Děti jsou mým motorem, abych došla k cíli, říká zdravotní sestra a trojnásobná máma, která skončila po operaci na vozíku

Ani velké zdravotní potíže nesrazily statečnou maminku tří dětí na kolena. Pořád pevně věří v zázrak a šťastný konec.

Soňa, která jako sestřička na interním oddělení obětavě pomáhala druhým, musela před necelými třemi lety podstoupit obtížnou operaci nádoru. Při operaci však byla narušena mícha a Soňa skončila na invalidním vozíku. Pro ni i její rodinu to byla velmi těžká rána. Ale nevzdali se a zvládli životní zkoušku skvěle. Dokázali společně získat první finance na potřebné pomůcky i rehabilitace.

VIDEO: Otužování: Příběh chlapce s autismem

Operace byla úspěšná jen napůl

Před dvěma lety Soně diagnostikovali lékaři zákeřný nádor v míše na krční páteři. Musela podstoupit náročnou operaci, která se na jednu stranu povedla v tom, že se podařilo nádor plně odstranit, bohužel ale během zákroku došlo současně k výraznému poškození míchy. Soňa přestala úplně cítit dolní končetiny a i cit v rukou měla jen velmi slabý. Ocitla se tak ze dne na den na invalidním vozíku a na dlouhé měsíce byla oddělena od svých nejbližších. Nejmladšímu synovi bylo v té době teprve devět let.

„Manžel Soni s celou rodinou ale vynaložil všechny síly, aby sehnali finanční prostředky na přestavbu domova pro potřeby jejich maminky na vozíčku. A díky mnoha dobrým lidem, kteří se složili na rehabilitace a fyzioterapie, mohla paní Soňa začít cvičit a zvolna se přibližovat ke svému snu být zase co nejvíce soběstačná a k dispozici svým blízkým,“ prozrazuje Dominika Uhrová z NF Galenos, který pomáhá shánět potřebné prostředky pro Soňu.

Podcasty

Když se dítě vejde do dlaně: Po probuzení z narkózy jsem neměla bříško ani miminko, říká Lucie Žáčková z Nedoklubka

Náročná dřina se vyplatila

Paní Soňa popsala, že si na začátku intenzivní fyzioterapie nedokázala představit, že by mohla dokázat i jinou činnost, než že aspoň s pomocí rukou přesedne z vozíku na lůžko nebo na WC. Bylo pro ni velkým překvapením, když po několika měsících dokázala k přesunům částečně zapojit i dolní končetiny a zlepšila se jí také celková koordinace trupu. Těšily ji pozitivní reakce rodiny i okolí, které pro ni byly obrovskou motivací pro další náročné terapie.

Silná a statečná maminka se svěřila, že to byla velká dřina a nejrůznější překážky si vyžádaly opravdu hodně její trpělivosti, energie a odhodlání. Dnes už se Soňa dokáže dostat sama do kleku a také se ze země sama posadí na vozík, či naopak se spustí šikovně z něj dolů. Stále ale ještě bohužel necítí pohyby dolních končetin.

Zdravotní sestřička a milující máma bojuje odhodlaně dál. Potřebuje další intenzivní individuální terapii, specializovanou přesně na míru její diagnóze. Od dalších rehabilitací si slibuje, že ještě více posílí své tělo a konečně se dokáže sama postavit. Pro svůj sen, aby zase mohla chodit a postarat se o sebe, své děti a rovněž pacienty v nemocnici, je ochotna i nadále dělat maximum. „Moje děti jsou pro mě obrovským motorem, abych došla ke svému cíli,“ říká.