[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Z důvodu, že asi každému rodiči někdy (třeba jen na vteřinu) něco takového problesklo hlavou, jsem si pořad ze zvědavosti pustila. A nestačila se divit…
Britský dokument mě doslova nadzvedl ze židle. Vystupovaly v něm matky, které si z nějakého záhadného důvodu pořídily děti a teď si jen ustavičně stěžují snad úplně na všechno.
Jedna z nich dokonce ještě ani neporodila a už své nebohé nenarozené miminko vinila ze zruinování celého jejího života, vztahu s mužem a kdyby prý měla volit mezi dítětem a domácími mazlíčky, dala by přednost psům… Přehnané, pomyslela jsem si.
Když jsem následně projela pár velmi obsáhlých internetových diskuzí na podobné téma, byla jsem v šoku, kolik žen má takové pocity. Své ratolesti v nich přirovnávaly k satanům či malým uřvaným věcem. Většina z nich měla tyto tři problémy: ztráta zájmu partnera, nedostatek času sama na sebe a izolace.
Ženy v dokumentu jsem do té chvíle brala jako nereprezentativní vzorek sobeckých pošahaných ženštin, které se nesmířily s tím, že už nejsou středem pozornosti. Jenže tomu tak není. Z tohoto problému se podle odborníků stává docela velký společenský problém, o kterém se ale nahlas nemluví. Když se navíc negativní pocity hromadí a neřeší se, je zaděláno na pořádnou katastrofu.
Snad každá matka si někdy posteskne, že život před dítětem byl akčnější, svobodnější a spontánnější. I já jsem si něčím podobným prošla v období šestinedělí. Nikdy to ale nedošlo tak daleko, abych své dítě začala nenávidět.
Tenkrát jsem dost těžce nesla, že už se nemůžu jen tak sebrat a odjet si kam chci, s kým chci a svůj čas musím plánovat do tříhodinových úseků „od kojení ke kojení“. Stýskalo se mi po prohýřených nocích s kamarády. Cítila jsem se jako někdo, kdo už má to nejlepší za sebou.
Ale jen do chvíle, kdy jsem s tím chtěla hnout a přišla na to, že pokud si to zařídím dopředu, můžu opravdu dělat všechno. Teď si možná užívám života víc než před dítětem. Je ale nutné, aby se do péče zapojil i manžel nebo babičky. Bez toho by to nešlo tak hladce, přiznávám. A naštěstí můžu prohlásit, že moje dítě mi život opravdu nezničilo!
Vaše Adéla