[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Byl Den dětí, měli jsme maličkatou „oslavu“, prostě hezké odpoledne. Ale znáte to: jednou děti vycítí, že mají prostor, a už to zkouší. Tu chtějí tohle, tu ono… Ale vy za sebou máte celé měsíce práce na tom, aby pochopily, že nemohou mít všechno a vždycky. Že někdy nemůže být po jejich… Prostě, ten den se ve chvíli, kdy šla naše malá (v té době dvouapůlletá) spát, ozvalo: „Mami, můžu koukat na pohádku?“ Samozřejmě jsem zavelela jasné NE, bylo pozdě, a pokud se na něco dívá, tak jednou denně na pár minut. Protože čím déle je u „telky“, tím hůř ji od ní dostanete. Notabene, jak by usínala?! A co myslíte, že napadlo tatínka? „Tak jí to pro jednou dovol, ne?“ Že prý, když je ten Den dětí…