[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Všechny „zlobivé“ aktivity vyjmenované v úvodní otázce jsou totiž těmi, které pomáhají dítěti budovat si své vlastní já, hledat si své vlastní místo ve světě druhých, učit se prosazovat i hájit svá práva a koneckonců vydržet samo se sebou a najít si i vlastní program a zábavu.
Ne nadarmo se říká, že děti by měly na svět přicházet v láskyplném očekávání a chtění. Lásku rodič potřebuje právě k tomu, aby jeho zásobárna nezbytně potřebné energie k výchově, rodičovské snahy a nápaditosti nevysychala hned při prvních nárazech na rozvíjející se osobnost jeho potomka. Výchova dětí je sice jednou z nejpřirozenějších i nejsmysluplnějších činností na světě, ale zdaleka ne tou nejsnadnější. A navíc žádný seriózní a jednoznačně zaručený postup, jak na to, neexistuje.
Většina milujících rodičů se snaží vychovávat své děti tím nejlepším způsobem, který znají. Nevím o žádném rodiči, který by svému potomkovi vědomě chystal špatnou budoucnost. Věřím, že většina chyb, kterých se rodiče během výchovy svých dětí dopouštějí, vzniká nevědomě a mnohdy i z lásky.
Matky a otcové netuší, jak moc mohou svým dětem ublížit, když se je snaží naučit, že všechny úkoly, které jsou před ně postaveny, je třeba stoprocentně splnit, protože jen tak si jich ostatní budou cenit a budou je mít rádi. Takové poselství nedělá z dítěte dokonalého a zodpovědného člověka se spoustou životních možností a šancí, ale otroka nikdy nekončících a stále přicházejících nových a nových úkolů. Jeho možnosti i životní šance nejsou pak prakticky žádné. Ve štvanici za stoprocentním plněním povinností mu už nezbývá čas se zastavit, porozhlédnout se a říci si, co by vlastně chtěl on sám za sebe a pro sebe.
A nepřidá-li rodič dítěti k této výbavě ani umění sestavit si vlastní program podle své vlastní hlavy, žene ho do záhuby ještě rychleji. Prakticky ho dává všanc jeho okolí, které mu ochotně, pohotově a rádo jistě nějaké úkoly a povinnosti dá. Sestavovat dětem stoprocentně aktivní program bez jejich přičinění a bez možnosti osahat si, co je nuda, znamená připravovat je o možnost naučit se vydržet sám se sebou i umět si vystačit.
Jde o uvědomění si vlastní svobody a nezávislosti na druhých, ze které pak pramení i další řízení vlastního osudu a splnění si svých vlastních přání i tužeb. Mít dokonalost za nezbytnou a jedinou možnou podmínku pro hodnocení všeho v životě bere člověku kus odhodlání i nadšení se z chyb poučit a zkusit to ještě jednou.
Vždyť pro toho, kdo uznává jen dokonalost, se stává chyba něčím naprosto neodpustitelným, co jen poukazuje na jeho vlastní neschopnost a nedokonalost. Každá drobná chyba tak závažně nahlodá vlastní sebevědomí a sebehodnocení, které pak rozhodně nepodpoří nový pokus, který by mohl přinést kýžený úspěch. Ale ten, kdo se umí radovat i z devadesátidevítiprocentního výkonu, bude daleko volněji a radostněji útočit na jeho překonání. Dokonalost v lidském životě je potřebná a má svůj nezpochybnitelný význam jako ideál, který inspiruje a ukazuje směr. Nicméně je ale stejně tak důležité si alespoň čas od času připomenout památnou větu z mého oblíbeného filmu Někdo to rád horké: „Nikdo není dokonalý.“ A tak nenuťte své děti, že právě ony musí být.