[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
V České republice funguje 34 kojeneckých ústavů, jimiž ročně projde téměř 2000 dětí. Jak upozorňuje iniciativa ODSOUZENI. CZ, jsme jednou z mála zemí Evropy, která stále drží kojence v ústavech. K jejich zrušení navíc vyzval Česko mezinárodní dětský fond Spojených národů působící při OSN - UNICEF, který zastupuje práva dětí. Z hlediska vývoje dítěte znamená zrušení ústavní péče krok správným směrem. Děti potřebují zejména v počátku svého života blízkou osobu, která o ně bude stabilně pečovat a bude přítomna vždy, když bude třeba…
Přestože se personál v ústavech snaží dělat svou práci, jak nejlépe umí, přece jen má na starosti více než jedno dítě a vzhledem ke směnnému provozu od něj odchází. Dítko tedy nemá k dispozici jednu maminku a tatínka jako v rodině a proces, kdy si vytváří základy pro budoucí vztahy, není ideální, což zásadně ovlivňuje jeho další život. Děti vyrůstající v ústavech tak budou bohužel s vysokou pravděpodobností trpět horším zdravotním stavem, budou opožděny ve svém fyzickém a psychickém vývoji, jejich mozek nebude dostatečně vyvinut, pravděpodobně budou mít narušenou schopnost navazovat a udržet mezilidské vztahy a vést plnohodnotný život.
Nejspíš to ovlivní i jejich vzdělání - podle výzkumů má dítě vychovávané v rodině až 40krát větší šanci vystudovat vysokou školu než jeho vrstevník z ústavu. Ovšem záměr zrušit tato zařízení není možný bez vytvoření vhodných alternativ a právě nepřipravenost je často kritizována odbornou veřejností z řad lékařů. Ministerstvo chce rozšířit řady pěstounů (bude třeba 300 až 500 nových pěstounských rodin). Jenže najde se dostatečné množství lidí, kteří budou tuto záslužnou činnost vykonávat s touhou pomoci a ne z finančních důvodů? To ukáže budoucnost…
ČTĚTE TAKÉ: Olga Menzelová: „Naše rodina není tradiční, ale ani výjimečná."
Česká pediatrická společnost vydala prohlášení, ve kterém žádá ministry zdravotnictví a práce a sociálních věcí, aby zastavili přípravy chystaného rušení kojeneckých ústavů. Postup je podle nich unáhlený a nepřipravený a jde proti zájmu dětí v těchto zařízeních. Ačkoli lékaři podporují úsilí, aby co nejvíce z nich mohlo žít ve vlastní rodině, popřípadě v náhradní rodinné péči, zpochybňují připravenost této reformy. Je podle nich potřeba nejdřív vytvořit systém pěstounské péče, včetně odborného poradenství a vzdělávání pěstounů, a pak teprve lze uvažovat o postupném omezení či rušení těchto institucí.
V kojeneckých ústavech je mnoho novorozenců, kteří potřebují péči odborného zdravotnického personálu (pediatři, dětské sestry). Nachází se zde hodně dětí s postižením a dalšími problémy, jsou přijímány děti zanedbávané, týrané, potomci drogově závislých matek s abstinenčními příznaky atd. Pokud by se skutečně přistoupilo ke zrušení kojeneckých ústavů, došlo by také k nežádoucímu efektu, kdy by tyto děti zůstávaly delší dobu ležet na neonatologických a nemocničních dětských odděleních.
Tedy na akutních lůžkách, což by bylo v rozporu se snahou důsledně oddělit péči akutní léčebnou a následnou, a nemohlo by dojít k plánované redukci dětských lůžek v nemocnicích… Ta by pak existovala i nadále a hospitalizovala děti jinak umisťované do kojeneckých ústavů a dětských domovů. Lékaře mrzí, že tato významná zákonná norma neprošla řádným připomínkovým řízením a nebyla vůbec prodiskutována s odbornou veřejností.