Dita, 36: Svoje dítě nejsem schopná nikomu svěřit

18. 6. 2013 21:13
Já vás úplně chápu. Sice mi dcerku (rok a půl) párkrát moje mamka hlídala (měla dvě děti tak snad ví jak se k miminku nebo batoleti chovat a navíc malá ji zbožňuje) ale i tak se koukám co nejdřív vrátit. Ovšem přiznám že když si ji vezme přítel do kočárku a zpozdí se o minuty, už trnu kde jsou... Ale to může být tím, že když máme nějakou hádku tak mi začne vyhrožovat že se postará aby měl dcerku on a když mu ji soud nesvěří tak ji unese do ciziny a já ji neuvidím :'( i když nevím jak by to chtěl zvládat když ji nikdy nepřebalil, nevykoupal (a ne že bych mu to nedovolila!) on zkrátka se na to necítil. Nechce ji ani hlídat jen když se jdu osprchovat tak jak by ji chtěl unýst a starat se o ni, já vím ale když on to říká tak že mu v tu chvíli člověk věří že mu tu malou fakt ukradne... A taky nechápu ženy co dítě svěřej chůvě a ze školky mám hrůzu už teď a to mám rodičák na roky takže dcerka by do školky šla až za 2,5 roku. Nechci ji dávat do školky, dávat její život do rukou učitelek. jasně, mají na to školy ale jak můžou 2 ženy uhlídat 25 dětí? Kolik už bylo případů že dítě na procházce se školkou srazilo auto, spadlo do řeky, někam do jámy... Asi si pořídím druhé a dcerku budu mít doma dokud to úpůjde a až to druhé doroste 4 let mže ho hlídat babička co už bude v důchodu (pokud samozřejmě bude ona souhlasit). Nebo někdo jiný z rodiny. Nebo si najdu práci na doma nebo s pružnou pracovní dobou, nevím. to je ještě daleko.
Smigurka 25. 6. 2013 17:00
Vy musíte svého přítele asi hodně milovat, když nevidíte že takové vyhrožování není zrovna normální
miska 18. 6. 2013 21:27
Paní by se měla jít léčit, podle mě je to nemoc. Chudák dítě
??? 18. 6. 2013 23:13
Jsem matkou a zcela tvoje pocity chápu, i když okolí mohou připadat přehnané. Jde vidět, že své dítě miluješ také své dítě nerada někomu svěřuji
Lucienda 19. 6. 2013 09:54
Přesně o tomhle je pořad na prima love, a ty matky se z toho snaží dostat(vyléčit), ty děti tím totiž hrozně trpí v pozdějším věku....byla tam i 15 letá dívka, která nemohla jezdit ani autobusem....
rhea 19. 6. 2013 12:13
psát, že své dítě milujete a proto ho nedáte "z ruky" až do jeho 18ti let (ano - trochu nadsazuju, ale zdá se, že ne zas tolik), se mi zdá zcestné. Já své dítě miluju nade vše (jako ostatně každá normální matka) a svěřit ho jeho otci nebo babičce mi přijde nejen v pořádku, ale i zdravé. Pro všecky zúčastněné. Než se začne člověk v takovém případě zaklínat mateřskou láskou, měl by si uvědomit, že tenhle přístup dítěti škodí. A to nemálo. To není láska k dítětii. To je nemoc. Pokud někoho miluju, neubližuju mu. Tento přístup ale JE ubližováním, byť páchaným pod praporem mateřské lásky a byť s následky, které se projeví až za čas
Anonym 19. 6. 2013 13:44
Já mám dvě děti, ale co tady čtu mi přijde opravdu šílené. Já svoje děti mám moooc ráda. jedno má 4 roky a druhá má 1,5 roku. Ale to, že bych ani jedno dítě nepujčila svému otci mě teda nikdy nenapadlo. Nebo, že bych je nepůjčila babičce a dědovi už vůbec ne !! Taky odchovali nás a jsme všichni zdravý. Měli by jste se jít opravdu léčit. Nebo až děti budou chodit do školy tak tam s něma budete sedět v lavici ? To pro děti musí být utrpení ... nepoznat prolízačky, písek, vodu , jen skrz Vás , že jste nemocné a máte o ně strach. Takto se nikdy nic pořádně nenaučí. Až Vám jednou někdy někam vyleze a Vy se nebudete dívat a spadne Vám tak jen proto, že se to, to dítě nenaučilo a nezjistilo jak se má chovat na takové prolízačce. Dítě se učí od malička a musí pochopit co ano a co ne. Proto jste matky od toho, aby jste mu vše ukázaly a vysvětlily a naučily jak se má chovat a ne , aby jste mu to v tom bránily. To je prostě špatně. Spíš jste Vy tím nebezpečím pro ty dětičky. Takto nikdy nebudou mít kamarády. Uvědomte si to a opravdu se běžte léčit. Malá má 4 roky a já ji pustim na každou prolízačku a baví ji to. Když spadne, tak co. odře si kolínko a pro příště ví, že buď tam nepoleze a nebo si uvědomí jakou udělala chybu a příště ji už neudělá. To ty děti můžete rovnou zavřít do klece. Aby Vám náhodou neutekly.
nataly001 20. 6. 2013 20:24
Je strašné mít takovou fobii..Já mám děti dvě 2 a 7 let.Od začátku jsem se co nejvíce snažila, aby byly co nejvíce se svým tátou..Mladší syn je hyperaktivní, ale at si ho tatínek taky užije.Je pravda, že i mě působí problém půjčovat někomu děti na hlídání, ale občas potřebuji i já vydechnout a babičce je zavezu i na noc...přece jen nás vychovaly, tak si poradí... ...je to těžké, ale myslím, že bát se je pustit někam s vlastním otcem je přehnané ...paní je trošku otrok, ale i dítě chudák...někdy není na škodu, když děti i přes zákazy lezou kam mají zakázané a rozbijí si koleno...musí vědět, co to jsou následky....je to těžký.. Každá matka se bojí o své milované děti, ale všeho s mírou..
Smigurka 25. 6. 2013 10:09
Tohle je moooc, opravdu. Já sama na dítě čekala 5 let, byli jsme 2x na umělém oplodnění a až podruhé se povedlo. Mám nádherného ročního chlapečka a je mi vším. Ale boulí, modřin, úrazů, oděrek...toho všeho měl už díky svému zkoumání a zahrady tolik. To k tomu ale patří! Stejně jako to, že si naprosto šťastný hraje se svým tátou, na kterého se denně těší až se vrátí z práce, miluje svou babičku i dědu, kteří se o něj neméně šťastní starají... Dítě potřebuje sociální kontakt, a to s celou svojí rodinou, nejenom s matkou. Samozřejmě, nevím, kdy osobně budu "schopná" poslat ho na prázdniny někam mimo domov, na noc...ale přes den na pár hodin, když s ním babička vyrazí na procházku ke svým kamarádkám, s tím nemám nejmenší problém... A s tím přespáním to taky jednou přijde :) Hlavně tím vším prostě nesmí trpět to dítě :) Řekla bych, že autorka článku by se měla opravdu zamyslet nad tím, jestli to co dělá, je zdravé...pro ni i pro dítě.
9