reklama

Děti zlobí, zlobí a zlobí... a vy? Co pomáhá držet nervy na uzdě?

Nejčastější odpověď zní, že hněv nemá cenu. Naštvete-li se, situaci tím stejně nevyřešíte. Stres je to především pro vás samotnou. Inspirujte se zkušenostmi ostatních rodičů neposlušných dětí.

Z cizího krev neteče

U vlastních dětí vydržíte mnohem víc, než u dětí kamarádčiných. V tom smyslu, že jim víc dovolíte, méně vám vadí jejich zlobení atd. To je přirozený obranný reflex matek a otců před tím, aby své vlastní děti okamžitě netrestali za každou prkotinu. Čím a kterak se tedy ovládají různí rodiče, aby byli k potomstvu shovívavější?

Míša, 34
Vždycky si opakuji, že rozčilováním se nic nedosáhnu. Že to nemá cenu. Akorát se víc naštvu. Moje trpělivost je velká, kamarádky říkají, že mám dost posunutou hranici tolerance vůči dětskému zlobení. Ovšem když už se fakt vytočím, dám jim na zadek a basta. Uleví se mi. A děti obvykle přestanou prudit.

Olga, 35
Vím, že tím nic nevyřeším. Často se nedokážu ovládat příliš dlouho, za pár minut pěním a rozdávám plácnutí na zadek. Je to různé. Ale snažím se stále si opakovat, že tím vůbec nic nevyřeším.

Tereza, 35
Vnímám sama sebe, pozoruji se shora a uvědomuji si, jak jsem trapná, že ječím. A hlavně mi to připomíná moje rodiče. Jo a ještě je taky hrozný, jak se moje děti obořují na mě. Okoukali to a s tím se těžko něco dělá. Naštěstí nejsem tolik nervák, ale samozřejmě občas mě kluci vytočí.

Aleš, 37
Ohledně dětí jsem docela kliďas. A když už to nemůžu vydržet, místo bití a řvaní jdu raději na pivo nebo rovnou na panáka.

Anna, 33
Podívejte se na děti, když spí. Jsou tak sladké. Vzpomeňte si pak na ty andílky, když vás neskutečně štvou. Třeba vám to pomůže, abyste byla klidnější.

Petr, 39
Co mi pomáhá? Nebýt s nimi, jít pryč. Jít se někam uklidnit za roh minimálně.

Hana, 36
Mě pomáhá říkat si, že jsou to moje děti, že je miluji nade vše. Že jsou nejkrásnější, nejchytřejší, prostě nejlepší a moje. Je to taková má mantra - jsou to moje děti, miluju je nade vše.

Silvie, 36
Uvědomuji si, jak by byl život prázdný bez dětí.

Pavla, 37
Já se prostě rozčiluju a nazdar. Nepomáhá mi nic. Když už jsem fakt nejvíc namíchnutá, předám děti tatínkovi a jdu se někam zavřít nebo naopak projít ven a sama.

Martin, 33
Rozčiluji se. Je mi to líto. Ale snažím se občas oddálit výbuch zlosti počítáním do deseti.

Pavel, 33
Já se asi rozčiluju. Mě není pomoci. Ačkoliv vlastně mi nakonec pomůže, když si dám cigáro nebo pivko. Jsem pak trochu víc v pohodě.

Zuzana, 33
Pomáhá mi hluboký nádech, výdech a ještě jednou či víckrát zopakovat. Okysličit tenzí stažený organismus. Snažím se také - jak radí chytré knihy - přehrát si napřed v rychlosti svoje negativní reakce v hlavě. A pak je ideálně neříct. Ale někdy se taky nedokážu ovládnout, protože to mám bohužel v genech a celé dětství jsem to sledovala u táty. Ale opravdu se snažím! Jenže taky jsem se empiricky utvrdila, že když už dvacet minut přemlouvám dceru, aby se napila a neumřela na dehydrataci a nezabírá už ani hrozba čertem, zafunguje jedno účinné přes zadek. Po krátkém záchvatu se pak dcerka zklidní a napije se. Ale je to někdy očistec. Přesto se snažím děti co nejméně strašit, plácat atd. Stejně to nakonec vždy dopadne obdobně. Zlostí se nic nevyřeší, akorát se po vás budou děcka opičit a rozčilovat.

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Se svou prací dopoledne spíš lehce bojujete, po poledni jste ale díky vazbě Venuše disponovány k energické činorodosti. Kolegyně vaší…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama