujte pláč dítěte, dokud se samo neuklidní a neusne. V noci jen vejděte, zkontrolujte, zda je dítě v pořádku, a hned zase odejděte.
  • Výčitky při pláči musíte nechat stranou.
  • Můžete zůstat v místnosti, ale pláč je nutné také ignorovat. Neberte dítě z postýlky, a jen v klidu čekejte, dokud se neuklidní.
  • V pravidelném intervalu se vracejte a dítě kontrolujte. Při kontrole jen vejděte, promluvte na dítě, slovně ho uklidněte, ale nehlaďte ho ani neberte z postele. Připravte se na to, že pláč po vašem návratu do místnosti může přechodně zesílit. Interval kontrol postupně prodlužujte.
  • Zvykejte dítě na svou nepřítomnost - například tři dny sedíte při usínání u dítěte na posteli, další tři dny sedíte už půl metru od postele, další tři dny tři metry, až místnost opustíte docela.

Společně s matkou

Jak říká neuroložka Iva Příhodová, sdílení lůžka dítěte s matkou bylo důležité pro jeho přežití - matka poskytovala těsný fyzický kontakt, teplo a výživu. Je jasné, že novorozenec a kojenec by měl spát v noci v jedné místnosti s maminkou - je to bezpečnější a pohodlnější pro oba. Ovšem i tak by mělo mít dítě svou postýlku. Jakmile totiž začnete praktikovat společné spaní ve vaší posteli, s trochou nadsázky lze říct, že se toho nezbavíte ani s nástupem do školy. Když dítě přestáváte kojit, je to okamžik, kdy se můžete pokusit přemístit je do samostatné místnosti. „S rozvojem civilizace se děti začaly stěhovat do vlastních postýlek. K oddělenému spánku přispívala i obava, že tzv. syndrom náhlého úmrtí kojence může souviset se zalehnutím dítěte matkou a jeho udušením.

Posléze se však ukázalo, že takto umírají i děti ve vlastních postýlkách. V poslední době se společný spánek malého dítěte s rodiči začíná opět prosazovat. Jeho obhájci zdůrazňují příznivý vliv na kojení, vliv tělesného kontaktu s matkou na emoční vývoj dítěte, zvažoval se i ochranný význam proti náhlému úmrtí kojence. Ale hodnocení emočního stavu dětí, které spávaly s rodiči, ve srovnání s těmi, které spaly samostatně, neshledalo buď žádné podstatné rozdíly, anebo naopak děti, které spaly samy, měly lepší náladu,“ vysvětluje neuroložka Iva Příhodová.

Témata: Děti, Časopis Maminka, Kojenec, Pevný režim, Stejná hračka, Malý kojenec, Normální hmotnost, Půlroční dcerka, Emoční vývoj, Teplé mléko, Mali