Kolem 18. měsíce věku dítěte byste měla začít s nočníkovými námluvami. V této době si totiž dítě konečně dokáže uvědomit, že se mu chce čůrat nebo kakat a svou vůlí by mělo svou potřebu ukočírovat. Chce to ale důkladný trénink. Jsou děti, které s nočníkem nemají žádný problém a hned si na něj zvyknou. Uvědomí si, jak je plenka vlastně nepohodlná, mokrá, těžká a smradlavá. Bez ní je přeci jen lépe.

Jenže co když zvykání netrvá pár týdnů, ale pár měsíců? Rozhodně se nehruťte, pokud vaše dítě patří do této skupiny. Každý potřebuje svůj čas a rozhodně není nic špatného na tom, že mu to moc nejde. Obrňte svou trpělivost a vytrvejte ve snaze. Jednou se to prostě naučí jako všichni!

S nočníkem jsem zápasila i já se svým synem. Na nočník nechtěl ani za nic, už jsou mu skoro dva a půl roku. Začali jsme v létě a já doufala, že ho přes teplé období nechám „naostro“ a on pak na nočník půjde lépe. Jenže on se před čůráním vždy jen zastavil a podíval se na kalhoty. Než jsem stačila přistrčit nočník, bylo pozdě. Dokonce mi naznačil, že se mu to tak nelíbí a nosil mi plenku, abych mi ji oblékla.

Řekla jsem si: tak nočník na pár dní schovám a začnu s ním znovu. To byla chyba. Vzdát se plenky nechtěl ani později. Dávala jsem na nočník jeho milovaná zvířátka a pod ně nalila čaj, aby to vypadalo, že se vyčůrala. Dokonce jsem jim před synem strkala do pusinky lentilku za odměnu. Eda pak začal sám od sebe plyšáky usazovat a vyžadoval pro ně bonbonek. Sám se ale nenamáhal.

Problém číslo jedna byl, že Edík na nočníku nevydržel déle než několik vteřin. Udržet ho tam bylo opravdu nemožné. Vymýšlela jsem jak ho obelstít. Pohádka, hračky, jídlo… nic nepomohlo. Nakonec jsem využila Edovy momentální záliby v panenkách. Koupila jsem čůrací miminko s nočníčkem. Řekla jsem: Miminko je malinké a potřebuje, abys mu předvedl, jak se to dělá, protože ty už jsi velký. Trvalo sice celé odpoledne, než jsem docílila svého, ale fungovalo to. Eda si sedl na nočník, já posadila miminko a čekali jsme společně, až se mimi vyčůrá. Nakonec se vyčůral Edík a já ho patřičně pochválila. Od té doby se nám čas od času podaří úspěšně posedět. Ale zatím se to neobejde bez nehod, na ven zatím používáme plenku. Mám radost i z takového pokroku!

A jakou zkušenost s nočníkem máte vy?