[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Indigové děti prý mají indigově modrou auru. Tyto zvláštní bytosti přichází měnit svět k lepšímu a upozornit na jeho zlořády. „Indigáčků“ se rodí údajně stále více a více a jsou úplně jiní, než bývaly předešlé generace dětí. Proto prý potřebují i jiný výchovný a vzdělávací přístup. Jak poznáte indigové dítě?
1. Přišly na svět s pocitem urozenosti (a často se tak také chovají).2. Říkají o sobě, že si „zasloužily být tady“, a bývají překvapeny, když s nimi ostatní tyto pocity nesdílí.3. Nepřeceňují se.4. Jen obtížně akceptují absolutní autoritu (autoritu bez vysvětlení nebo možnosti volby).5. Některé věci jednoduše nedělají; například stát ve frontě je pro ně těžké.6. Jsou frustrovány z dogmatických systémů, jež nevyžadují kreativní myšlení.7. Často nacházejí nové způsoby provádění věcí, ať už ve škole, nebo doma.8. Dokud nejsou s „jedinci svého druhu“, mohou působit asociálně. Pokud nikoho sobě podobného nenaleznou, většinou se uzavírají do sebe a cítí, že jim lidé nerozumí. Škola je pro ně sociálně velice náročná.9. Nereagují na „výchovu pocity viny“10. Nebojí se říct, co skutečně potřebují.
ČTĚTE TAKÉ: Nechtějí děti: výpovědi žen,které se rozhodly pro život bez plínek
Na sklonku minulého století vyšla kniha s názvem The Indigo Children: The New Kids Have Arrived (Indigové děti: Nové děti právě přišly) od manželů L. Carroll a J. Tober, stoupenců celosvětového spirituálního hnutí New Age. Autoři v ní velmi obšírně definují nový typ zázračných dětí, tzv. indigové děti. Své znalosti kupodivu autoři nečerpali z literatury, ba ani z životních zkušeností, ale od andělské entity Kryon! Indigové děti se od „normálních“ dětí odlišují v mnoha ohledech, a to jak vlastnostmi zcela zjevnými, tak i rysy skrytými, tajemnými. Indigové děti prý mají indigově zbarvenou aurou. A právě tato inkoustová modř je dle některých nauk indikátorem duchovního vývojového stupně jedince. Tuto pronikavou modrou údajně vyzařuje tzv. šestá čakra, sídlo intuice, naše třetí oko. Dalo by se říci, že čím víc jsme modří, tím víc jsme duchovní.
Zatímco je pro „normální“ dítko základní školou života napodobování rodičů a kamarádů, obroušení hran v neúspěších a v pubertě, načež pozvolna přichází zklidnění, usazení a nakonec i akceptace pravidel a tradic společnosti, „indigáček“ už záhy ví odkud a kam směřuje, má svůj svět, své poslání. Navíc je prý po všech stránkách extrémně citlivý; už jako miminko špatně a velmi málo spí, je extrémně vnímavý a často má nadpřirozené schopnosti (silně vyvinutá intuice, telepatie, vzpomínky na minulé životy apod.). Vůbec vyniká mnoha nestandardními vlastnostmi, pro které je okolím považováno za problematické, a to až k hranicím poruch chování typu ADHD apod. Jakoby jejich rodiče přirozeně toužící po výjimečném dítku podléhali jakémusi druhu alibismu, kdy svého inteligentního „rozmazlence“ nebo prostě jedince s poruchou chování označí za výjimečné indigové dítě vyžadující zvláštní přístup… Takové dítě nikdy nebývá součástí rodiny, ale vždy jejím středem.