reklama

Diktátor, vůdce, liberál nebo nezúčastněný. Jaký jste rodič?

A hlavně, co váš styl výchovy přinese dítěti? Bude díky autoritářskému přístupu úspěšnější v životě, nebo si myslíte, že jedině volná výchova a intuitivní rodičovství jsou tím pravým, co povaha a duše vašeho potomka potřebuje? Udělejte si jasno především v tom, jaké je vaše dítě, a podle toho se rozhodněte, jaký styl zvolíte.

Odborníci vám mohou tvrdit, co je napadne, ale rodičovství jako takové je především o osobní zkušenosti založené na přáních, předpokladech a přístupu dvou lidí. Matky a otce. Je bláznovstvím snažit se spoutat přístup k dětem nějakými pravidly a tvrdit, že jedině mnou definovaná cesta je ta správná. Dětští psychologové si ve spolupráci s pedagogy a dalšími odborníky, kteří se věnují dětem, přesto dali práci a definovali čtyři skupiny, rodičovské typy.

Jsou odlišné v přístupu, ale na směřování dítěte mají pozitivní vliv. Rodičovství není samostatná aktivita, ale souhrn konání a činností, které vedou k jedinému – spokojenému a šťastnému dětství potomka, kterého si rodiče pořídili. Rodičovské styly jsou tedy založené na jednolité šabloně, jež v průběhu let formuje mentální schopnosti dítěte. Experti ale upozorňují, že se tyto přístupy k výchově navzájem prolínají a vytvářejí tak nepřeberné množství variant. Díky tomu je každý styl rodičovství naprosto jedinečný a nelze říci, že by byl špatný, nebo naopak jediný dobrý.

Vědci je definovali proto, aby rodičům pomohli zorientovat se v nepřeberném množství tipů, jak na výchovu dítěte, jak zabezpečit dětem vhodný fyzický i emoční rozvoj. Jednotlivé šablony se liší v požadavcích na disciplínu, vřelosti rodičů či taktice výchovy. Každý ze způsobů rodičovství se navíc liší i tím, jak přenášet své požadavky na dítě ve srozumitelné formě.

1. Diktátorské rodičovství

Tenhle způsob výchovy je velice podobný monarchistickému zřízení. Rodiče stanovují pravidla, která musejí děti bez zaváhání plnit, nepřemýšlet o nich, následovat rodiče, kteří striktně a bez diskuse rozhodují. Mnohdy ovšem bez nich. A nejde jen o zásadní životní otázky, ale i o to, co si má dítě obléknout na sebe, kdy a s kým se bude kamarádit, jaké knihy jsou pro něj vhodné. Jakékoli překročení nařízení vede k trestu.

Nemusí jít ovšem nutně o trest fyzický, nezřídka se děti autoritářských rodičů dočkají potrestání psychického, často mohou od svých rodičů například slyšet: „Když neuděláš to a to, nebudu tě už mít rád.“ Autoritářští rodiče ke své škodě nikdy nevysvětlují, proč by se pravidla měla dodržovat, pouze trvají na tom, aby se podle nich děti chovaly. Netolerují dětské otázky, předpokládají, že jejich rozhodnutí budou ratolesti slepě následovat. Od svých potomků očekávají mnohem víc, než jsou schopni zvládnout, zanedbávají ale povinnost přenést odpovědnost na děti.

Ne vysvětlování a doporučení, ale nařízení, zákazy a rozhodování. To je přesně to, co děti od svých rodičů nejčastěji slyší. Tento styl rodičovství je ve své stoprocentní podobě destruktivní, ratolesti častěji odcházejí z domu v mladém věku, experimentují s návykovými látkami a hazardují se svým životem více než děti, které měly během formativního období klidnější režim.

2. Vůdcovské rodičovství

Tento druh výchovy je mnohem mírnější než ten, který uplatňují rodiče diktátorští. Je více založen
na demokratických základech. Předvídá chyby dětí a dokáže s nimi pracovat jako s pozitivním prvkem, na němž si ratolest uvědomí, na co si dávat pozor. Stejně jako rodiče diktátorští trvají ale i rodiče vůdci na tom, aby jejich příkazy dítě plnilo. I když jsou ochotni sklouznout k diskusi a potomka o svém přesvědčení nějakou dobu přemlouvat a snažit se přetáhnout na svou stranu. I po delší debatě ale trvají na svém původním názoru, ve výjimečných případech dají dítěti za pravdu.

Ale tak, aby nepoznalo, že se jedná o ústupek ze strany rodiče. Tento styl výchovy se snaží dětem vysvětlit, proč je důležité následovat rozhodnutí někoho zkušenějšího. Kdo to navíc myslí dobře. Děti jej nejčastěji aplikují i na své potomky v dospělosti, když mají pocit, že rodič má být přísný a spravedlivý a že nemá cenu moc se vyvyšovat nad ostatní. Děti vůdcovských rodičů jsou skvělými pracovníky středního managementu, kteří neradi rozhodují o zásadních věcech, nechávají se vést i v soukromém životě, bývají submisivnější.

3. Liberální rodičovství

Je známé také pod pojmem liberální výchova a je založeno na silné komunikační vazbě mezi rodiči a dítětem. Rodiče svého potomka podporují ve víře v sebe sama, jakmile se chce stát například hokejistou, rodiče napnou všechny síly, aby mu pomohli jeho sen splnit. Chyby? Na ty se v domácnosti liberálních rodičů upozorňuje sporadicky a tiše. Což paradoxně vytváří systém, protože dítě je odmalička zvyklé přebírat odpovědnost za sebe a své jednání.

Ví, že na něj nikdo křičet nebude, když bude průšvih, ale proto, že nechce rodiče zklamat, snaží se o co nejlepší výkon ve všech směrech svého konání. Tresty a jejich systém prakticky nefungují, nejsou potřeba. Děti liberálních rodičů vědí, že jsou pro své rodiče partnery, a podle toho se také chovají. Nevýhodou liberálního rodičovství je to, že se ratolesti občas (právě proto, že jsou to jen děti) ocitnou v problémech, protože nemají přesně dané hranice.

To je dáno i tím, že některé špatně nesou míru svobody, kterou od svých rodičů dostávají. Z dětí, které jsou vychovávané liberálně, jsou skvělí vůdčí pracovníci, kreativci, lidé, kteří se živí samostatně. Nepotřebují zázemí instituce, dokážou převzít odpovědnost za své činy a rádi stojí na vlastních nohách. Občas ale mívají problémy s autoritami, ať už ve škole, či následně v zaměstnání, nedokážou totiž správně chápat neměnné hierarchie dané ve společnosti.

4. Nezúčastnění rodiče

Podle odborníků je tento styl rodičovské výchovy tím nejhorším možným. Zapojení se do výchovy, spolupráce při vzdělávání dítěte, předávání zkušeností nové generaci, to vše je totiž nulové. Rodiče nejsou schopni komunikovat efektivně, nechávají ratolesti, aby rostly a jednaly, jak se jim zachce. Dítě si pořizují s radostí a touhou, brzo ale zjistí, že jakýkoli další vklad do osobnosti potomka je pro ně příliš velkou zátěží. Neznamená to ale, že by děti nezúčastněných rodičů rostly jako sirotci. Jen dospělí v rodině neumějí přesně stanovit hranice, definovat míru jejich samostatnosti.

Jediné, co plní na jedničku, je saturace základních životních potřeb dítěte. Tedy dostane najíst, má čisté oblečení, občas pusu na dobrou noc. Společné prožitky ale děti nezúčastněných rodičů nemají a je smutné, že v dnešní stresuplné době takových rodin přibývá. Ne proto, že by takovými být chtěli, ale že jim při honbě za hmotným zabezpečením rodiny zkrátka na děti nezbývá čas. Rodiče jim tak předávají jediný vzkaz: Lhostejnost je životním stylem a je i akceptovatelná, protože: „Já se dřu, chybí ti něco? Nový tablet máš, tak na mě nechoď s víkendem pod stanem, víš, že musím do práce...“ Co si z takového přístupu dětská duše odnese? To jistě odhadnete sami...


Článek vyšel v časopisu Maminka 8/2013

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Den má své zápory, to platí i pro vaši pracovní činnost ve spojení se solidními kolegy. Během nakládání s předměty při stěhování, nebo…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama