[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Představovala jsem si, že to, zda se dožijete stovky, nebo už ve čtyřiceti se potýkáte s výraznými zdravotními problémy v souvislosti se stářím, závisí především na genech. Prostě že někdo má tužší kořínek už předem daný. Jenže jak zjistili před pár lety vědci, kteří za to také získali Nobelovu cenu, délka a kvalita našich životů ve stáří se dá ovlivnit nejen během samotného života, ale také už v děloze.
Nedávno o tom vydala dvojice odbornic, Elizabeth Blackburnová, molekulární bioložka a nositelka Nobelovy ceny, a Elissa Epelová, psycholožka, zabývající se studiem negativního vlivu psychického stresu na naše chování, fyziologii a zdraví, publikaci s názvem Telomery. V ní mimo jiné prozrazují, co můžete udělat pro svoje ještě nenarozené dítě, aby i ve své druhé polovině života disponovalo bezchybným zdravím a vitalitou.
Báchorky o tom, že o délce a kvalitě života rozhoduje příroda, existují od nepaměti. Už u starých Řeků se tradovaly mýty o bohyních osudu, které se u čerstvě narozeného dítěte sejdou, aby předurčily, jak dlouho bude žít. Ale je tomu tak? Pokud nevěříte na pohádky typu Šípková Růženka, pak tu máme ještě jeden důležitý faktor, na který se spousta lidí odkazuje: vrozené znaky. Jakýsi druh fatalismu, který nám předurčuje budoucnost zakódovanou do našich chromozomů. Jenže jak nově poukazují Epelová a Blackburnová, abychom pochopili, jak funguje stárnutí, musíme jít trochu do hloubky. A to doslova.
Vnořit se do naší genetické informace. Elizabeth Blackburnová společně s dalšími dvěma vědci objevila telomery, opakující se segmenty DNA na konci chromozomů, a také zjistila, že díky jejich povaze, respektive díky enzymu zvanému telomeráza, se dají tyto telomery prodloužit či zkrátit. Jinými slovy se na jejich základě dá stárnutí zrychlit, ale také zpomalit či zvrátit. A hádáte správně, že to, s jak velkou rychlostí se tohle všechno bude dít, záleží sice na našich genech, ale především na nás samotných. Zejména na tom, jak žijeme, kde a jak se pohybujeme a především co jíme. A v případě ještě nenarozeného miminka nás tlačí dvojnásobná potřeba udělat vše pro ten nejlepší výsledek, tedy kvalitní život i ve stáří s co nejmenším počtem nemocí a neduhů. Nebo ne?
Miminko vznikne ze dvou pohlavních buněk, tedy spojením dvou rozdílných DNA, to už víme dlouho. Ale co je na tom všem nového? Rodiče předají i informace o tom, s jak dlouhými chromozomálními konci se ve výsledku jejich potomek narodí. „Délka telomer při narození a v dětství je pak významným ukazatelem toho, co nám z nich zůstane, až vstoupíme do dospělosti,“ podotýká Blackburnová ve své popularizační knize. Dodává, že dosavadní výzkum nasvědčuje tomu, že otec sice může přenést krátké telomery přímo na své dítě, ale ne v takové míře jako matka. „Má-li matka krátké telomery v celém těle včetně vajíček, budou krátké telomery i dítěte, které se z vajíčka začne vyvíjet, už od okamžiku početí,“ dále píše jedna z nejvlivnějších vědkyní dějin. Genetická výbava je sice jakási startovní čára, ale za všechno překvapivě nemůže. Existuje ještě spousta věcí, které jako budoucí matka můžete využít k tomu, abyste zajistila dítěti delší a kvalitnější život. Anebo také naopak.
Podle obou odbornic a autorek knihy Telomery se budoucí matky podílejí na změně stavu telomer svých dětí především dvěma zásadními věcmi: Zda a jak prožívají stres a jak kvalitně jedí. Pathik Wadhwa a Sonja Entringer z Kalifornské univerzity v Irvine přišli na to, že děti matek, které během těhotenství prožívaly těžký stres a úzkost, pak měly obecně kratší telomery v pupečníkové krvi a ovlivnila se pak trajektorie délky telomer ještě desítky let během života dítěte.
Dokonce v souvislosti se stresem a sociálním znevýhodněním přišli vědci na pozoruhodný výsledek, který sahá i do dalších generací. Pokud dlouhodobým stresem trpěli už vaši rodiče, byli chudí nebo žili v nebezpečném prostředí, všechno tohle mohlo negativně ovlivnit jejich telomery, a tím pádem i vaše, protože své krátké chromozomální konce předali i vám. Takže účinky sociálního znevýhodnění se mohou přenášet až na tři generace. To zní děsivě, že? Tím také vědci vysvětlují prokázanou skutečnost, že například obyvatelé bohatších oblastí USA mají až o deset let vyšší předpokládanou délku života než lidé žijící v chudších regionech.
Aby to ale nevyznívalo nijak depresivně, Elizabeth Blackburnová je toho názoru, že telomery lze chránit před rychlým zkracováním, kdykoli to jde. Dokonce i tehdy, kdy vaše telomery jsou krátké. Například i tím, že v době těhotenství minimalizujete stresové faktory, které na vás působí. Nebo že si ke svému žití vyberete takovou oblast, ve které fungují sousedské vztahy a cítíte se v ní příjemně. Ale je toho mnohem víc, čím své telomery a potažmo život svého dítěte může vylepšit.
Strava v době těhotenství představuje velký vliv na zdraví a především délku telomerů, které mají co do činění s buněčným stárnutím. Samozřejmě že se obecně doporučuje pestrá a výživná strava, ovšem nikdy se kvalitní stravování s důrazem na určité výživové složky pokrmů nedávaly do spojitosti s délkou života dítěte pak ve stáří. Takové důkazy přináší až nové objevy týmu Elizabeth Blackburnové, která rozkrývá i důležité živiny, které jsou důležité pro prodlužování telomer během nitroděložního vývoje. Patří mezi ně bílkoviny, koenzym Q10 a kyselina listová.
„I mírný nedostatek bílkovin v době těhotenství způsobuje zrychlené zkracování telomer potomstva v řadě tkání včetně rozmnožovací soustavy a může vést k předčasné úmrtnosti,“ varují autorky knihy o revolučním objevu a dodávají, k jakému zjištění při zkoumání ještě došlo: „Toto nebezpečí se například u krys přeneslo dokonce i na třetí generaci.“
Výsledky zkoumání také přinesly možná vysvětlení nízkých porodních vah dětí. Může za nimi být i špatný přísun živin během těhotenství. Na druhou stranu v rámci zpětné reakce mohou takové děti mít sklon k přejídání a obezitě. „Děti narozené s nízkou porodní váhou čelí v dalších letech vyššímu riziku kardiovaskulárních onemocnění, obzvlášť pokud došlo k poporodní zpětné reakci v podobě rychlého přírůstku váhy,“ podotýkají obě odbornice ve své publikaci.
Maminka nahrála synovi srdceryvný vzkaz. Pak ho dala k adopci
V této souvislosti došla Susan Ozanne z Cambridgeské univerzity k závěru, že pokud by docházelo k podávání koenzymu Q10 takovým jedincům, kteří jsou kardiovaskulárními chorobami ohroženi, snížil by se jejich celosvětový počet. Prozatím se ale nikdy dostatečně nezkoumala bezpečnost užívání tohoto koenzymu během těhotenství. Poslední důležitou složkou, kterou Blackburnová v době těhotenství rozhodně doporučuje, je kyselina listová. Již dlouho se o ní ví, že snižuje riziko vrozených vad zadního rozštěpu páteře a zabraňuje poškození DNA. Ovšem s novým objevem telomerázy se zjistilo, že děti matek, které během těhotenství konzumovaly málo kyseliny listové, měly i kratší telomery, a tím pádem i rychlejší opotřebení buněk a rychlejší stárnutí.