[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mezi 12. a 18. měsícem života děti velmi dobře chápou, co jim sdělujeme a pochopitelně se snaží také komunikovat. Začínají s citoslovci a postupně přecházejí na jednoduchá krátká slova. Doba, kdy k tomu dochází, se může velmi individuálně lišit.
Některá dítka začínají breptat už v roce a jiná si dávají na čas. Pokud máte doma batole, které stále zarytě mlčí, vůbec nepropadejte panice. Prostě jen potřebuje více času a možná i kuráže, aby se osmělilo. Nebo mu nonverbální komunikace prostě zatím stačí a vykomunikuje si díky ní vše, co potřebuje.
Aby se vaše dítě rozmluvilo, je třeba na něj hodně mluvit a vysvětlovat mu, co se jak nazývá, třeba i několikrát za sebou a výrazně se ptát: Co je to? Kde je pejsek? A tak dále…Uvidíte, že se pak chytne a začne pěkně odpovídat.
Nevím jak vy, ale já byla vždycky na dětské povídání levá. Nějak mi nešla vzájemná komunikace. Než jsem měla vlastní dítě, několikrát jsem hlídala děti kamarádkám. Musím přiznat, že jsem jim vůbec nerozuměla, i když jsem se dost snažila. Něco na mě huhlaly, čehosi se dožadovaly a já tam stála úplně bezradná. Tenkrát mi došlo, že klíčem k porozumění si je dlouhodobé pozorování. Pro člověka z "venku" je tedy téměř nemožné poznat, o co jde.
Když se o první slůvka začal snažit můj syn, začala jsem za ním chodit jako magor s notýskem a zapisovala si, v jakých situacích vydá jaký zvuk. Vypadalo to sice hodně podivně, ale docela to v luštění pomohlo. Vřele tento způsob doporučuji!
Docela rychle mi pak došlo, že "kuky" je oblíbená obrázková knížka a "kika" zas večerníčkový krteček. Dlouho jsem ale nemohla přijít na to, co znamená "ďobi ďobi"! Eda to říkal docela často a urputně, přesto jsem nechápala. Nakonec vyšlo najevo, že tím myslí Nutrilon. Proč ho tak nazýval, je mi dodnes záhadou…
Vaše Adéla