[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Všechno to začalo po svatbě před devíti lety, kdy jsme se rozhodli, že přestanu brát antikoncepci. Po necelém roce se zadařilo a my se radovali, že budeme rodina. Bohužel radost dlouho netrvala a v osmém týdnu jsem potratila a podstoupila revizi dělohy. Pak jsme se snažili o miminko dál, ale bezúspěšně.
Každý měsíc při příchodu menstruace jsem brečela. Mezitím jsem změnila gynekologa, který nás rovnou poslal do IVF centra. Po první konzultaci jsme se rozhodli ještě vytrvat a pokoušet se o miminko přirozenou cestou. Asi za tři měsíce se zadařilo a vše vypadalo nadějně, než jsem dva dny před Štědrým dnem opět potratila. To už se mi hroutil svět. Byly to pro mě ty nejhorší Vánoce. Ještěže jsem měla tak velkou oporu v mém manželovi, který mě držel nad vodou.
Video: Testování embryí. Jak poznat, jestli dítě nezdědí rakovinu?
Plynul čas a otěhotněla hromada mých kamarádek i moje švagrová, a my stále nic. A tak jsme se po šesti letech snažení rozhodli podstoupit IVF. Rodina nám přispěla, co mohla, a vyrazili jsme do Brna. Po hormonální léčbě došlo na odběr vajíček pod narkózou a následné čekání, jestli aspoň jedno embryo vydrží do transferu. Nakonec z pěti vydržela dvě. Následovalo čekání, jestli to vyjde, každodenní píchání injekcí a polykání spousty prášků. Naštěstí se ale objevily dvě čárky na testu. Čekala nás ještě jedna návštěva na klinice, kde těhotenství potvrdili, a už jsem si užívala šest měsíců nevolností i těhotenskou cukrovku.
V červnu 2019 se nám pak narodil úplně zdravý chlapeček. Po dalších devíti měsících se nám zadařilo znova. Určitě jsme takhle brzo druhé miminko neplánovali, ale radost byla samozřejmě veliká. Na chvíli nám ji zhatil triple test, který vyšel podle lékaře špatně, a museli jsme tak na genetickou konzultaci, kde nám byl doporučen odběr plodové vody, který jsme i přes nesouhlas lékařky a strašení, že budeme mít postižené dítě, odmítli. Poslala nás tedy alespoň na ultrazvuk, který byl úplně v pořádku, a ještě jsme se dozvěděli, že čekáme druhého chlapečka. Narodil se v prosinci 2020 a byl a je úplně zdravý.
A jak se změnil náš vztah s manželem? Určitě k lepšímu, stáli jsme při sobě. V nejtěžších chvílích, kdy se mi často honilo hlavou, že nikdy žádné dítě mít nebudeme, bylo asi nejnáročnější vidět jiná miminka, když nám se to naše prostě nedařilo. Naopak mi pomáhalo soustředit se na jiné věci, třeba na háčkování. A co bych radila ženám, které na miminko stále čekají? Vydržet, ono si vás najde. Ať přirozeně, nebo uměle.