Diář maminky Báry Špotákové

Reklama 29.  8.  2016
Naše šampionka a zároveň ambasadorka společnosti Procter & Gamble, Bára Špotáková, svůj boj v Riu již svedla. Získala bronzovou medaili a stala se tak nejúspěšnější ženskou oštěpařkou v historii. Bářin pohled už známe. Jak ale její cestu v Riu prožívala její maminka Ludmila a synek Janek?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Čtvrtek 11. 8.

Dnes jsme se s Bárou všichni u nás doma rozloučili a všichni jsme Báře popřáli hodně štěstí a pohodovou cestu do Ria. Barča si naposledy pomazlila Janečka a vyrazila i s přítelem na letiště.

Čekala jsem, že bude malý Janeček brát odlet maminky daleko hůř. Jsem překvapená, jak rozumně to bere. Je pravda, že na to byl připravený. Bára mu totiž vysvětlila, že nějakou dobu teď bude hlavně s babičkami. Bere to skutečně statečně, dokonce při loučení ani neplakal. Ale je jasné, že maminka mu bude chybět. Kdo z naší rodiny bere Báry odlet asi nejhůř, je naše fenka Kevina. Byla z toho celá nešťastná, tak jí budu chodit venčit, aby jí doma nebylo smutno.

Pátek 12. 8.

Je to v pohodě. Bára mi hned po příletu psala, že dorazili v pořádku, let byl v klídku, a v Riu je prý krásně. Takže jsme si všichni oddychli a čekáme jen na další zprávy od Báry, jak jí jdou tréninky a jak se cítí.

Jinak se zatím neděje nic zvláštního. Užívám si přenosy z olympiády a zrovna koukám na rekapitulaci včerejška a na rozhovor s Lukášem Krpálkem. Jeho výkon byl naprosto fantastický, byla jsem z jeho vítězství naprosto nadšená. Bára Lukášovi věřila už v Londýně, kde to bohužel nevyšlo. Mám radost, že letos to klaplo.

Klepněte pro větší obrázek

Neděle 14. 8. a pondělí 15. 8.

Včera jsme si volaly s Bárou, cítím z ní klid, což je dobře. Říkala, že v Riu je pohoda, pěkné počasí, ale že jí tam chybí Janeček. Přeci jen je to máma a stýská se jí po něm. Už jen pár dní a přijde na řadu její hod. Místo Báry jsem totiž nervózní já. Samozřejmě jí to neříkám, abych ji moc nerozhodila.

Během rodinných povinnosti ale samozřejmě nezapomínám fandit našim sportovcům. O víkendu jsem sledovala všechna tenisová klání a jsem na Petru Kvitovou, Radka Štěpánka, Lucku Hradeckou, Báru Strýcovou a Lucku Šafářovou strašně hrdá.

Úterý 16. 8.

Druhá babička přivezla odpoledne Janka. Hezky jsme se přivítali a pak už jen čekali, až odbije sedmá hodina a my si budeme moci zaskypovat s Bárou. Oba byli naprosto štěstím bez sebe, že se zase vidí. Báře to udělalo obrovskou radost a dodalo sílu ještě před kvalifikačním hodem. V Riu totiž byly dvě hodiny odpoledne a její kvalifikace měla teprve přijít.

Středa 17. 8.

V noci z úterý na dnešek jsem měla opravdu neklidné spaní, v hlavě jsem měla tu kvalifikaci. Hned ráno jsem zapnula televizi a koukala na záznam. Bára hned druhým pokusem překonala kvalifikační limit 63 metrů. Vypadala s výkonem 64, 8 metru spokojeně. Ovšem hned v kvalifikaci všechny překvapila mladá Polka Andrejczyková, se kterou se Bára již setkala na Odložilově memoriálu. Hodila 67 metrů, což je zatím nejlepší výkon sezóny. Otázka je, jestli to ale zopakuje i ve finále. Já Báře věřím, že domů medaili přiveze. Jestli to bude zlato, je ve hvězdách. Osobně si myslím, že to bude stříbro. Obhájit potřetí zlato na olympiádě v ženském hodu oštěpem se ještě nikdy nikomu nepovedlo. Třeba Bára překvapí. Já budu držet palce a fandit!

Klepněte pro větší obrázek

Čtvrtek 18. 8.

Tak dneska to přijde. Vlastně zítra. Televize bude Báry hod přenášet až ve dvě v noci. Mám už připraveného budíčka a doufám, že to nezaspím jako kvalifikaci. Kupodivu jsem dneska klidná. Říkám si, že to je přeci jen sport. A kdyby to nedopadlo… ale ono to dopadne. Báře neskutečně věřím. Je pro mě hrdinka a bojovnice. Přípravu na olympiádu jí totiž zkomplikovala zlomenina zánártních kůstek. Ale ona to nevzdala ani navzdory této překážce. Jsem zvědavá, jak to bude. Možná to nebude zlato, ale nějakou medaili přiveze. Věřím jí.

Janeček už se nemůže maminky dočkat. Ráno vstane a ptá se, kolikrát ještě bude muset spát u babičky, než přijede maminka. Ale zvládá to, je to šikovný klučina. Abychom se zabavili, tak jsme dopoledne vyrazili do Dinoparku, kde se pořádně vyřádil. Když jsme se vrátili domů, tak jsme si ještě všichni zavolali s Bárou. Vlastně si s ní povídal spíš Janeček. Když jsem jí viděla, tak mi bylo jasné, že to zvládne. Vypadá dobře a je v pohodě.

Pátek 19. 8.

Bára má bronz! Naštěstí jsem vydržela vzhůru a sledovala její boj naživo. Bára vypadala hrozně v pohodě. Možná to bylo i tím, že před finálovým večerem viděla přes Skype Janka, a to jí třeba dodalo tu pravou sílu. Bára věří na spojení na dálku, a tak určitě cítila, jak jí držím palce a jak jí fandí i spousta jejích přátel a fanoušků. Když jsme spolu mluvily před finále, tak se mi svěřila, že dostala velké množství povzbuzujících zpráv. I to jí jistě pomohlo.

Klepněte pro větší obrázek

Pro mě osobně je Bára obrovská bojovnice a hrdinka. Je důkazem toho, že je možné zvládnout rodinu i profesionální sportovní kariéru a zároveň uspět. I za to jsem na ní hrdá. Riu věnovala veškerý čas a energii a každý jistě pochopí, že i rodina šla na chvíli na druhou kolej. Ale Janka nikdy nezanedbala a dávala mu tu pravou mateřskou péči. Až když je Bára dospělá a má vlastní rodinu, tak vidím, co vše jsem také musela zvládat.

Pondělí 22. 8.

V Riu už je sice po všem, ale u nás doma to pořád žije. Bára zabojovala a má bronz. Jsem na ní opravdu hrdá a nemůžu se dočkat, až dorazí. Nejvíc se na ni ale těší Janek, po každém probuzení se nepřestává ptát, kdy přijede maminka. I to je jeden z důvodů, proč u mě stále přetrvává nervozita, přestože má Bára své finále za sebou. Naštěstí se všichni už jen jednou vyspíme a přivítáme naší šampionku. Už zítra. Snad doletí v pořádku.

Úterý 22. 8. a středa 23. 8.

Konečně přiletěli! Někdy kolem sedmé ranní byli na letišti a u mě se zastavili v půl deváté pro Janka. Přivítání nebylo pochopitelně tolik o nás dvou jako spíš o Báře a Jankovi. Těšil se na ni celý týden a byl štěstím úplně bez sebe. My se viděly opravdu jen kratičce, předala jsem Janečka a stručně jí poblahopřála k úspěchu. Hned pak nasedli do auta a jeli domu. Bára totiž měla hned ve 12 hodin tiskovku, a tak se musela dát po příletu trošku do kupy.

Klepněte pro větší obrázek

S Bárou jsme si trochu víc popovídaly až dneska. Daly jsme se kafe a během balení na další závody mi Bára vše vyprávěla. Přiletěla z Ria skutečně nadšená, moc se jí tam líbilo a říkala, že péče o sportovce byla parádní. Moc si všechno chválila. O víkendu navštívila Bára P&G Home. Potkala se tam i s ředitelkou Procter & Gabmle pro Evropu, která jí osobně gratulovala. Prý se po mně ptala, kde jsem a moc mě pozdravuje. Setkala jsem se s paní Mejer na olympiádě v Londýně. Bylo to od ní moc milé, že si na mě vzpomněla.

Teď už ale Bára vyrazila do švýcarského Lausanne na další závody. Pořádně si popovídat nebyl vůbec čas, byla tu opravdu jen na skok. Snad bude chvilka v sobotu nebo v neděli. Nejvíce to ale znepokojilo Janka. Plakal, že maminka zase odjíždí. Tyhle krátké momenty v něm jen rozvíří emoce. Naštěstí je to poslední věc této sezóny, pak už jen volno a dovolená s rodinou.

Klepněte pro větší obrázek