[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mám jednu, z pochopitelných důvodů nejmenovanou známou, a ta zase jedinou dceru. Alenka chodí do třetí třídy a je, velmi eufemicky řečeno, při těle. Kdyby to nebylo nekorektní, nezaujatý pozorovatel by mohl říci, že je hodně tlustá. Její matka si to uvědomuje a často to řeší s dalšími matkami. Stěžuje si, že ostatní děti jsou na její dcerku ošklivé, že se jí smějí a nechtějí si s ní hrát. Nadává na dětskou lékařku, která ji straší, že pokud Alenka nezhubne, budou nejspíš řešit cukrovku a další onemocnění. Po těchto litaniích se obvykle přikolébá Alenka, která se beznadějně zadýchává už po jednom oběhnutí hřiště, její maminka sáhne do bezedné kabely a začne vytahovat balíčky sušenek, čokoládových tyčinek a ovocných přesnídávek – „aby měla holka taky nějaký vitaminy“.
Ke svačině je Alenka schopná sníst tři až čtyři rohlíky a komukoli, kdo se pozastaví nad tím, že osmiletá dívka dokáže zdolat větší porci než dospělý muž, to její maminka ochotně vysvětlí: „Když má hlad, tak jí snad dám dosyta najíst, ne? Co bych to byla za mámu?!“
Dětská obezita je stále větší problém. Počet dětí, které bojují s nadváhou, rok od roku stoupá a nic nenasvědčuje tomu, že by se tento trend měl v nejbližší době změnit. Všichni samozřejmě vědí, že k tomu, aby člověk netloustl, je potřeba, aby jeho kalorický výdej byl větší než příjem. Stejně tak už děti v první třídě umějí poslušně odříkat, že ke zdravému životnímu stylu patří vyvážený jídelníček a dostatek pohybu. Nicméně přesto, že se to jeví až primitivně jednoduché, dětská obezita nabrala v současnosti rozměrů epidemie. Odborníci se povětšinou shodují, že pokud dítě netrpí nějakými zdravotními problémy, jejichž důsledkem by bylo přibírání na váze, jsou hlavními „viníky“, stojícími za dětskou obezitou, především rodiče. Nejde přitom jen o to, že by třeba sami rodiče nedodržovali zdravý životní styl a dávali tak svým dětem špatný příklad. Problémem mohou být i emoce, které hrají v přejídání velkou roli. „Často se například mluví o takzvaném emočním hladu,“ říká psycholožka Zdeňka Dušková. „Emoční přejídání typicky spouští nějaká nepříjemná emoce, kterou má člověk tendenci zahnat právě jídlem. U dětí pak může být způsoben například i pocitem, že jim rodiče nevěnují dostatek lásky či pozornosti.“
Proč neodměňovat sladkostmi?
Rizikové faktory dětské obezity
8 osvědčených tipů proti obezitě
Co jste o dětské obezitě nejspíš nevěděli
Otázky na Ivu Málkovou, psycholožku, která se věnuje obezitě
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se