[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Otázku, do jaké míry a do jakého věku mají rodiče vlastně právo ovlivňovat módní styl svého dítěte, si jednou položí jistě každý rodič. A na druhou stranu si určitě i vy sama jistě vzpomenete, jak jste se jako malá proti některým oblečkům, účesům nebo třeba doplňkům bránila. To samé může právě prožívat váš potomek.
Je pochopitelné, že dokud je miminko malé, neumí mluvit anebo sotva pochytilo pár moudrých věcí od dospělých, asi těžko by si v tomto věku diktovalo, co bude nosit. Ve věku novorozeněte a batolete je zkrátka veškerý výběr oblečení a doplňků pouze na vás. Podle dětské psycholožky Michaely Veselé z Brna je ale dobré držet se několika zásadních pravidel už při výběru stylu takto malých dětí. A to zejména pokud jde o barvy.
Čtěte také: Jaká barva je pro vaše dítě vhodná?
„Je vědecky prokázáno, že barevné stereotypy dětem pomáhají orientovat se později ve světě a ve svém vlastním postavení vůči ostatním. Proto raději příliš neexperimentujte a držet se v základu stereotypů. U nás ve společnosti stále platí, že pro chlapce volíme spíše barvu modrou a zelenou, zatímco pro holčičky odstíny růžové, fialové, červené nebo třeba lososově oranžové. Nikdy ale není dobré preferovat pouze jednu barvu. Neutrální barvou je bílá, hnědá a žlutá – tyto barvy jsou stejně přijatelné pro obě pohlaví,“vysvětluje Michaela Veselá. A dodává, že američtí vědci nedávno přišli s názorem, že dokonce přehnané upřednostňování růžově barvy u holčiček vede takříkajíc k „vymývání mozků“.
Dívky, které od malinka nosí především pouze vše v růžové barvě, mají tendence považovat se za méně sebevědomé a méně šikovné. Ke svému životu přistupují od malinka stylem, že vždy potřebují někoho, kdo jim pomůže a postará se o ně. Nebezpečné je, že takovéto dětské naivní chování a touhu po někom, kdo se o dívku postará, si donášejí až do dospělosti. Proto tedy plyne poučení, že raději všeho s mírou. A nebát se použít čas od času i barvu jinou, třeba některou ze stylově neutrálních.
Záleží vždy na rodičích, jak moc dovolí dětem si vybírat oblečení, doplňky, případně od jakého věku se holčičky začnou samy česat. Ideální je, pokud už od útlého věku smí dítě být u výběru oblečení přítomno. Pokud navíc samo projevuje zájem, že by si rádo vybralo danou věc, pak mu rozhodně nebraňte. Abyste ale předešla scénám v obchodě, kdy si třeba dítě usmyslí, že chce patery kalhoty, domluvte si doma předem jasná pravidla. Například to, co vlastně jdete kupovat, v pozdějším věku třeba i finanční částku, kterou za danou věc můžete maximálně utratit.
Když bude dítě vědět, že se jde vybírat jeden zimní svetr, nemělo by po vás vyžadovat koupit už nic dalšího. A pokud to zkusí, neměla byste se nechat obměkčit a trvat na stanovených pravidlech. „Když děti mohou chodit nakupovat a alespoň minimálně si vybírat, v čem budou chodit, je to dobře pro jejich pozdější styl. Čím více zajímavostí uvidí a vyzkouší během dětství, tím více vytříbený by měl být jejich vkus v dospělosti. I módě se člověk musí naučit, stejně tak jako třeba čtení a psaní,“míní Michaela Veselá. A podotýká, že většina dětských psychologů se shoduje, že zhruba od první třídy by mělo mít dítě právo svůj módní styl korigovat. A také samo, alespoň částečně, rozhodovat o tom, co bude nosit. A to i včetně účesů.
Mnoho maminek asi vždy trpí, když jim dlouhovlasá holčička říká, že chce ostříhat na mikádo. V případě takto radikálních změn je dobré chvíli počkat. Pokud je to chvilkový nápad vašeho dítěte, věřte, že brzo přejde. Jestli vás o změnu účesu ale holčička žádá už pomalu rok, měla byste jejímu přání vyhovět a zajít s ní za kadeřnici. Ta třeba vaší dceři také poradí a domluvíte se společně na vhodně změně.
Nejobávanějším obdobím ve výchově dětí je pro mnoho rodičů právě rozmezí zhruba dvanáctého až šestnáctého roku života dítěte, tedy pubescence. U někoho sice proběhne v klidu a bez výraznějších výkyvů chování či výhledu. U jiných je to ale o poznání horší. Mnoho mladistvých v tomto věku experimentuje i na poli vlastního image. Chtějí se přibližovat svým ideálům, modelkách, hudebních hvězdám, slavným sportovcům anebo třeba i filmovým hrdinům. Případně vyznávají nejrůznější životní filozofie a styly, které mimo jiné vyžadují i jistý předepsaný vzhled.
Jako rodiče byste ale neměli příliš obávat. Většinou toto období u vašich dětí odezní a spolu s ním zmizí i módní úlety vašich dětí. Jak ale v tomto období s potomkem o jeho stylu komunikovat? Co povolit a co zakázat? Řiďte se především rozumem a nedejte příliš na emoce. Pokud vaše dvanáctiletá dcera denně brečí, že chce piercing do jazyka a vytetovat pavouka na předloktí, raději jí to striktně zakažte. Nenechte se obměkčit slzami. Protože zrovna tohle jsou změny na celý život a ona by také jednou mohla litovat.
„Ideální je držet děti zkrátka pokud jde o nevratné a zásadní změny vzhledu. Navíc podle zákona právě na aplikaci piercingu a provedení tetování musí být u nezletilých souhlas rodičů,“ vysvětluje psycholožka Veselá. Na druhou stranu, to, co můžete dětem bez problémů dovolit, jsou třeba i nesmyslné kombinace barev, stylů, nošení extravagantních doplňků, barvení vlasů a další změny účesů. Vlasy přece jenom vždy nějak dorostou a i sebešílenější účes jednou odroste.
A rada na závěr: Kdykoli se nemůžete rozhodnout, zda dítěti danou věc, styl nebo módní výstřelek povolíte, vzpomeňte si na své dětství. Jak byste se cítila, kdyby vám někdo zakazoval to, bez čeho byste sotva dokázala vyjít na ulici?