reklama

Dokážeme se vidět očima našich dětí?

Má vaše dítě dny, kdy je absolutně v pohodě, a další, kdy si myslíte, že vám vaše zlatíčko musel někdo vyměnit? Jestliže ano, víme, v čem je chyba. A v dítěti ji tedy rozhodně nehledejte.

Nezdají se vám tato slova až příliš hrozivá? Nejstrašnější na nich ale je, že jsou pravdivá! Jak poznat, že do této ohrožené kategorie patříte i vy? A jak následně zabránit takovým nekontrolovaným projevům a nežádoucím spontánním reakcím? ´!

Jako maminky jste se staly pro své potomky prvním záchytným bodem po jejich příchodu na svět a zůstáváte jím po celý další život až do doby, kdy dospějí. Děti jsou na vás závislé, a právě proto může být jejich psychika vašimi nežádoucími projevy ohrožena.

Jak tedy pěstovat vlastní sebereflexi chování směrem k nim? To je otázka, na kterou se mnozí specialisté snaží už dlouho odpovědět. Zatím se jim to ale příliš nedaří. Vidět to můžete kdekoli - na každém dětském hřišti, v rodinách. U starších dětí je tento problém poněkud snazší.

Čtěte také: Výchovné příručky – Více škody než užitku?

Ratolest sama je schopna odpovídat na vaše chování. V případě těch nejmenších ale reakce nejsou vždy tak dobře rozlišitelné. Proto je velice důležitá schopnost sebekontroly. Jako maminka musíte sama včas podchytit problémy, které svým chováním způsobujete, aby nedocházelo k pozdějším následkům, tedy aby pomyslná pyramida dětské osobnosti nebyla už zhroucena.

Vnímejte se správně

Prvním krokem by měla být vyrovnaná osobnost sama o sobě. Pro tu je mnohem snazší přijmout péči o druhého. Na starost má totiž už jenom jednu osobu, která je dokonce v případě dítěte méně vyzrálá.

Každá maminka pak snadno může využít všech svých životních zkušeností a aplikovat je na své dítko. Už si totiž jednou prošla procesem, kdy se vyrovnávala právě sama se sebou, a tak pro ni tato situace není úplně nová, a nenastává tudíž zmatkovité chování, které se v případě nové zkušenosti jinak často vyskytuje. K dosažení vyrovnanosti se sebou samým slouží mnohé prostředky.

Mezi nejčastěji citovanými naleznete správnou životosprávu, dostatek spánku, stabilní zázemí - jak rodinné, tak pracovní. Patří sem i schopnost akceptovat své nedostatky a naproti tomu umět vyzdvihnout pozitiva vlastní osobnosti a mnohé další.

I druhý krok je znám, i když většina rodičovských párů má zábrany k němu přistoupit. Buďte ale právě vy jiná a nepodporujte statistiky! Při přetrvávající neúspěšnosti regulace vlastních stavů je možné vyzkoušet pozornost partnera a pohovořit s ním.

Tím, že spolu žijete v jedné domácnosti, stává se právě on důležitým vnějším pozorovatelem, který je schopen vidět jednotlivé prvky vašeho chování z neutrální pozice. Může tak poskytnout nezávislé hodnocení vztahu maminka-dítě. Právě proto je otevřený rozhovor jednou z nejjednodušších metod, jak zjistit něco o sobě, o svých reakcích, chování, jednání…

Nebojte se, měla byste pravidelně žádat partnera o zhodnocení vašeho vztahu k dítěti, jednání v různých situacích, zvláště zátěžových, prostě zhodnocení čehokoli, na co si sama nedokážete odpovědět nebo se toho bojíte.

Dozvíte-li se nějakým způsobem o svých záporných, ale i kladných vlastnostech, je dalším krokem k vlastní sebeidentifikaci rozhovor se sebou samou. To už je zajisté dosti obtížná fáze a ne každý je schopen jí projít. Komplikované je to zejména proto, že člověk má v sobě zakořeněno, že k rozhovoru potřebuje protistranu. Proto lze zpočátku doporučit mluvit se sebou jednoduše před zrcadlem.

Snadněji si tak uvědomíte vše, co říkáte, protože to vidíte. Rozhovor se tak stává konverzací sama se sebou a zároveň i s imaginárním druhým. Navíc zrcadlo je tak mocné, že vám ukáže vaši mimiku v celé její kráse. Naprosto nic se před ním neschová. A jestliže vyslovíte cokoli, ať už je to skutečnost, kterou si dokážete připustit, nebo pouze iluze, tvář vám upřímně ukáže pravdu. Uvědomíte si tak mnohem snáz, kde je problém, aniž byste si to do té doby byla přiznala.

Jak začít?

Je známou skutečností, že nejstinnější stránky života si člověk nepřipouští nebo alespoň nechce. Jak tedy začít rozhovor sama se sebou, když si budete stále jen lhát? Pro začátek lze navrhnout zapisování všeho, co uznáte za vhodné. Nejlépe všechny vaše reakce v průběhu dne, bez ohledu na jejich kladnost nebo zápornost. Večer pak podrobte své jednání vlastní kritice.

V tomto ohledu je dobré si uvědomit i svůj denní biorytmus a zjistit tak závislost časové kontinuity dne na projevech vašeho chování. Před zrcadlo si následně můžete sednout s předem připraveným papírem, předčítat z něj jako moderátor či mluvčí a poté každou jednotlivou pasáž slovně zhodnotit tváří v tvář zrcadlu. Ano, je to tak, i jedna osoba může vést rozhovor s ,,druhým‘‘, a přesto zůstávat o samotě.

Ve tváři se vám přitom ukáže mnohé. Jde jenom o to, jak budete schopna tyto signály pojmout, vyhodnotit a případně se s nimi vyrovnat. Jestliže projdete těmito stadii, jste tedy se sebou relativně vyrovnána, poučila jste se z rad druhých, jste schopna už také sama reflektovat své vlastní chování a stejně si myslíte, že neustále děláte chyby projevující se na vašem dítěti, pak by měla přijít fáze detailnějšího pozorování ratolesti. Jste-li totiž už stabilizována, máte čas na sledování projevů cizích a právě signály vysílané vaším potomkem jsou ty nejsilnější, a hlavně ty nejpodstatnější!

Budete-li se jimi řídit, mohou zásadně ovlivnit váš vzájemný vztah, zejména v pozitivním slova smyslu. Vaše dítko je už od raného věku tím nejlepším odrazem vás samé, něčím jako zrcadlem. Když se projevuje - křičí, pláče, směje se - může být původ jeho emocí samozřejmě i někde jinde než jen ve vás. Ale u malého dítěte, kterému vytváříte mnohdy jediné, v každém případě však dominantní, okolí, je to většinou reakce vyvolaná nějakým vaším podnětem.

Nebo právě naopak na bezpodnětnost vašeho vztahu směrem k němu. Je tedy velmi důležité tyto skutečnosti dobře pozorovat a následně se z nich také poučit. Slepá ulička Pokud vyzkoušíte všechny prostředky a výsledek se stejně nedostaví - tedy nejste schopna sebeidentifikace, a naopak čím dál víc sílí vaše maska, která vám laicky řečeno přirůstá k tváři, je zde třeba uvést i poslední možnost.

Je to identifikace nikoli jak bylo výše popsáno, ale přes odborníka, psychologa. Pro někoho je to sice metoda nejkrajnější, ale zároveň i nejjednodušší, jelikož si dokáže uvědomit sebe sama natolik, nakolik se mu řeč odborníka zdála důvěryhodnou. Přitom si často neumí připustit, že je to totéž, co mu tvrdil partner. Nebojte se a jděte do toho! Výše uvedený postup sebeidentifikace ženy ve vztahu k dítěti je uveden pouze jako jeden z mnoha možných. Je jasné, že každá jste jiná, a tak vám pochopitelně bude vyhovovat i něco jiného. Je tedy důležité zdůraznit, že tato metodika má sloužit pouze jako možnost. Nejúčinnější řešení by se každá žena měla pokusit nalézt sama v sobě.

Pozor! Rizika, kterými můžete zasáhnout psychiku dítěte a deformovat jeho osobnost, jsou tak velká, že každá námaha stojí za to. Ratolest se nemůže bránit ani si samostatně zvolit své rodiče.

Nesete tedy vůči ní nesmazatelnou odpovědnost za její budoucí život i za její případná selhání! A každý chce přece pro dítě jen to nejlepší, nebo ne?!

Čtěte také: Výchovné příručky – Více škody než užitku?

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Teď je důležité neupozorňovat na sebe, ale podporovat tým. Se všemi blízkými lidmi se rády pobavíte, určitě ale nepolevíte ve svém…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama