Milé ženy, podělím se s vámi o svoji zkušenost, která se týká také kojení, ale je z trošku jiného soudku. V postýlce mi spinká tříměsíční Anička, která je plně kojená a nic jiného než chuť mateřského mlíčka zatím nepoznala. Ale nejsem aktivistka, která by prosazovala kojení za každou cenu, protože jsem si hned od počátku užila trápení, při kterém mi tryskaly z očí slzy. Už v porodnici se mi začaly tvořit na bradavkách ragády. Hluboké trhlinky až do živého masa, z trhlinek se staly trhliny a bolest při přisátí byla neskutečná. Doma jsem šoupala nohama pod stolem, kousala si do rtů a slzy mi tekly proudem. Nejsem zrovna nějaká citlivka. Porod bez epidurálu se dal zvládnout...ale tohle byla chuťovka. Četla jsem, hledala rady, zkoušela mastičky a byla zoufalá. V mnoha článcích jsem si přečetla, že vznik ragád je zapříčiněn špatnou technikou kojení. A tak jsem si říkala, že dělám stále něco špatně a trápila se. V porodnici mi řekli, že kojím správně, dětská doktorka také chtěla vidět techniku a pochválila mě. Už zbývala jen laktační poradkyně. Světe div se, i ona mi řekla, že nedělám nikde chybu. Byla jsem nešťastná a bála se každého dalšího kojení. Chtěla jsem pro svou holčičku to nejlepší, jako každá maminka, ale věděla jsem, že tohle už dlouho nevydržím. Říkala jsem si, že nešťastná máma není zrovna to nej pro miminko a chystala se to vzdát. Pak přišla rada od dětské lékařky. Zkusila jsem hydrogelové vložky do podprsenky, je to dost drahá záležitost, ale opravdu to za to stálo. Bradavky se pod nimi léčí v přirozeném vlhku a nevznikají tak stroupky, které zase při příštím kojení prasknou. Navíc si nemusíte bradavku před kojením omýt, jako po použití většiny mastiček a to je také velké plus. Každé omytí bradavku vysušuje a ta je náchylná k novým prasklinám. Takže maminkám, které trápí tento problém je vřele doporučuji. Obětujte 500Kč za sadu deseti hydrogelových vložek ( nepleťte si je s gelovými - chladivými - pletou to i v některých lékárnách). Na každou bradavku přiložíte tento hydrogelový tampón a můžete jej mít v podprsence 24 hodin. Chce to pár dní, ale mně to opravdu dost pomohlo. Držím palečky, ať si zachráníte kojení. Ale lámat to přes koleno a nervovat se, když to nejde, to opravdu nemá smysl.

Jako matka dvojčat (10 týdnů) jsem taky zápasila s kojením - nejen jak to fyzicky dobře provést, ale také s množstvím a výživností mléka. Máme za sebou týdny, kdy holky stály na váze, ale také hubly. Protože vše, co snědly, také spotřebovaly, tak byly bez stolice téměř 2 týdny (komentář lékaře - no, to se stává), nocvorozenecká žloutenka přetrvávala i po 6-ti týdnech. Kojila jsem téměř nonstop, dokonce jsme kvůli jídlu byly i v nemocnici (velká chyba a ztráta času - jediná odpověď na vsčchny problémy bylo „kojte, kojte, kojte“). Dokrmuji holky Nutrilonem, přibývají na vázé, žloutenka je pryč a konečně mám spokojená miminka. Maminy, jestly zápasíte s kojením a nejde vám to ani po několika týdnech, vykašlete se na všechny řeči o kojení a použijte zdravý selský rozum! Lépe dokrmovat, než v půl roce se 4kg miminkem být několik týdnů na JIPce a dívat se, jak váš poklad zápasí o život, protože doktoři a všichni ostatní vám jen opakovali „kojte, kojte, kojte“. Bohužel, i tak daleko to může zajít.

ahoj ja jsem se rozkojila az kdyz izince byly dva mesice , po celou dobu jsem mela mleka malo tak jsem musela kupovat sunar a prikrmovat. Izinka nemela problem pit z lahve i z prsu. Kazdymi rikal ze to neni mozny ze pije z lahve i z prsu ze uz pak nebude chtit mleko ode mne kdyz ji dam lahev, ale opak byl pravdou. Ted je izince 18 mesicu a stale kojim ikdyz uz jen 2x za den a pomalu prestavame. A sunar si taky obcas da.

Každý jistě řekne, že nedostatek - já samozřejmě souhlasím, ale chci vám přiblížit strasti opačného extrému - přebytku mléka. Již před porodem mi z prsou teklo mlezivo, tak jsem si říkala, že se rozkojím v pohodě. A to se také stalo, ovšem to, že moje prsa velikosti D se změní na prsa velikosti H, jsem netušila... Jelikož jsem poměrně štíhlá a po porodu mi téměř žádná kila navíc nezůstala, vypadala jsem jako nějaká silikonová prsatice! Sestřičky v porodnici mi říkaly Dolly Buster a dokonce i manžel říkal, že tohle už je trochu moc... Bohužel to přineslo i své strasti...prsa šíleně bolela, byla tvrdá jako kámen a mléko z nich prýštilo na dotek. Sestřičky mi nosili sáčky s ledem a já celé hodiny ledovala, aby se ta šílená bolest dala snést. Když jsem malého kojila z jednoho prsa, druhé prso „žárlilo“ a teklo z něho mléko o106 - za jedno kojení mi z druhého prsa vyteklo cca 100ml! Všichni mě ujišťovali, že se to za pár dní upraví, ale opak byl pravdou, mléka bylo čím dál více, tak jsem si pořídila odsavačku a odsávala a odsávala. Stejně to nestačilo a udělal se mi zánět. Nechtěla jsem antibiotika, tak jsem to rozehnala „babskou radou“ - tedy tvarohem. Každý den jsem spotřebovala cca 20 vložek do podprsenky. Mražák plný pytlíků odstříkaného mléka...no nebralo to konce. Zánět jsem pak měla ještě 3x, někdy dost krutý - měla jsem horečky 40°C, zimnice, bylo mi na omdlení, bála jsem se vzít malého do ruky, že s ním upadnu. Prcek prospíval samozřejmě velmi dobře, po měsíci měl o kilo a půl více. Nevěděla jsem, kdy to skončí. Pět měsíců po porodu jsem měla první menstruaci a to byl zlom - mlíčka bylo méně (ale pořád dost), ale jakmile jsem na 6. měsíci začala malého přikrmovat, přestal mít o mléko zájem. Dokonce i moje prsa to pochopila a konečně se trochu zmenšila. Na osmém měsíci už malej papal příkrmy, které jsem mu vařila a mlíčko začal úplně odmítat - vždy když jsem „vytáhla“ prso, začal se kroutit a prskat. Rozhodla jsem se, že to nebudu lámat přes koleno (ačkoliv jsem chtěla kojit alepsoň do 1 roku) a úplně přešla na Sunar. Prsa splaskla, ale i teď - 4 měsíce po ukončení kojení - jsou v pohotovosti. Kdybych chtěla, klidně se znovu rozkojím. Hodlám si to ale radši nechat pro druhé dítě ;o)